V hlavní roli kámen

Skalka – dříve skutečná perla zahrady, mnohdy vrcholné zahradnické dílo a chloubou majitele. Zmenšený svět skutečných hor, říše rozervaných skal a malých, i když pestrých rostlin. Z moderních zahrad se tradiční alpina v posledních dvou desetiletích vytratila – proč?

Tradiční skalka vyžadovala nesmírnou péči a kladla také nároky na odborné znalosti, přesto bylo třeba jen malé alpinum ozdobou mnoha nových rodinných domků vznikajících v 70. letech minulého století. Ačkoli nabídka v zahradnictvích nebyla tak bohatá jako dnes a o zahradnických centrech v současné podobě si mohli nadšení majitelé zahrady nechat jen zdát, našli dostatek síly na to, aby si zajistili někde v blízkém okolí kámen a spoustu času obětovali doslova shánění skalniček po známých, příbuzných či přes inzeráty v tehdy jediném časopisu o zahradě. Základním předpokladem byl ale dostatek času a toho se nám dnes nedostává. Komu z dnešních obyvatel rodinných domků končí pracovní doba ve dvě nebo tři hodiny odpoledne? A kdo z nich se odpoledne či večer bude věnovat zahradě a nedá přednost squashi, spinningu či jinému módnímu sportu?

Jenže stačí oprostit se od zažité představy alpina jako mikrosvěta choulostivých rostlinek z jiných klimatických podmínek, které vyžadují náročnou péči prakticky po celý rok, a vytvořit si skalku v takovém stylu, jaký jsme schopni časově i fyzicky zvládnout. Existuje celá řada modifikací a správně zvolená varianta může být pro každou zahradu skutečným přínosem.

Štěrk kam oko dohlédne

Zajímavou a velmi módní modifikací tradiční skalky může být například štěrkové pole, velmi neotřelé řešení vhodné do téměř každé zahrady. Rostliny se vysazují do základu tvořeného štěrkem, který je na povrchu doplněn většími kameny stejného nebo podobného druhu. Základním předpokladem úspěšného pěstování rostlin ve štěrkovém poli je funkční drenážní vrstva. Tvoří ji hrubozrnný materiál (kamenná drť, štěrk, keramzit) ve výšce 15-20 cm. Do takového podkladu usazujeme kameny a případně jiný stavební materiál. Pokud máme k dispozici velké balvany, je vhodné je zapustit do betonového lože, aby byla dostatečně zajištěna jejich stabilita. Pokud má štěrkové pole skutečně evokovat alpinum, nesmějí být kameny volně rozmístěny po povrchu, ale alespoň jednou třetinou svého objemu spočívat pod úrovní terénu. Taková novodobá skalka může být i praktickým řešením malého prostoru, okraje záhonu, předzahrádky nebo alternativou trvalkových záhonů na vysýchavých půdách, v nichž se rostlinám nedaří.

Skalka místo zdi

Trápí-li nás nedostatek místa na zahradě, můžeme opustit horizontální dimenze a rozmáchnout se do výšky. Dělicí či ohradní zdi pomohou zároveň vyřešit problém s nevítanými pohledy a pokud do nich ve skupinách zakomponujeme kameny, vytvoříme i prostor pro pěstování skalniček. Materiálem pro tento typ skalek bude jednak samozřejmě kámen, jednak materiál podpůrný, například pohledový beton, zdivo z tvárnic, cihel či kamene, kov, ale i dřevo. Takové nekonvekční skalky neřeší jen problém nedostatku místa. Kromě jejich použití v zahradě, na dvorku či atriu mohou plnit i funkci stavebně architektonickou. Pomocí nich lze vytvořit systém opěrných zdí, nahradit jimi část oplocení či upravit nevzhledné plochy zdí.

