Jak dobře zapařit

Living, 5.9.2006

Než do Čech dorazil fenomén zvaný sauna, holdovalo se parním lázním. I když je módní vlna saunování málem smetla, nyní se vrátily ověnčeny aurou moderní terapie. Zásadní změna proti minulosti? Parní lázně nemusejí být jen veřejné. Můžete si pořídit soukromé do vlastní koupelny.

 

V parní lázni bývá kolem 40 až 50 °C a hodně vlhko (až stoprocentní). Tato kombinace vytváří klima příznivě působící na lidský organismus. V parní lázni se sice výrazně potíte, ale vlhkost vzduchu znemožňuje, aby se pot odpařoval (jak se děje v sauně), a tudíž se tělo neochlazuje. Když se tělesná teplota zvedne o stupeň, zvýší se metabolismus - jinými slovy spálíte zhruba o 15 procent víc. Výsledek: v parní lázni můžete zanechat i nějaká ta nadbytečná deka.

Takzvaná parní sauna je pak teplá mlhová lázeň (teplota kolem 45 °C, stoprocentní vlhkost). Parní lázně ani parní sauny se nevyrábějí ze dřeva (vlhko by na ně působilo naprosto zhoubně); bývají zděné, keramické nebo z plastu.

Parní lázně se dělí podle způsobu používání, designu a rozsahu výbavy na mnoho typů (aroma, turecká, laconium a další). Jsou si podobné, jen rozsah využití bývá různý. Parní lázeň v domácím provedení lze kombinovat se sprchovým boxem. Zásadní rozdíl mezi parní lázní a parní kabinou je ve velikosti a použitých materiálech (od toho se odvíjí i cena: asi od 60 000 bez DPH a výš).

 

Box

Vynález starý stovky let
Parní lázeň byla důležitý rituál už v předkolumbovské Americe. Sloužil k duševní očistě a komunikaci s božstvy. Siouxové měli obřad zvaný inipi, Aztékové parní lázni říkali temazcal, Mayové zumpulche. Indiánský rituál parní lázně řídil šaman: rozpálil velké kameny na ohništi a poléval vodou, v níž se máčely posvátné byliny. Siouxové používali k zažehnutí ohně pod kameny listy pelyňku, cedrový kouř k vyhánění zlých duchů a šalvěj k pročištění vzduchu. Mexičtí šamani pálili pryskyřici tropických stromů - kopál - k očištění lázní i osob, i aromatické byliny: rozmarýn, bazalku, tymián. Archeologické vykopávky v Chichen Itzá a v guatemalských Piedras Negras a Tikalu odhalily mayské parní lázně           - zumpulche - ze 7. nebo 8. století našeho letopočtu. Kromě rituálních lázní pro šest až deset lidí se stavěly i soukromé zumpulche u obytných domů.

V antickém Řecku existovala tradice terapeutických parních lázní od 5. století před naším letopočtem. Lékař Hippokrates (460 až 337 př. n. l.) na zápal plic radil parní lázně. Sparťané si v ní zahřívali svaly před cvičením. Ve starém Římě se do parní lázně chodilo odpočívat, na masáže, za kadeřníky i holiči. Kolem roku 200 př. n. l. existovaly dva druhy lázní: veřejné thermae a menší soukromé - balnea. Některé luxusní římské vily byly vybaveny zařízením, které se skládalo z vlastní potní lázně a prostoru na studené sprchy. Existovaly dva typy: vlhké tepidarium s parou a suchá lázeň sudatorium.

Po pádu Říše římské kulturu parních lázní převzali Arabové. V 7. století vznikl hammam - maurské nebo turecké lázně, místo určené k relaxaci a péči o tělo. V Otomanské říši v 16. století jich byly v istanbulských palácích stovky. Hammam se skládal z několika místností: první k odložení oděvu; el barranai - chladná místnost pro odpočinek; el ousti - temperovaná místnost; el dakli vyhřátá na 45 °C a 100procentní vlhkostí vzduchu.  

Parní lázně najdete všude na světě. V Asii, zejména v Číně a v Japonsku, slouží jako součást přírodní léčby. V Indii se jim přisuzuje duchovní rozměr: zbavuje člověka tělesné špíny, která brání v duchovním růstu. Velmi oblíbené jsou parní lázně v Německu a jejich popularita roste po celé Evropě.


Z lázní do koupelny
U nás byly nejznámější Karlovy lázně zásluhou Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále, jenže budova na pražském nábřeží nedaleko Karlova mostu už desetiletí neslouží původnímu účelu. Chcete si zapařit? Pořiďte si domů vestavěné parní lázně! Buď se plácnete přes kapsu a necháte si je udělat na zakázku - vnitřní vybavení bývá nejčastěji z keramiky nebo z přírodního kamene. Do menších než hektarových koupelen stačí samostatné parní kabiny. V současné době se častěji objevují nejen pro jednu, ale až čtyři osoby. Absolutně těsní a dokonce se hodí i do prostor, které nebyly plánované jako „mokré“.

Specializovaných firem najdete na trhu celou řadu. Dodají technologii, příslušenství i kompletní parní kabinu na klíč. Montáž není náročná, ale zapojení určitě svěřte odborníkovi! Kabiny lze vybavit přídavnými zařízeními, které zesílí zážitek z parní lázně. Především aromapumpou, která dávkuje vonnou silici spolu s párou do prostoru, a vy si užíváte blaha aromaterapie. Kromě toho lze parní kabinu vybavit fontánou, masážní sprchou nebo spínačem, který „zařídí“ intenzivní tropický voňavý déšť nebo provoněné studené mrholení. Tento bioenergetický masážní program zahrnuje kromě páry, vůně a masáží i světelnou energii (chromoterapii) a hudební vibrace.

