Zdravý byt aneb všeho moc škodí

Všeho moc škodí

Reklamy nás pečlivě nabádají: likvidujte bakterie, odstraňte nečistoty, pijte balenou vodu, používejte čističky vzduchu, prostě dezinfekce nade vše! Důvod je jasný – prodej. Na zákaznících neboli na nás zůstává, zda chceme zůstat „vydezinfikovaní“, nebo zdraví.

Staré české přísloví, které říká: „Čistota půl zdraví, špína celý,“ může někomu připadat jako drsný bonmot, lékaři však tuší, že nevzniklo náhodou. „Když se zjišťovalo, proč v populaci v posledních padesáti letech stoupá počet alergiků, za jeden z hlavních důvodů bylo označeno aseptické prostředí neboli nedostatečná stimulace imunitního systému,“ vysvětluje doktorka Jana Kratěnová ze Státního zdravotního ústavu. Neboli pokud se dítě do dvou let věku čas od času nesetká s nějakou bakterií či plísní, aby mohly v jeho těle vzniknout potřebné protilátky, může mít za pár let potíže. Je to obdobné, jako kdybyste nenechali dítě očkovat proti dětským nemocem, a pak se divili, že chytne zarděnky, příušnice nebo spalničky. Úzkostlivé matky, které by nejraději schovaly své dítě pod poklop, mu škodí. Ty, jež ponechají potomkovi možnost občas se setkat s nějakým tím „škodičem“ (třeba v podobě kýchající, ale milující tety), ho nevědomky – zato správně – otužují. „Ladí“ ho na pozdější reálný život.

Co nám v bytě škodí

●         domácí prach

●         roztoči, jejich mrtvá těla i exkrementy

●         respirabilní částice jako důsledek kouření

●         vytápění uhlím a dalšími méně kvalitními palivy

●         oxidy dusíku z plynových sporáků

●         plísně a bakterie

●         detrity (části zvířecí srsti)

●         pyly

●         rostliny pěstované v zemině a napadené plísněmi

●         suchý vzduch

●         nadměrné používání drogistických i kosmetických výrobků

Jak ublížit nejen dětem

Zatímco s infekčními chorobami se lidstvo vypořádává v našich zeměpisných šířkách celkem snadno, alergie se stávají těžkou můrou. Nejde jen o to, že kolem 25 až 30 procent dětí u nás figuruje v kolonce „alergik“. Horší je, že pokud alergik zplodí dítě, jeho potomek má dvakrát vyšší šanci zařadit se do stejné kategorie, o oboustranném rodičovském zatížení nemluvě. Jako u řady jiných postižení bývá totiž i zde dědičná zátěž nejdůležitější. Staneme se národem alergiků?!

Nejčastější alergeny představují již řadu let klasiku – domácí prach obsahující peří, roztoče a jejich exkrementy, pyly, částice, které produkují kuřáci, přesněji řečeno jejich cigarety. „Zvyšuje se koncentrace takzvaných respirabilních částic, tedy takových, které lze vdechnout. Proto se počet alergiků v kuřáckých rodinách stále zvyšuje,“ varuje doktorka Kratěnová. Na drobné částečky (zhruba menší než 5 až 2,5 mikronu) se „lepí“ (neboli adsorbují) plynné i kapalné škodliviny. Tam, kde jsou v budově kuřáci, se koncentrace respirabilních částic zvyšuje až na pětinásobek! Malé zákeřné částečky vdechujeme – dostávají se až do plic - a v malé míře opět vydechujeme.

Tabákový kouř se už delší dobu označuje jako hlavní polutant (látka znečišťující nějakou soustavu, například životní prostředí), který negativně ovlivňuje vnitřní prostředí. Vadí zejména astmatikům, protože kouř dráždí plíce a vede k zužování průdušek. U astmatických dětí se riziko zhoršení jejich stavu zvyšuje 2,5krát právě v rodinách kuřáků.