Místo i v nádobě

Skalničky, tedy rostliny, jejichž přirozeným domovem jsou skály a suchá stanoviště, jsou ideální volbou pro každého, kdo vlastní miniaturní zahrádku nebo třeba jen terasu. Za určitých předpokladů se totiž výborně hodí pro pěstování v nádobách. Mluvíme-li o skalkách, pak by to měly být nádoby větší, v nichž lze pomocí kamenů nalezených třeba někde v přírodě nebo zakoupených v zahradnickém centru (i kameny se dnes ve větších zahradnictvích prodávají!) vytvořit miniaturní alpský svět. Tento doplněk sice vyžaduje kreativnější přístup, než s jakým si vystačíme při výsadbě muškátů, zato je ale atraktivní po celý rok a prakticky bezúdržbový.

Nejlepší pěstební nádobou je kamenné nebo keramické koryto. Plast příliš vhodný není, protože pod jemnými skalničkami by se nikdy dokonale neskryl. Osazovat můžeme samozřejmě také velké kameny, staré plechové nádoby, na venkov se velmi dobře hodí také osázené staré keramické nebo glazované hrnce. Základem každé výsadby v nádobě musí být drenážní vrstva štěrku a dostatečně velký odtokový otvor. Nepřítele skalniček totiž není ani tak sucho jako nadměrné množství vody, zejména v zimě. Ideální směs pro výsadbu tvoří zahradnických substrát smíchaný s pískem v poměru 1:2, do těžší půdy je vhodné přimíchat i drobný štěrk.

Skutečný svět alpina

Kdo má ale na zahradě dostatek prostoru a nemusí jím šetřit, může si samozřejmě skutečné alpinum vybudovat i v případě, že nehodlá hrbit záda při péči častěji než jednou za měsíc. Pro vybudování skalky je ideálním terénem mírný svah, který (a to je důležité) bude přirozeně navazovat na okolní terén. Není nic tristnějšího než kopeček půdy uprostřed rovinaté zahrady, který se snaží tvářit jako skalka. Stylizaci krajiny by neměly narušovat okolní stavby, maskovat se snažíme vhodnou výsadbou i oplocení. Je zřejmé, že ideální podmínky pro skutečné alpinum na zahradě v satelitu asi nevytvoříme, důležité však vytvořit co nejpřirozenější prostředí. Neobejdeme se tedy bez vzrostlejší zeleně, která odcloní nevhodné pohledy nebo výhledy, pomoci si můžeme rákosovou rohoží na plotě, dokud nezaroste popínavými rostlinami, leccos vyřeší také kamenná zídka.

Ať už bude mít skalka jakoukoli podobu, nepodléhejme mylnému dojmu, že na skalku patří jen skutečné skalničky. Protože se jedná o plazivé a velmi nízké rostliny, bude třeba doplnit skalku i jinými druhy rostlin, jinak by celek působil příliš plošně. Na skalku patří nižší a plazivé formy jehličnanů, okrasné traviny a v neposlední řadě trvalky. V moderním pojetí se téměř vždy jedná o kombinaci řady druhů a skupin rostlin. Cílem naprosté většiny majitelů zahrad je funkčnost a krása kompozice během celého roku, nikoliv sbírková hodnota materiálu. S ohledem na to také vybíráme rostlinné druhy – spíše než specialitám doporučuji vsadit na osvědčené a nenáročné skalničky. Celá řada z nich má minimální nároky na údržbu a přesto velice pěkně a dlouho kvete (např. hvozdík, plamenka, tařička, rozrazil, rozchodník, netřesk, zvonek a jiné).

Ke skalce patří i voda. Krásně se doplňuje s kamenem i rostlinami a v prostoru skalky imituje horskou bystřinu nebo pleso. Vodu necháme skalkou protékat v podobě potůčku, volně ji skapávat po kamenech, můžeme vytvořit i vodopád či kaskády nebo vodní morénu. Voda se může v kamenech volně ztrácet nebo vyúsťovat do klidné vodní plochy jezírka či tůňky. Klidná vodní hladina umožňuje zrcadlení a obohatí okolní prostor svým novým estetickým působením.

Více se dočtete v časopise Dům a zahrada č. 10/08.