Když se plave pod střechou

Living, 17.4.2007

Poslední měsíce popřely pravidlo, že v zimě sněží a je chladno. Nikdo netuší – a ani metereologové neumějí dát odpověď –, jaké teploty nás čekají v létě. Ti, kteří milují vodu a mají doma vnitřní bazén, tento problém neřeší. Jenže pořídit si jej bývá mnohem náročnější než v případě plastového nafukovacího „plivátka“ na zahradě.

 

Samozřejmě na prvním místě jde o finanční náklady. Vnitřní bazén přijde výrazně dráž než venkovní ve stejné velikosti. Náročné je také vypořádat se s vlhkostí, která logicky přítomnost vnitřního bazénu v domě či bytě doprovází.

 

Čím začít

Jestliže se rozhodujete pro stavbu domu, v němž počítáte s vnitřním bazénem, je třeba si nejprve ujasnit, co od něho očekáváte. „To za vás nikdo neudělá, vy se musíte rozhodnout, zda chcete bazén pro pravidelné plavání, nebo pro skotačení dětí. To výrazně ovlivní tvar i hloubku bazénu,“ radí architekt Pavel Bednařík ze studia ARW architekti. Do svého rozhodnutí nezapomeňte zahrnout také fakt, že malé děti rychle vyrostou a budou mít brzy jiné požadavky, dům i bazén se však staví na desítky let.

Jakmile si ujasníte odpověď na první otázku, přichází druhá: tvar bazénu. „Po ´porevolučním´ období nepraktických tvarových řešení konečně nastala renesance základních klasických obdélníkových tvarů. Nabízejí - mimo jiné - komfortní, bezpečnou a designovou možnost zakrytí hladiny lamelovým krytem se servopohonem. Ten lze sice realizovat i u atypických celorádiusových tvarů, ale z důvodu složitosti je jeho cena o 50 až 100 procent vyšší. U klasických tvarů také optimálně využijete prostor, který máte k dispozici, bazénem s maximálními užitnými parametry. V neposlední řadě bude snazší i realizace s adekvátně nižšími pořizovacími a většinou i provozními náklady,“ uvádí Vladimír Kojecký, obchodní ředitel firmy BWS Přerov.

Po rozhodnutí o tvaru - a někdy s ním současně – přichází na řadu otázka velikosti. „Pokud chcete bazén na plavání, naprosté minimum jsou dva metry na šířku, čtyři metry na délku a asi 1,3 metru na hloubku. Ovšem s protiproudem, bez něho by při takových rozměrech neměl cenu,“ tvrdí architekt Pavel Bednařík, „větší bazén je samozřejmě lepší, ale každý, kdo o stavbě bazénu uvažuje, si musí také spočítat energetickou bilanci – náklady na vytápění, odvětrání, bazénovou chemii…“

Dodavatelé bazénů se přiklánějí k větším rozměrům. „Jako minimální rozměr doporučujeme alespoň 3,25 x 5,75 až 6 metrů, za dostatečnou velikost pokládáme 3,5 x 6,5 až 7 metru (šířka je součtem dvou minimálních plaveckých drah). Stále více klientů si však pořizuje bazén s délkou 10 až 14 metrů, někdy i s vyznačením plaveckých drah, právě kvůli požitku z klasického plavání bez agregátu protiproudu,“ říká Vladimír Kojecký.

Velikost bazénu ovlivňuje i použití schodů či nerezového žebříku. Ten je sice pro seniory či malé děti méně pohodlný, ale zabere nejméně místa.

Vnitřní schodiště bývá náročnější na čištění, na druhou stranu nabízí komfortnější vstup a výstup do bazénu zejména pro starší osoby nebo pro méně mobilní členy rodiny. Doporučená výška schodů se pohybuje kolem 25, maximálně 30 centimetrů.

Takzvané románské schodiště v obloukovém výklenku při dlouhé stěně bazénu je hladinovou lamelou nezakrytelné, při jeho

umístění v dlouhé ose bazénu je nutný delší lamelový kryt, větší bazénová hala a podobně.

Bez ohledu na velikost bazénu můžete využít celou škálu základních i doplňkových zařízení: protiproud, dnovou vzduchovou masáž, stěnovou hydromasáž, horní polev nebo podhladinové osvětlení v klasickém provedení či na bázi optovláknových systémů a LED.

Zásadním rozhodnutím je také to, zda zvolíte bazén s přelivným žlábkem nebo bazén s odběrem vody skimmerem. První varianta, kdy je hladina vody ve stejné výšce s podlahou, nabízí zejména vizuální efekt hladiny splývající s podlahou, příjemnější je i koupání v bazénu - vlnky mizí v přelivném žlábku.