Škodí však i další faktory: oxid uhelnatý, oxidy dusíku (produkt plynových sporáků), oxid uhličitý či siřičitý. Obdobné škodliviny produkují kamna na uhlí, petrolej, dřevo; navíc se ve vzduchu zvyšuje počet prachových částic. Až hysterie některých novinových titulků či televizních šotů spojená se zdražováním elektrického proudu a zemního plynu proto není právě na místě. Upozorňuje jen na jediný aspekt! Ano, návratem k vytápění uhlím můžete ušetřit, ale riskujete zhoršení zdravotního stavu rodiny a bohužel také sousedů. Ve vyšší míře se mohou objevovat záněty horních i dolních cest dýchacích, opakované „sípací“ bronchitidy i další nemoci. Zvažte, co je pro rodinu důležitější: ušetřit pár tisíc korun ročně za vytápění, nebo zdraví? Úspora peněz nemusí platit. Jestliže dítě nebo vy budete častěji nemocní, při cenách léků a snížení příjmu jako důsledek „ošetřovaček“ či nemocenské můžete přijít o mnohem víc.

Co s tím? „Vyvarovat se vytápění nevhodnými palivy, oxidy dusíku z plynového sporáku ´likvidovat´ výkonnou digestoří. Pro domácí prach platí už léta stejná pravidla: mít v bytě minimum textilií i předmětů, které zvyšují množství prachu a dovolují množení roztočů, plísní i mikrobů, hlavně mějte vytíratelné podlahy,“ radí doktorka Jana Kratěnová, „pozor si musíte dát i na potraviny, mnohé z nich vyvolávají nepříjemné alergie.“

Že každý den pečlivě uklízíte a zametáte? Chyba! Právě po úklidu se do ovzduší dostane nejvíc prachu, protože se zvíří. Nezametejte, ale vytírejte a vysávejte! Nepořizujte se péřové přikrývky ani vlněné, perte často lůžkoviny i potahy na matrace, omezte množství bytového textilu na minimum, dobře větrejte a také uvažte, zda si pořídit čtyřnohého miláčka.

Miluj, ale zvažuj

Pejsek a kočička vařili podle Josefa Čapka dort, ale také tvoří dvojici, která má na svědomí mnohé alergické projevy – rýmu, vyrážky, otoky. Viníkem není srst, jak se občas uvádí, ale bílkovinné alergeny v ní ukryté. Proto dítě nezachrání, když mu pořídíte psa naháče, protože nebezpečným zdrojem jsou také sliny, moč či krev zvířátek. Vedle psů a koček sem patří například také morčata, křečci nebo koně.

Když už se bez kočky neobejdete, dejte přednost dámě. Ne ze slušnosti, ale z praktického hlediska. Americký odborný časopis Journal of Allergy and Clinical Imunology už v roce 2002 varoval, že kočičí samci produkují výrazně více proteinu, který ohrožuje alergiky. Na vině je testosteron, který řídí jeho uvolňování – a ten kočičí dámy nemají.

Rozdíl mezi nebezpečím číhajícím na alergika u psa a u kočky? Zatímco kočičí alergeny se doslova toulají bytem – najdete je na kobercích, na nábytku či na oblečení, mohou být proto dokonce i tam, kde kočka nežije, psí se drží srsti a slin svého původce.

Že máte doma jen rybičky? Ani zde nejste zcela v bezpečí, citlivější jedinci reagují na vdechování drobných částic ze sušeného krmiva.

Zase ti roztoči

Miniaturním členovcům (měří 0,2 až 0,3 mikrometru), jejichž živá i mrtvá těla, ale také jejich exkrementy tvoří již pověstnou škodící armádu neboli nejčastější domácí alergen, jsme věnovali obsáhlý článek v Livingu číslo 6, přesto připomínáme: Na jednom metru čtverečním jich bývá několik tisíc, v posteli – zejména v matraci – až několik milionů. Odborníci tvrdí, že průměrně 85 procent roztočů žije právě v našich postelích! Proto je tak nutné časté praní lůžkovin, ale také přikrývek, polštářů, matracových potahů a chráničů, a to v v teplotách nad 56 °C, teprve ta je ničí. Protože vývoj roztoče od vajíčka k dospělému jedinci trvá čtyři týdny, doporučuje se například prát lůžkoviny každý týden. Aby se vyplavila mrtvá těla i exkrementy, je potřeba na přikrývky a větší kusy povlečení pračka na sedm i více kilogramů prádla.

