Slunce, seno… stín

Living, 11.5.2007

Titulek trojice oblíbených košilatých komedií jsme si dovolili trochu upravit pro potřeby dnešního extratématu. Zatímco zima bez sněhu nám tolik nevadí, na léto bez pořádné dávky slunečních paprsků by si většina z nás zvykala jen velmi nerada. V interiéru se však ze slunce stává občas  hodně nezvaný host. A jako takový má zůstat před dveřmi, či spíše před oknem.

 

Jakkoli je slunce nezbytnou podmínkou životu a lidé bez něj trpí depresemi, přemíra slunečních paprsků v bytě se chová jako povodeň – jakmile ji vpustíte dovnitř, už nelze nic dělat. Tedy kromě spuštění klimatizace, což však také není zrovna ideální řešení. U architektonicky řešených domů jsou protisluneční clony nezbytnou podmínkou užitného komfortu – každý dům, který zaujme velkými prosklenými plochami, musí také nabízet účelnou a stylově přijatelnou možnost, jak příliv slunce velkými okenními otvory omezit. Lépe řečeno: jak omezit tepelnou (infračervenou) a ultrafialovou (UV záření) složku slunečního záření; třetí část spektra, viditelná, zajišťující světlo, nám tolik nevadí.

 

Sedm slunečních hříchů

Výčet toho, čím nám slunce v interiéru škodí, lze shrnout do několika hlavních hříchů. Jednak zvyšuje až neúnosně teplotu v interiéru, dokáže však nežádoucím způsobem zesvětlit barvu nábytku, textilu i podlah, jež nechrání speciální laky či úpravy proti UV záření, stejně tak škodí rostlinám, které se nacházejí v místě přímého osvitu. Zvyšuje také spotřebu elektrické energie některých spotřebičů, zejména starších typů chladniček s neodpovídající tepelnou izolací či špatně umístěných (například v blízkosti okna či u vyhřívané a špatně izolované stěny orientované na západ a podobně). Teplo ze slunce vadí i počítačům – ke strojům umístěným na slunci nezbývá než přidat další větrák a kvůli němu pořídit i větší počítačovou skříň. Slunci lze vyčíst i to, že svým žárem rozpálí například dlažbu na terase či lodžii do té míry, že ještě pozdě v noci sálá do interiéru a velmi nepříjemně ovlivňuje teplotu v místnosti. V důsledku slunečního záření dochází také k vysychání dřeva nebo jiných přírodních materiálů, třeba čalounických usní, které slunce ničí stejně jako lidskou pokožku – kožené pohovky a křesla proto nesmějí stát tam, kam dopadají sluneční paprsky. Kůže vysychá a praská. Ani klasickým čalounickým materiálům však slunce nedělá dobře. „Informaci o odolnosti textilních výrobků vůči UV záření se ale zákazník dozví jen málokdy, tuto povinnost výrobci či prodejci nemají. Výjimkou jsou například potahy do automobilů,“ říká Jana Částková, odbornice na textilní materiály. Snad jen výrobci některých materiálů – například umělého kamene, laminátových podlah nebo laků – hrdě hlásají, že jejich výrobky odolávají i UV záření.

Pokud jste dobře počítali, přidejte si k šesti dosud zmíněným slunečním hříchům sedmý: poškození obrazů, fotografií, plakátů i hřbetů knih. Například fotoplakáty vydrží na sluncem osvícené stěně sotva rok či dva v nezměněné barevné kvalitě. Řešením je pouze originální metoda využívající speciální inkousty a papír se saténovým povrchem. Pak výrobce garantuje stálost barev na desítky let, ovšem cena je výrazně vyšší. 

 

Aktivně proti slunci

Ochrana před nežádoucími slunečními paprsky proto začíná již vhodnou volbou orientace jednotlivých místností na konkrétní světové strany. Majitelé rodinných domů to mívají jednodušší než obyvatelé bytů, protože si většinou mohou sami rozhodnout, kam povedou okna kuchyně, ložnice či obývacího pokoje. Stavební příručky doporučují například orientovat kuchyni na severovýchod či severozápad, ložnici zase na východ. Důvod? „Slunce nebo alespoň umělé světlo je po ránu velmi důležité, nastartuje vás do celého dne,“ říká profesorka Helena Illnerová z Akademie věd. Západní či jižní orientace by navíc do ložnice přiváděla slunce zbytečně dlouho.

Sluneční záření má samozřejmě i své nepopiratelné výhody. Lze jej využít hlavně k vytápění a ohřevu teplé užitkové vody a nemusí jít jen o poměrně drahé solární panely – u nízkoenergetických budov se dnes počítá s takzvanými pasivními solárními systémy, což není nic jiného než například správně dimenzované jižní prosklené plochy, stěnové systémy či zimní zahrady. Velké prosklené plochy orientované na jih pracující na principu samovyhřívání dokáží dům vyhřát i při nízkém a slabém zimním slunci. Ovšem i u těchto ploch či zimních zahrad se počítá s možností proměnlivé sluneční ochrany, aby nedocházelo ke zbytečnému přehřívání budovy – tedy s vnějšími žaluziemi, stěnovými panely, markýzami a podobně.

Aby nám slunce víc neškodilo než prospívalo, nezbývá nic jiného, než důsledně regulovat jeho množství, jež proudí do místností. Symbolickou modrou čárou, na které brání hokejisté útokům soupeře, tady představují okna vybavená předokenními žaluziemi a roletami, které mají výrazně větší účinnost než jejich vnitřní kolegové. Vzhledem k finanční náročnosti na jejich pořízení se však o nich vyplatí uvažovat hodně dopředu – při vzniku projektu domu nebo v okamžiku, kdy počítáte v bytě s výměnou oken. Předokenní žaluzie lze přitom použít i na panelových domech,  protože jejich kombinaci s novými plastovými okny nic nebrání.

Foto Alulife, Furnilux, Kadeco, Marmekko a Perg
Více se dočtete v časopisu Living 3/2007.



Názory na článek
Na dané téma nejsou žádné názory.

Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem

Social icons
Hodnocení článku

Fotogalerie na bydlet.cz, nejlépe hodnocené fotografie



Články Technika