K otravám oxidem uhelnatým nedochází pouze v zimě

Otrava nehrozí jen při inverzi      

O hrozbě otravy se hovoří nejčastěji v souvislosti se inverzí a špatnými rozptylovými podmínkami. K únikům spalin ale dochází naopak mnohem častěji v letních měsících a to zejména z průtokových ohřívačů teplé vody, které jsou v provozu celoročně. Pokud je venkovní teplota příliš vysoká, dochází ke zhoršení komínového tahu. Ten je totiž závislý na rozdílu teplot. Pokud na vychladlý komín svítí slunce může být teplota vzduchu uvnitř nižší než okolní teplota a chladnější vzduch se drží v komíně.

Oxid uhelnatý není cítit a otrava probíhá pomalu a nenápadně. Proto je nejdůležitější ochranou prevence. Klíčová je zejména pravidelná údržba kotle a spalinových cest. Prohlídka plynového spotřebiče by se měla provádět každoročně před zahájením topné sezony. “Pokud je kotel seřízen a zkontrolován odborným technikem, je riziko otravy minimální. Problémy nastávají zejména u starších neudržovaných kotlů nebo při nevhodné rekonstrukci,” uvedl Milan Kubíček, obchodní ředitel firmy Thermona, českého výrobce kotlů.

Problematické rekonstrukce

Málokdo si uvědomuje, že k hoření je v kotli potřeba kromě plynu také vzduch. Pokud jej kotel nasává z prostoru interiéru, je třeba zajistit jeho dostatečný přívod. Na to se často zapomíná zejména při rekonstrukcích, kdy jsou například vyměněna všechna okna a dveře za plastová. “Problém je, že těsní až příliš dobře a do místnosti neproudí dostatečné množství vzduchu, které je nutné k bezpečnému provozu spotřebiče. Velkým problémem je také digestoř nebo ventilátor na WC, které při současném provozu s plynovým kotlem mohou způsobit únik spalin do interiéru,” upozorňuje Kubíček.

Největší nebezpečí hrozí ve špatně větraných místnostech, například koupelnách. Často lidé mívají například závěsný plynový kotel nebo karmu nad vanou v malé koupelně. I když musí být místnost vybavena větracími mřížkami například ve dveřích, často se to při rekonstrukci nedodržuje z designových důvodů. Anebo když je větrací otvor přímo ve zdi, bývá zavřený nebo zacpaný kvůli úniku tepla.

Na trhu jsou dostupné hlásiče úniku CO. Přestože jsou na první pohled podobné hlásičům kouře, fungují na jiném principu detekce a nelze je tedy zaměňovat. Oxid uhelnatý je lehčí než vzduch, proto je důležité nainstalovat čidlo do výšky alespoň 1,5 metru případně na strop. Baterie vydrží  řadu let, v případě jejího vybití vydá hlásič signál k její výměně. Cena detektoru se pohybuje kolem 1000 korun.