A matrace? Chránit je můžete snímatelnými pracími potahy a chrániči, sebe tím, že po sedmi až deseti letech prostě matraci vyhodíte a pořídíte si novou. Stará bývá stejně proleželá a hlavně si uvědomte, že do matrace odevzdáváte každou noc pár decilitrů potu – průměrně kolem půl litru – a také několik miligramů šupinek kůže a vlasů. A protože se roztoči jimi z valné většiny živí (zbytek jídelníčku tvoří plísně, bakterie a kvasinky), je jasné, že postel pro ně představuje ideální prostředí, něco jako líheň pro vajíčka. Za svůj život – dva až čtyři měsíce – díky vydatné krmi přidají do našich obydlí 200krát více exkrementů, než kolik sami váží. Milují vlhko (70 až 80 procent), tmu a teplo (nejlépe 22 až 26 °C), nesnášejí zimu, teploty nad 55^o C, sucho a průvan. Nedostatečné větrání proto podporuje jejich růst (to se týká i plísní a bakterií). S nástupem dokonale těsnících plastových oken navíc zmizel „přirozený“ průvan, proto nezapomínejte větrat!

„Roztoče zničíte jen praním! Protiroztočové přípravky ve spreji zničí jen ty v horní vrstvě matrace, neusmrtíte je ani odsátím vzduchu a vytvořením podtlaku v matraci uzavřené do igelitového pytle, čističky vzduchu odstraňují roztoče ze vzduchu, ale ne jejich exkrementy,“ tvrdí doktorka Věra Pidrová, textilní odbornice.

Vedle roztočů patří k nepříjemným alergenům také plísně a houby. Když vlhkost v místnosti dosáhne 60 až 70 procent, začne se na povrchu zdí či nábytku srážet pára (jen si vybavte koupelnu!) a plísně mohou začít růst. Co nám chutná u nivy, vadí našemu zdraví – některé plísně jsou karcinogenní.

Pere se i vzduch

Čističky vzduchu byly před několika lety velký hit. Na jednu stranu se nelze divit: v bytech bývá vzduch až desetkrát znečištěnější než venku, v klimatizovaných budovách dokonce ještě mnohokrát více. Lékaři doporučují čističky zejména pro alergiky, ale pro jejich provoz a výběr je třeba dodržet několik pravidel. Jedno z hlavních zní: Při provozu musí být místnost uzavřena a vzduchový výkon přístroje (udává se v množství produkovaného čistého vzduchu – CADR - v m³/h, čím je číslo vyšší, tím lépe) musí odpovídat velikosti místnosti.  To znamená, že by měl za hodinu převýšit minimálně 1,5x objem místnosti, lépe však dvakrát až třikrát (pro alergika) a odstranit minimálně 80 procent polétavých částic. Dnešní přístroje zvládají naštěstí až 99 procent – prach, pyly (až do rozměru 0,01 µ - pro představu: je to desetitisícina průměru lidského vlasu, 1 µ = 1/1000 mm) bakterie, spóry plísní, roztoče, části zvířecí srsti (takzvané detrity), chemické látky uvolňované ze syntetických materiálů, cigaretový kouř i další alergeny. Doktorka Ariana Lajčíková ze Státního zdravotního ústavu upozorňuje však na to, že výrobci nemají povinnost dávat schválit a otestovat své produkty odborným pracovištím. Proto by měl zákazník při výběru požadovat předložení atestů, v nichž se jasně říká, kdo výrobek hodnotil.

Čističky – někdy se používá výraz pračky vzduchu - se vyrábějí pro malé i velké místnosti s plochou i desítky metrů čtverečních. Mohou být vybaveny i elektrickou signalizaci upozorňující na nutnost výměny filtru.

Čističky fungují jako recirkulační digestoře neboli vrací vyčištěný vzduch do místnosti přes soustavu filtrů. Na rozdíl od odsavače však nestačí pustit čističku na pár minut, musí být v provozu po celou dobu pobytu lidí v místnosti. Proto se před nákupem ptejte na výkon i na hlučnost. Jednotlivé přístroje se od sebe výrazně liší také tím, co vše dokáží ze vzduchu odstranit: zda pouze polétavé částice, nebo i plyny – na ty platí jen speciální filtry. Jenže jejich nutná pravidelná výměna prodražuje cenu přístroje. Proto se na trhu objevily nedávno typy, které nabízejí „permanentní“ filtr PERMAtech™ (filtr typu HEPA s účinností až 99 procent). Není nutné jej měnit, pouze se čistí vysáváním.