Tento systém cirkulace vody je však prostorově a technicky náročnější - sanitovatelný přelivný žlábek s bezpečnou krycí mřížkou, velký technologický prostor s akumulačními nádržemi, výrazně větší rozsah tlakových trubních rozvodů, vyšší výkon úpravny vody a podobně – proto je asi 80 procent privátních  bazénů realizováno se skimmerovým systémem, tedy s hladinou pod úrovní podlahy.

 

Box:

Je slaná dobrá?

 „V posledních letech zvažuje stále více investorů použití slané vody nejen ve venkovních, ale i vnitřních bazénech,“ říká architekt Ladislav Langer z ateliéru CAD Projekt Plus z Prostějova.

Nelze však jednoznačně tvrdit, že používání dezinfekce na bázi elektrolýzy slané vody představuje v interiéru ideální řešení. Za prvé nejde o „přírodní, bezchlórovou a bezobslužnou“ dezinfekci, ale opět o hygienické ošetření vody chlórem, ovšem vyráběným elektrolýzou vody s obsahem 30 až 40 kg soli/10 m³. „Takto dosažená salinita je pouze desetinová například v porovnání s Jaderským mořem. I proto nemá koupání v tomto bazénu žádné lékařsky prokázané léčivé účinky.

Naopak výrazné korozivní účinky má spolupůsobení slané vody a chlóru z ní vyráběného, a to zejména v případech, kdy uživatel není schopen korigovat úroveň chlóru v obvyklých intencích,“ varuje Vladimír Kojecký. Manuální korekce je přitom velmi obtížná, v nepřímé úměře k objemu bazénu – nejmenší aparatura se „samočisticí“ titanovou elektrodou je určena pro bazény do 60 m³, většina interiérových privátních bazénů má přitom objem poloviční.

Automatická regulace „výroby“ chlóru je z důvodu nestabilního redox potenciálu (vodivost vody) u bazénu se slanou vodou možná pouze s dražší aparaturou s přímým měřením chlóru.

Navíc u bazénů se slanou vodou dochází trvale ke zvyšování alkality vody a je ji nutné pravidelně upravovat relativně větší spotřebou pH korektorů.

Tento systém dezinfekce vody se proto doporučuje pro exteriérové bazény, kde nevadí vyšší korozívní účinek i při neuhlídané úrovni vyrobeného chlóru. U velkých venkovních bazénů pak přináší radikální úsporu provozních nákladů za klasické přípravky pro udržení parametrů vody a jejich korekci.

„U vnitřních bazénů v posledních letech doplňujeme klasickou chlórovou dezinfekci aparaturou pro ošetření vody UV zářením.

Tento bezreziduální dezinfekční systém umožňuje snížit na polovinu úroveň zbytkového chlóru - dezinfekční automatika  jeho úroveň koriguje na cca 0,25 mg/l. Jen pro porovnání – je

to stejné množství dezinfikantu jako v bazénech pro koupání kojenců.

 

Kam s ním

Důležité je také umístění bazénu v domě. Vnitřní bazény jsou určené k celoročnímu užívání a díky různých druhům osvětlení lze dosáhnout hodně zajímavých efektů, přesto se vyplatí propojit je s okolím domu, tedy se zahradou.

Jestliže se přesto rozhodnete pro umístění třeba v suterénu, počítejte při stavbě domu s vyššími náklady na zemní práce. „Otevření například jedné stěny do zahrady je sice spíše otázkou estetickou než technickou, ale pozor - rozhodně nevyřeší otázku odvětrání,“ varuje architekt Bednařík.

Pokud bydlíte v domě, kde vnitřní bazén není a vy po něm přesto toužíte, rozhodně se vyhněte úpravám třeba ve sklepě a podobně. Zasahovat do hydroizolace a stavebních spár by bylo příliš riskantní. „V takovém případě volte vždy přístavbu. U vnitřního bazénu je nutné vyřešit nejen jeho umístění, ale také takzvanou hygienickou smyčku, tedy sprchu, šatnu, zázemí pro úpravu vody, odvětrání – nároky na prostor bývají poměrně velké, proto je přístavba optimálním řešením,“ vypočítává důvody Pavel Bednařík. A malá daňová „perlička“? Proti samostatně stojícímu wellness objektu můžete u přístavby spojené s domem získat sníženou sazbu DPH.

Vnitřní bazény se nejčastěji umisťuji do takzvaných bazénových hal. Vhodné bývá prosklení obvodového pláště na jih či jihozápad, které dovoluje „vstup“ odpolednímu slunci. Ale pozor, vnitřní bazén není zimní zahrada, které svědčí co největší prosklení.

