4 nejčastější dotazy při realizaci dřevěných podlah

Realizace dřevěné podlahy se v současné uspěchané době stává pro realizační firmy tvrdým oříškem, pokud chtějí vyhovět všem požadavkům, které jsou na dílo kladeny. Když pomineme, že musíme téměř vždy řešit kompromis kvality a ceny, je před námi celá řada otazníků. Jaké zvolit materiály s ohledem na cenu, technologické přestávky, životnost, rychlost pokládky, konečný vzhled, následnou údržbu? Toto je vlastně jen zlomek požadavků, které jsou velmi často zcela protichůdné a jen opravdu zkušený řemeslník dokáže zvolit  při rozhodování optimální cestu – tedy vlastně kompromis.

Ve své praxi při denním kontaktu s podlaháři jsem byl přítomen zejména u následků nevhodných a neuvážených rozhodnutí, které vedly mnohdy k nedozírným škodám. Přitom jen při znalosti problematiky  nebo při naprosto nepodstatném zvýšení nákladů se dalo lehce zabránit následným škodám. Věnujme se tedy často kladeným otázkám při praktické realizaci.

Při nerovnostech je lepší použít větší množství lepidla, nebo stěrkovací hmotu ?

Určitě stěrkovací hmotu, avšak při dodržení následujících zásad. Musíme si uvědomit, že u dřevěných podlah je podklad vystaven obrovským silám, které vznikají při bobtnání nebo sesychání vrchní vrstvy při změně vlhkosti. Pevnost stěrky musí být větší než pevnost lepidla a musí být zajištěno dokonalé spojení betonové mazaniny a stěrky vhodným penetračním nátěrem. Často jsem viděl kombinaci levné stěrky určené pod plovoucí podlahy s vysoce kvalitními lepidly. Výsledkem byla odtržená krytina i se stěrkou od podkladu.

Při použití metody „to se srovná s lepidlem“ je nutné si uvědomit, že lepidlo má při větší vrstvě horší vlastnosti po vytvrdnutí, podstatně déle vysychá (kromě reaktivních lepidel)

a výpary mohou způsobit neopravitelné vady v povrchové úpravě.

Je vůbec v praxi realizovatelná dřevěná podlaha na podlahovém vytápění a ještě k tomu v prostoru koupelny nebo v blízkosti interiérového bazénu?

Toto je častá otázka architektů, kteří potřebují řešit osobitý interiér, a nebo náročných zákazníků, kteří chtějí dostat do rozpaků nejednu realizační firmu. Ze své praxe znám rodinné domy, kde tato kombinace funguje bez problémů již více než pět let. Zde je však třeba dodržet všechna předepsaná kriteria bez kompromisů:

–       podlahové topení musí být projektováno na konkrétní tloušťku dřeva (lze použít i vlysy 21 mm),

–       plochy, které nejsou rovnoměrně vytápěny podlahovým topením, musí být odděleny dilatační spárou,

–       před nalepením musí být proveden předepsaný topný režim, nejdříve však za měsíc po zabetonování,

–       pro vyrovnání podkladu, lepení a povrchovou úpravu musí být použity ty nejlepší materiály doporučené výrobcem pro podlahové vytápění,

–       náběh topení, zejména při zahájení topné sezóny, musí být pozvolný s ohledem na dřevo,

–       relativní vlhkost v prostředí  je třeba udržovat mezi 45-65 %,  a to je právě snazší v kombinaci s prostředím, kde je bazén. (Stačí jen vhodné nastavení odlučovačů vlhkosti  v prostoru bazénu.)

Rizika havárie podlahy lze dále obecně eliminovat výběrem co možná objemově nejstálejší dřeviny, co nejmenší velikostí  jednotlivých prvků (kazety, mozaika apod.) a vhodnou volbou směru pokládky  (střídání směru vláken u jednotlivých prvků – kazety, stromeček apod.).

Je lepší povrchová úprava olejem, nebo lakem?