Čističky mohou mít i vestavěný ionizátor vzduchu. Jsou vhodnější, protože obohacují vzduch o potřebné lehké záporné ionty a navíc se zvyšuje čistící účinek.

Čističky se také vyskytují v kombinaci se zvlhčovačem. Měly by fungovat nezávisle na sobě, protože v létě nebývá nutné vzduch zvlhčovat. Pokud se rozhodnete pro tuto dvojkombinaci, dejte přednost parnímu zvlhčování, protože při odparu stojaté vody hrozí množení bakterií. Pozor na nadměrné sucho - vysychá pak sliznice, která vás jako první chrání před vniknutím choroboplodných zárodků neboli snadněji dostanete třeba virózu.
A nejvhodnější místo v pokoji pro umístění čističky? Nejlépe mezi okno a dveře, na stěně nebo na stropě (je-li k takové montáži přístroj uzpůsoben výrobcem).

Living tip

Pryč s prachem!

Zbavit se prachu znamená mít v bytě co nejméně textilu včetně textilních hraček a dalších lapačů prachů (třeba sušených květin). Dejte přednost vysavači s kvalitními filtry nebo alespoň elektrickém koštěti, často vytírejte. Ideální řešení představují centrální vysavače, protože prach odchází hadicí rovnou do trubek a končí mimo obytný prostor, třeba v garáži nebo v komoře.

Living tip

Pylové nebezpečí

Při provozu čističky musí být místnost uzavřena, ale jinak je samozřejmě nutné větrat. Pozor však na to, aby vám do pokoje neproudily s čerstvým vzduchem nějaké škodliviny či pyly. Zejména pokud bydlíte blízko lesa či máte před okny zahrádku, sledujte pylové zpravodajství (www.pylovasluzba.cz).

Dobrá voda z vodovodu

Tuny a tuny plastových lahví s balenou vodou zabírají nemalou část každého supermarketu. Trend nepít vodu z vodovodu pokládají odborníci přitom za zbytečný, mnohdy z kohoutků teče kvalitnější voda, než jakou si koupíte v obchodě. Často bývá zbytečné i pořízení filtru: „Je to spíš otázka místa a chuti než skutečné potřeby,“ tvrdí doktor František Kožíšek, vedoucí Národního referenčního centra pro pitnou vodu Státního zdravotního ústavu. „Ani tvrdá voda z studní, které používají některé domácnosti, neškodí. Člověk přece není myčka, aby se v jeho těle usazoval vodní kámen. Lidem však může káva nebo čaj uvařený třeba po použití konvic s filtrem jako například Brita více chutnat,“ říká odborník na pitnou vodu.

Na otázku, zda může voda z vodovodu ohrozit potenci mužů jako důsledek neuvěřitelného množství ženských hormonů, které přicházejí do odpadních vod v důsledku antikoncepce (ve vodních tocích se už začalo „měnit“ pohlaví některých živočichů), je doktor Kožíšek klidný: „Musíte si uvědomit, že pitná voda u nás pochází ze 48 procent z podzemních zdrojů, které nemohou být ohroženy a dále pak z vodárenských nádrží, kam odpadní vody nepřicházejí.“

Někteří lidé preferují minerální vody, jejich výhradní pití však také není vhodné, protože obsahují více minerálních látek. Z hlediska dlouhodobého příjmu Národní referenční centrum pro pitnou vodu doporučilo optimální hodnoty některých hlavních minerálních látek ve vodě takto:

Poznámky:

(*) Dostupné údaje neumožňují zatím pro chloridy a sírany definovat jejich optimální obsah. Jejich určitá minimální koncentrace je žádoucí z chuťových důvodů, jejich horní hranice je odhadnuta vzhledem k optimu všech rozpuštěných látek.

(**) Dolní hranice hydrogenuhličitanů je stanovena na základě senzorických vlastností vody, nikoliv na základě zdravotního účinku.

Zdroj: Státní zdravotní ústav

Každá změna k horšímu

Ve vztahu ke „zdravému bytu“ nelze nepřipomenout těkavé organické látky – tedy zejména formaldehyd. Ten lze poměrně snadno odvětrat, navíc se jeho množství díky závazným normám (alespoň u domácích výrobků) výrazně snížilo. Nicméně nábytek, koberce, tapety i další vybavení bytu sem tam nějakou tu „molekulku“ uvolní. A právě tady může dojít k problému.

