Ať rozkvete panel

Ačkoli každý z nás rád nahlíží do luxusních interiérů, nakonec většina z nás řeší problém se starším bytem v obyčejném paneláku. Zveme vás do jednoho obyčejného bytu, který se změnil k nepoznání.

Třípokojový byt s výměrou 75 m² měl už leccos za sebou: odchoval čtyři děti, z nichž tři postupně vylétly z rodného hnízda. Nejmladší dcera v něm bydlela i po sňatku s ovdovělou maminkou. Po narození syna začali mladí manželé uvažovat o totální rekonstrukci. První krok bylo získat pro babičku samostatný byt a zrekonstruovat ho. Obojí se podařilo.

Krok za krokem

„Babiččin byt byl pro mě jakási předpremiéra, než jsem začala s velkou rekonstrukcí,“ vzpomíná podnikavá mladá žena, která dokázala zvládnout přestavbu dvou panelových bytů za sebou. „Je menší, pouze 1+1, ale jelikož je jako každá starší paní konzervativní, nemohla jsem se v něm tak vyřádit jako doma,“ popisuje Simona. Pak nastal čas přestavby vlastního domova. Čím se začalo? Detailní rozvahou, aby se nemusely věci měnit „za pochodu“ a investor ani řemeslníci neztráceli čas. Stinnou stránkou bylo, že tříčlenná rodina se po dobu rekonstrukce neměla kam přestěhovat. Proto byla nutná metoda krok-přesun-krok. Vždy se v jedné místnosti bydlelo a uvolněný pokoj se přestavoval. Že to bylo pro obyvatele bytu náročné, není třeba zdůrazňovat. Ale všechno se zvládlo. Simona si zaslouží jedničku s hvězdičkou nejen proto, že všechno ustála, ale především za nápady. Pokoje mají zajímavě řešené interiéry, a přesto bychom marně hledali autora-interiérového architekta. Mladá žena v sobě nezapře výtvarný talent. I když se jí dětské sny stát se oděvní návrhářkou  nesplnily, kreativitu neztratila a při přestavbě jí plně využila.

Netradiční řešení                        

Nelze přehlédnout nové elegantní dveře z tmavého dřeva v celém bytě. Aby se ušetřilo místo, většina je posuvná. Simona má ráda barvy, proto usilovala o zajímavé barevné řešení každé místnosti. V kuchyni je výmalba zelená, v obýváku šedofialová, v ložnici bordó, v dětském pokoji světle modrá. K barvě ladí tapety, které jsou vždy na jedné zdi. „Snažila jsem se vybrat ve zdejších obchodech,“ vzpomíná autorka interiérů, „ale nakonec jsem je až na výjimku nakupovala ve Francii. Jezdíme poměrně často do Orléansu, a tam jsem vždycky se chodila dívat do obchodu tapetami. Uchvátilo mě, jak obrovský je výběr barev, vzorů a materiálů, a příjemně překvapily tamější ceny: za roli kvalitní vinylové tapety jsem zaplatila 12 euro, a to je o dost méně, než stojí srovnatelná tapeta v Čechách.“ V obývacím pokoji je na zdi proti oknu bílo-černá vinylová tapeta s výrazným florálním vzorem, v synově pokoji s dětskými motivy, v předsíni flísová béžová tón v tónu (ta pochází ze zdejšího hobbymarketu) a v ložnici kvetou rudé máky. Nákup této francouzské tapety byl svěřen manželovi a konzultace probíhaly pouze mobilem. „Přivezl máky, ale i s těmi jsem si poradila.“

Bílá s černou

To jsou barvy, které Simona zvolila do největšího pokoje, který má rozměry 4,95x3,6 metru. Původní dispozice zůstala zachována, nic se nebouralo. Na podlaze stejně jako v celém bytě je plovoucí laminátová podlaha; v obývacím pokoji s dekorem běleného dubu. O tapetě bylo jasno dřív než o nábytku. Když byla na stěně, bylo jasné, že tak výraznému vzoru sluší střídmost okolí, a to jak barev, tak tvarů. „Proto jsem striktně dodržela bílo-černou kombinaci,“ vysvětluje autorka interiéru. Největší je kožená sedací souprava dovezená z Francie. Vypadá mnohem luxusněji, než kolik ve skutečnosti stála, protože ji manželé koupili z expozice obchodního domu Conforama (francouzská obdoba našich nábytkářských velkoprodejen), na kterou se vztahovala 50procentní sleva. Ostatní nábytek – černý nízký stolek a komody před tapetovanou stěnou stejně jako bílé police nad pohovkou – jsou zakázková práce. „Líbí se mi dokonalost a jednoduchost nábytku Natuzzi. Až na jeho cenu.“ Co s tím? Simona našla místního šikovného truhláře, který dělal do bytu všechno „od dřeva“, a firemní katalog použila jako zdroj inspirace. Obzvlášť rafinovaný je tzv. coffee-table: tvoří ho dutý nízký kvádr, skrz nějž je vidět bílá pohovka. Černé komody mají lesklá dvířka z Lacobelu, a díky tomu nevypadají robustně. „Jen ta údržba!“ povzdechla si pořádkumilovná paní domu. „Protože samotná kombinace černá s bílou by vypadaly nudně,“ popisuje svůj další krok, „zvolila jsem jednu stěnu barevnou. Po chvíli váhání jsem vybrala jemný šedofialový odstín, který výborně černou i bílou doplňuje. Spolupráce s mistrem malířem byla skvělá,“ pochvaluje si.

Více se dočtete v časopise Living 6/2008

Autor: Marie Krausová