Nejvíce žádaná je povrchová úprava, která vypadá jako olej a je mechanicky odolná a se snadnou údržbou jako lak. Taková ochrana dřevěných podlah neexistuje, ale snaha všech výrobců laků je vyrobit takový lak, aby se svojí optikou co nejvíce přiblížil olejovanému povrchu. Další srovnání výhod a nevýhod je následující:

Olej:

výhody:

–       hedvábně matný povrch

–       tmavší (patinové) zabarvení dřeva

-         možnost místní opravy

-         nižší cena

nevýhody:

- podlaha se jen obtížně dá později ošetřit jiným způsobem

- četnější, dražší a časově náročnější údržba

- kapky vody vytvářejí skvrny

- delší doba realizace (dlouhé technologické přestávky)

- podstatně vyšší nároky na profesní a odborné znalosti realizační firmy

Lak:

výhody:

-      velmi snadná a rychlá údržba

-      vyšší odolnost proti špíně, nečistotám a šmouhám po podpatcích

-         kratší doba pro realizaci

-         snadná a časově nenáročná celková oprava (mezibroušení a přelakování)

-         výborné protiskluzové vlastnosti /vyhovuje DIN 18032/

nevýhody:

-         vyšší cena

-         není možná neviditelná lokální oprava

Protože mnoho rozhodnutí pro určitý systém povrchové úpravy dřevěných podlah je ovlivněno estetickými aspekty, je těžké se zřetelem ke specifikacím doporučit  jednoznačně buď  lak nebo olej. Každý z  uvedených systémů má svou  charakteristickou stránku, jež přitahuje projektanta i klienta. Vždy však záleží na předchozích zkušenostech. Hlavní problém spočívá v kontinuální údržbě olejované podlahy a v podrobném vysvětlení provozních podmínek zákazníkovi. Jestliže je zákazník s olejovanou podlahou nespokojen a chce ji nalakovat, je to možné až po půlroce. Povrch se přebrousí na holé dřevo, přetmelí a  přelakuje postupem běžným při renovacích.

Jaké jsou příčiny vzniku spár a jak zabránit jejich vzniku?

Toto je problém stejně starý jako dřevěné podlahy. V létě odpovídá klima místností přirozenému klimatu s relativní vlhkostí cca 50 – 80 %. Během topného období se vytváří umělé klima s vlhkostí cca 25 – 45 %. Tyto klimatické výkyvy mají za následek, že dřevo „pracuje“ – to znamená, že bobtná a smršťuje se.

ü         Při méně než 50% relativní vlhkosti vzduchu vznikají mezi parketami spáry.

ü         Vznik spár lze omezit použitím zvlhčovačů vzduchu.

ü         Zvlhčovače vzduchu musí být dimenzovány tak, aby relativní vlhkost vzduchu neklesla pod 50 %.

V průběhu topného období by relativní vlhkost vzduchu měla být udržována pomocí zvlhčovačů vzduchu konstantně nad 50 %, aby se tak zabránilo vzniku větších spár. Velmi zhruba se dá říct, že změna relativní vlhkosti vzduchu o 10 % vyvolá u dubu změnu vlhkosti 1% HT. Je empiricky vyzkoušeno, že při pokládce na pevný podklad, do kvalitních lepidel a po ošetření povrchu kvalitními pružnými laky se změny do 3 % HT  u dubových vlysů neprojevují. Odtud platí, že změna relativní vlhkosti prostředí by neměla být v žádném případě větší než 30 %. Jakémukoli dřevu nevadí stálá větší či menší vlhkost, ale největší zdroj problémů jsou její výkyvy. Tuto skutečnost je nutné mít stále  na paměti, když se musíme rozhodovat pro instalaci dřevěné podlahy do novostaveb či do prostor s trvale zvýšenou vlhkostí (např. staré chalupy). V případě novostavby, kde je dočasně zvýšená vlhkost, volíme raději podlahoviny buď plovoucí, nebo vrstvené – mají větší objemovou stálost. Ve druhém případě,  když je vlhkost trvale vyšší, je důležité materiál před pokládkou nechat alespoň čtrnáct dnů zaklimatizovat, aby se dostal do rovnovážné vlhkosti s prostředím. Pak zcela jistě nebudou problémy s deformacemi podlahových prvků.

Problematika řešení podlahových konstrukcí s dřevěnou krytinou má svá úskalí a vyžaduje vysokou odbornost realizačních firem a značné zkušenosti. Neméně důležitým faktorem je i dokonalá informovanost uživatele o správném používání a ošetřování dřevěné podlahy. Až poté může dojít k harmonickému skloubení záměrů projektanta, bezproblémové realizaci pokládky a v neposlední řadě k maximálnímu využití jedinečného přírodního materiálu – dřeva na podlaze.

Ing. Vladimír Brož, Supellex centrum, s.r.o.

Článek byl připraven na základě referátu předneseného na konferenci Podlahy 2006 a vyšel také ve sborníku konference. Redakčně upraveno.