„Když má do rodiny přijít miminko, začne často rodina – kvůli zdraví děťátka – s obrovskými změnami. Maluje se, tapetuje, kupuje nový nábytek, koberce, záclony – aby všechno bylo čisté a zdravé. Jenže toto všechno uvolňuje alespoň zpočátku nežádoucí emise, jejichž množství se samozřejmě sčítá. Proto se vždycky radilo, aby se nábytek kupoval zhruba dva měsíce před narozením. Každá změna v bytě v tomto směru je proto  změnou k horšímu. Rodiče by jich proto měli dělat co nejméně!“ varuje Petr Gajdoš, vedoucí Národního referenčního pracoviště pro faktory vnitřního prostředí.

Ale neuklízejte jako o život, když jsou třeba reklamy na různé chemické přípravky tak přesvědčivé! I uklízet se musí s mírou. Především si ověřte, zda na obalu není uvedena jedna z 26 alergizujících složek, které byly v Evropské unii vytipovány jako nejčastější a jako takové musí být od letošního roku uvedeny jak na kosmetických, tak drogistických přípravcích.

Domácí „drogerie“ obsahuje především povrchově aktivní chemické látky, detergenty, ředidla i odmašťující látky (alkoholy, étery, aldehydy, čpavek, různé kyseliny, louhy), látky přídatné (konzervační, antibakteriální a dezinfekční přísady, bělicí přísady, enzymy, parfémy a barviva. Chemické látky poškozují přirozený hydrolipidický ochranný film na kůži, který vytvářejí potní a mazové žlázy. Pokožka se tak odmastí, ztrácí vodu, stává se přesušenou a praská. A potom do ní mají otevřenou cestu kvasinky, plísně a bakterie, které způsobují hnisavá onemocnění kůže. Takže úklid ano, ale ve vhodných ochranných rukavicích. Ruce vždy pečlivě umyjte, osušte – i mezi prsty – a ošetřete krémem. Výborný ochranný prostředek představují i tekuté rukavice na bázi silikonů, které poskytují časově omezenou ochranu.

U drogistických přípravků vždy pečlivě čtěte návody, zejména pokud doporučují vše hodně opláchnout čistou vodou nebo přidat další máchací lázeň.

Při praní se dejte pozor nejen na výběr pracího prášku, ale také na aviváž. Prádlo je po jejím použití příjemně měkké, voní. Když ale dávkování přežete, budete se například do ručníků hůře utírat, protože budou méně sát. Aviváž totiž ”obalí” vlákna. Při přímém kontaktu s pokožkou vás mohou navíc dráždit parfémové složky, které se mechanickým třením textilie aktivně zanášejí do kůže.

Že se bez ”voňavé” domácnosti neobejdete? Zkuste radu od odborníka: ”Stačí použít minimum kvalitního parfému třeba na lampu nebo na stuhu, kterou ozdobíte vázu, a byt bude vonět mnohem lépe než po levných chemických náhražkách,” radí Hana Beránková z firmy France Production. Šetřit se vyplatí i s množstvím kosmetiky, kterou používáte. ”Trend je jasný, minimum kosmetických přípravků vyrobených z látek, které nealergizují. Třeba švýcarští dermatologové přišli s řadou Bio -Alpine. Voda pochází z alpského ledovce z míst, kam veřejnost nesmí, základ tvoří výtažky z odolné alpské protěže získané ze svahů ošetřovaných podle přísných norem švýcarského biozemědělství. Celou řadu tvoří jen tři výrobky, ovšem přesně zaměřené na určitý věk. Pleť je tak minimálně zatěžovaná. Prostě všeho moc škodí, a to platí i o kosmetice,” vysvětluje Hana Beránková.

Voňavé složky mohou alergikům uškodit i v případě pracích prášků. Proto byl například pro prací prášek Persil Sensitive vyvinut ve spolupráci s Německou asociací pro alergiky a astmatiky parfém, který  byl dermatologicky testován na dobrovolnících s citlivou pokožkou.

 

Alena Řezníčková

Více se dočtete v časopise Living č. 8/2006.