Nový byt raději větší

Living, 16.11.2007

Jsou byty, na kterých je od prvního okamžiku poznat, že se v nich intenzivně bydlí. Jak to ale vypadá s bydlením, které si koupí mladý člověk žijící single, tedy zatím sám? Na první pohled v takovém případě poznáte, že nadměrečné metry čtvereční využije jen velmi obtížně.

 

Typickým charakteristickým znakem je fakt, že se v bytě najdou jen skromně zařízené „prozatimní“ místnosti. Takový uživatel je prostě nevyužije. Prozatím. Na výběru je ale vidět, že rozumný svobodný člověk se za každou cenu nežene do koupi garsonky, aby se ji za několik let, až „srdce poručí“, problematicky a většinou se ztrátou pokoušel prodat i s velkou hypotékou a hledal něco většího.

Takový případ uvažování a nezapomínání na zadní kolečka jsme objevili v malé obci za Prahou. Jeho majitelka se zatím zařídila tak, aby se nemusela bát pozvat si domů návštěvu, měla si kde občas ukuchtit něco k snědku, umýt se, přespat...

 

Za město

Bydlení za Prahou mi nevadí. Zatím jsem měla štěstí a práci si našla vždy na okraji hlavního města – tedy na tom bližším okraji,“ vysvětluje slečna Hana. „Do práce to mám asi dvacet kilometrů, podstatnou část této vzdálenosti jedu po dálnici. A sjíždím z ní ještě v místech, kde se ještě netvoří typické pondělní kolony. Už jsem se taky ráno naučila pravidelně poslouchat Zelenou vlnu, takže není problém vyhnout se občasným komplikacím, kterými tato část dálnice trpí,“ popisuje své ranní obřady.

V práci je asi za dvacet minut a má to nakonec blíž než mnohý Pražák dojíždějící do zaměstnání přes celé město a v autě (v ranních špičkách) nebo hromadné dopravě (s mnoha přestupy) ho každá cesta stojí hodinu času.

 

Raději větší

„Samozřejmě se musím přiznat, že jsem nejdříve pokukovala po něčem menším, zatím by mi úplně stačilo 2+kk. Ale vzala jsem si příklad z kamaráda, který dal spolu s hypotékou pracně dohromady peníze na garsonku v centru. O to ho stála víc. Jenže pak se musel ženit a zjistil, že i kdyby se s dítětem do bytečku vešli, není v okolí ani kousek přírody, kam by se dalo jezdit třeba na procházku s kočárkem. A věřím, že v malém prostoru by si za chvíli s manželkou určitě lezli na nervy a možná by se brzy zařadili mezi vysoká procenta rozvedených manželství,“ vysvětluje kamarádovu anabázi Hana. Hančině kamarádovi tedy nezbylo než se pokusit malý byt prodat. Nakonec se to tedy povedlo, ale stálo ho to nejen mnoho úsilí, ale i peněz; když si spočítal, co už za bydlení zaplatil, dostal se po prodeji do mínusu. Při koupi většího bytu měl navíc problémy s další hypotékou, neboť s manželkou na mateřské dovolené se rapidně zhoršila jeho platební schopnost.

„Když jsem objevila inzerát, že se ve vesnici prodávají byty v novém bytovém domě, navíc za rozumné ceny, moc dlouho jsem neváhala. Za osmdesátimetrový byt 3+1 jsem zaplatila nakonec zhruba tolik, co kamarád za garsonku v centru, a tak jsem se vlastně stala žádanou nevěstou s velkým bytem. Třeba mi jednou někdo se splácením pomůže,“ směje se Hana.

 

Jen na přespání

Do bytu ve čtvrtém patře se vchází přes miniaturní předsíňku, nenajdou se tu žádné zbytečnosti, jen věšák na kabáty a skříň, která slouží jednak jako úložný prostor, jednak jako skrýš pro kotel, který zajišťuje topení i ohřev teplé užitkové vody. Odsud se návštěvník dostane do koupelny, do kuchyně a navazujícím dveřmi přímo do obývacího pokoje. Někdo z architektů by o tomto řešení mohl pochybovat – v domácí obuvi se má člověk pohybovat po „špinavé“ zóně předsíně. Naštěstí rodině, která se autem dostane na dlážděné parkoviště u domu a téměř suchou nohou přímo do vstupních prostor domu, by neměl dělat boj s blátem v předsíni větší problémy.