 

Vůně léčí
Aromaterapie je obor alternativní medicíny, která funguje jako podpůrná při léčbě viróz, onemocnění horních cest dýchacích, pomáhá při únavě, apatii, nedostatečné koncentraci nebo jako sedativum při depresích, nespavosti, nervovém napětí. K aromaterapii se používají přírodní rostlinné oleje (prodávají se v lékárnách, specializovaných obchodech a prodejnách se zdravou výživou). Aromaterapeuti kladou důraz, aby vonné silice byly přírodní, z rostlin pěstovaných a sklízených správným způsobem a lisované za studena, aby se nezničil obsah vitamínů a enzymů.

Living tip

Pára v lůně matky přírody

Slovenské lázně Sklené Teplice mají ojedinělou specialitu: parní lázeň Parenica - malou jeskyni, kam ústí vápenato-sírano-horečnaté prameny (42 °C) přímo do jeskynního bazénu. Tamější voda pomáhá při terapii pohybových a nervových obtíží i celkové relaxaci organismu. Více na www.trencianske.teplice.sk

Dvě v jedné
Spokojeným uživatelem parní kabiny může být i obyvatel paneláku - jedna z kategorií parních kabin jsou sprchové boxy s parním generátorem. Slouží běžné denní hygieně a zároveň jako parní lázeň. Protože nezabírají více místa než běžný sprchový kout, vejdou se téměř do každé koupelny. Vyvíječ páry je buď integrovaný přímo do konstrukce kabiny, nebo instalován vně. Tyto typy bývají vybaveny různými funkcemi sprchování s masáží. V parní kabině musí být vždy dostatek páry o správné teplotě, což zajišťuje výkonný odpařovač se seřízeným ovládáním. Srdce parní kabiny představuje odporový parní generátor: vyrábí páru topnou spirálou v nerezové ohřívací komoře. Existují různé konstrukční typy parních kabin, například akrylátové standardizovaných rozměrů a tvarů či zděné s keramickým obkladem.
Firmy, které nabízejí tento sortiment, dodávají jak vlastní technologii a příslušenství, tak kompletní parní lázně na klíč. Buď je vybudují v předem vyzděném prostoru, jehož základ tvoří sedačka a epoxidový strop, nebo nainstalují již hotovou samostatnou kabinu ze sanitárního akrylátu. Jde o samonosný materiál, což umožňuje postavit kabinu takřka jakéhokoli tvaru - čtvercového, kruhového i s výklenky.

Kterou zvolit?

Než se rozhodnete, porovnejte plusy a minusy:

·          Akrylátová parní kabina se snadno uklízí (omýt dezinfekčními prostředky a opláchnout). Má zabudovanou akrylátovou lavici, která zvyšuje komfort při sezení - nestudí. Klenutý strop  brání, aby kondenzovaná pára kapala uživateli na hlavu. Je dobře izolovaná proti úniku tepla, což znamená nižší spotřebu energie.

·          Zděná parní kabina se hůř udržuje. Ve spárách mezi keramickým obkladem se usazuje nečistota a při nedostatečném větrání se může objevit i plíseň. Nedostatečně izolovaná kabina vyžaduje silnější parní generátor - a to znamená vyšší spotřebu energie. Ovšem bývá prostornější, tudíž se do ní vejde více lidí, obklad – hlavně v mozaice – bývá efektnější než plast. Sejít se s rodinou či přáteli v parní lázni slouží relaxaci a zároveň společenskému styku v příjemném prostředí.

Living tip

Alternativa páry
Infrakabina je alternativa klasické sauny, ale funguje na jiném principu: tělo se do hloubky prohřívá infračerveným zářením, což je neviditelná část spektra. Infrakabina potřebuje méně energie, je účinná při nižších teplotách (zhruba 55 °C) a zprovozní se po 10 až 15 minutách. Doporučená maximální doba pobytu: 45 minut.

Komu prospívá

I když nikdo nepopírá prospěšnost pobytu v parní lázni, není na škodu před koupí zrekapitulovat zdravotní stav svůj a členů rodiny. Komu se pobyt v páře nedoporučuje? „Kardiakům, hypertonikům, lidem s nádorovým onemocněním a onemocněním štítné žlázy, epileptikům a těm, kdo mají sklon ke kolapsům,“ vypočítává internistka doktorka Andrea Pelikánová. „Obecně ji mohu doporučit alergikům, astmatikům, pacientům s potížemi pohybového aparátu a trpícími svalovými problémy. Pobyt v páře může prospět lidem s CHOPN - chronickou obstrukční pulmonální nemocí. V každém případě rozhodně doporučuji všem, kdo nejsou úplně zdraví: než vstoupí do parní lázně, měli by se poradit s lékařem!“

Parní lázeň podporuje léčbu revmatismu, chrapotu, přetížení svalů a poruch prokrvení. Má pozitivní čistící účinky - ve vlhkém teplém prostředí se otevírají póry a potem se vyplavují nečistoty z kůže. Délka pobytu v parní lázni není striktně dána; záleží na teplotě, vlhkosti i na fyzických předpokladech. Vždy platí: návštěvník musí mít vždy příjemný pocit!

Marie Krausová

Více se dočtete v časopisu Living Koupelna č. 2/2006.



Názory na článek
Na dané téma nejsou žádné názory.

Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem

Social icons
Hodnocení článku

Fotogalerie na bydlet.cz, nejlépe hodnocené fotografie



Články Koupelna