„U bazénu by v případě prosklení nejen stěn, ale i střechy mohlo v zimě docházet k vytváření rosných bodů. Jejich eliminace je složitá a ekonomicky náročná. Ještě obtížněji lze zabránit letním vysokým teplotám interiéru a potažmo bazénové vody. To nezvládne klimatizace, ale složité a drahé roletové stínění střechy, eventuálně použití skel s velkou tepelnou odrazivostí“, tvrdí Vladimír Kojecký.

 

Co si lze dopřát

Do „bazénové haly“ nepatří jen bazén, ale také prostor pro relaxaci či občerstvení, případně sauna. Tam, kde máte k dispozici dostatek denního světla, neváhejte s živými květinami. Ovšem hodně skla má i své nevýhody. Sklo a voda v bazénu odrážejí světlo, proto se doporučuje doplnit je matnými materiály. A protože se kolem bazénu nejčastěji používá vyhřívaná protiskluzná dlažba, její kombinace se sklem a vodní hladinou přináší i další nepříjemný efekt – špatnou akustiku. Proto nezapomeňte na zvukově pohltivé materiály - lehký ratanový nábytek, květiny, případně dřevěný obklad na stěnách, to vše vám zpříjemní pobyt u bazénu.

Prostory bazénové haly neslouží jen jako celoroční plovárna, ale komplexní wellnessová část domu, umožňující účinnou a příjemnou relaxaci ve všech jejich možných formách - kromě zmíněného vnitřního bazénu k ní přispívá i užívání masážního bazénu – whirlpoolu, parní lázně (i s režimy solné a aroma lázně), sauny (finská, vario, aroma, infra), ochlazovacího bazénu (případně vícefunkčních sprchových boxů, které je mohou alespoň částečně nahradit). „Třešničkou ve vybavení je například výroba speciálních ledových krystalů pro možnost doplňkového ochlazení či relaxační vyhřívaná lehátka s mozaikovým obkladem nebo solární palouky. Vítaným se stává i automatické jednotné provodění všech prostor wellness centra,“ doporučuje Vladimír Kojecký.

 

Box:

Stavba versus bazén

„Bez ohledu na orientaci bazénové haly, její velikost, materiálové provedení konstrukcí, vybavení, charakter užívání a podobně je bezpodmínečně nutné již v projektu navrhnout odpovídající stavebně fyzikální parametry všech konstrukcí, souvrství stropů a střešního pláště, výplní otvorů a tak dále.

Jen pro ilustraci: při vnitřní teplotě +30°C, relativní vlhkosti 60 % a současně při venkovní teplotě -15°C  je rosný bod jakéhokoliv vnitřního povrchu obvodového pláště bazénové haly 23,3 °C. To znamená, že v místě eventuálního tepelného mostu s nižší povrchovou teplotou může kondenzovat vlhkost.

Nejdokonaleji je odpovídající a příjemné klima bazénových hal zabezpečeno centrální vzduchotechnikou – toto zařízení wellnessové prostory teplovzdušně vytápí, odvlhčuje, ekonomicky větrá a současně distribucí vzduchu pod okny eliminuje rosné body na těchto plochách.

U menších a dispozičně jednodušších privátních prostor se instalují lokální odvlhčovací jednotky spolu se speciálními podlahovými podokenními konvektory a odtahovými ventilátory v patřičných místech bazénové haly. Výsledný efekt není sice tak komfortní, ale z důvodu výrazně jednoduššího stavebně technického řešení a také nízkých pořizovacích nákladů představuje velmi rozšířenou volbu,“ vysvětluje Vladimír Kojecký.

 

Living tip

Zakrývat!

U privátních bazénů je zakrytí hladiny velmi důležité – především jako zábrana odparu a také chladnutí vody.

Lamelové krycí systémy taktéž udrží i dítě, které nešťastnou náhodou spadlo do bazénu.

Pouze tam, kde je použita nejvybavenější verze vzduchotechnických jednotek (při odvlhčování odpařované vlhkosti odpadním teplem se zpětně „dotápí“ odparem chladnoucí bazén) není zakrytí hladiny nezbytně nutné. Budete však potřebovat záložní zdroj energie, jinak se bazénová hala změní při výpadku proudu během pár hodin v „krápníkovou jeskyni“ s adekvátními dopady na interiér a stavební konstrukce.

 

Alena Řezníčková

Foto: BWS Přerov, DESJOYAUX, USSPA

 

Více se dočtete v časopise Living 2/2007.



Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem

Social icons
Hodnocení článku

Fotogalerie na bydlet.cz, nejlépe hodnocené fotografie



Články Technika