Tím ale výtky k architektonickému řešení končí. Byt totiž na první pohled působí velmi vzdušným dojmem a přispívá k tomu i skoro třicetimetrový obývací pokoj s okny na protilehlých stranách místnosti. Se světlem se nešetří ani v kuchyni – dvě okna zajišťují po celý den dostatek přirozeného osvětlení. Mírný nedostatek pracovních ploch o klasické hloubce 60 centimetrů doplňuje sestava mělkých skříněk s užší pracovní plochou umístěných pod jedním z oken. Tento prostor se využívá na umístění obvyklých malých spotřebičů, které se v mnohých domácnostech tísní na lince a skoro znemožňují pohodlné vaření – varné konvice, kávovaru a dalších pomocníků.

 

Sladit? žádný problém!

V obývacím pokoji se najde jen základní vybavení, sedačka, konferenční stolek, dvě malé skříňky na sklo a stolek pod televizi. „S vybavením jsem si nedělala mnoho starostí. Netrpím mánií excentrického designu. Spíš jsem chtěla něco decentního a nadčasového. Nakonec jsem si na internetu našla českého výrobce Intermont, zalíbila se mi od nich řada Roma,“ vysvětluje Hana. Nábytek je vyroben z bukové dýhy namořené do odstínu olše, Hanu zaujalo kromě barevného provedení také zvláštní řešení jakoby z masivních modulů, které se tvarově opakují na různých částech nábytku a tím ho pohledově sjednocují.

„Nakonec se kontakt s tímto výrobcem ukázal jako šťastná náhoda. Když už jsem totiž surfovala po jejich stránkách, všimla jsem si, že vyrábějí i zárubně. To se mi totiž hodilo. Já jsem si byt vyhlídla ještě v době, kdy se stavěl a byla možnost si původní standard přizpůsobit. Takže jsem nechala firmu vyrobit i dřevěné zárubně místo původních nabízených kovových.“ Spolupráci pak Hana dovršila i objednávkou kuchyně a ložnice.

 

Co s tím koutem?

Výběr kuchyňské linky se zpočátku zdála být oříškem. Vzhledem k nepravidelnému půdorysu se zjistilo, že běžně vyráběné linky se do prostoru nevejdou. Nezbylo než sáhnout po nábytku vyráběném na míru. Bylo třeba využít atypický kout v pravé části kuchyně, zároveň ale ponechat dostatek prostoru nejen pro práci, ale i k ukládání potravin a nádobí. Do rohu se tak stěhovaly hluboké skříňky s vestavěnou troubou a lednicí, na ně pak navazují mělká, sotva dvaceticentimetrová skříňka slouží pro odkládání kořenek, sklenic a sypkých ingrediencí. Hliníkový sokl pak celou řadu skříněk opticky sjednotil.

S teplou barvou dřeva kontrastuje skleněné obložení zad linky – v místě nad varnou deskou ho přerušuje hliník. „To je snad jediné, co bych své kuchyni vytkla. Vypadá to krásně, ale nechtěla bych tam smažit řízky nebo grilovat steaky, tedy hlavně to potom čistit. Naštěstí se moje vaření zatím odehrává spíše v oblasti zeleniny a zdravé výživy obecně. Kuře nebo ryby si upeču v troubě, pizzu zase rozmrazím v mikrovlnce. A snídaně? Nejčastěji si rozpeču francouzskou bagetu, do ní naložím trochu sýra a zeleniny a hotovo,“ končí Hana popis svých stravovacích procedur. Vzhledem k tomu, že se domů dostane až večer (mimo práci se zabývá chovatelstvím psů), jí vaření vepřa-knedla-zela v nejbližší době nehrozí.

 

Text a foto Marek Burza

 

Více se dočtete v časopise Living 6/2007.



Názory na článek
Na dané téma nejsou žádné názory.

Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem

Social icons
Hodnocení článku

Fotogalerie na bydlet.cz, nejlépe hodnocené fotografie



Články Nové bydlení