Malování IV. díl - Jdeme na to, malujeme !

Aby se nám v dané místnosti malovalo co nejlépe a nic se nám nepletlo pod nohy, vystěhujeme z pokoje alespoň malé a středně velké kusy nábytku. Ty zbylé pak sesuneme doprostřed pokoje a obalíme zakrývací fólií, kterou připevníme tzv. maskovací páskou (nejčastěji z papíru, impregnovaného papíru nebo PVC). Použít lze k těmto účelům také speciální CQ fólii, což je zkratka anglické cover quick – rychle zakrýt. Tato fólie se prodává v rolích o různé tloušťce a její jedna strana je dopředu opatřena maskovací páskou.

Pokud to jde, vyneseme z místnosti před malováním i koberec. Je-li k podlaze pevně přidělán, opět ho co nejlépe a nejdůkladněji přikryjme fólií. Stejně tak zakryjeme další plochy  a předměty, které nebudeme malovat a nechceme je mít poté potřísněné barvou, včetně elektrických zásuvek, které předtím odpojíme.

Od stropu

Pokud jste si k malování vybrali štětku nebo váleček, je dobré je před malováním na dvě až tři hodiny namočit do vody. Tak se vám s nimi bude pracovat lépe (respektive jejich vlákna/štětiny poté pojmou více barvy).

Místnosti vždy začínáme malovat od stropů, vůbec nejlepší je ale začít s nátěrem hran a míst např. kolem oken, zásuvek apod. První vrstva barvy může být řidší – lépe se tak propojí s podkladem, druhá vrstva je především vrstvou krycí, proto by měla být hustější.

Pokud malujeme válečkem, můžeme první vrstvu barvy nanášet křížem krážem, u té druhé už musíme být přesnější a postupovat v pruzích kladených lehce přes sebe a směrem nahoru  a dolů. V případě malířské štětky pracujeme již od začátku tak, že stěny natíráme odshora směrem dolů, opět tahy nahoru a dolů.

Celé místnosti, ale i jednotlivé stěny malujeme ve směru dopadu denního světla – to znamená směrem od oken ke dveřím. Tento postup nám zajistí lepší kontrolu nad možnými šmouhami.

Druhou vrstvu na tu první nanášíme až po zaschnutí. Dobu schnutí vždy najdeme na etiketě konkrétní barvy.

Další varianty, jak změnit stěny v interiéru

Kromě klasické malby můžeme v interiéru kouzlit například také pomocí tapet. V posledních letech zaznamenaly návrat tapety s velkými retro styly.

Vybírat mezi tapetami můžeme nejen z různých barev, motivů a povrchových úprav (struktur), ale též podle materiálu. Klasiku představují tapety papírové. Hrubovlákenné papírové tapety se dají natírat omyvatelnou barvou, takže mohou vydržet déle než klasická malba. Dalším typem jsou tapety vinylové. Jsou odolné oděru i vlhkému prostředí a lze vybírat ze široké škály vzorů – přesvědčit se můžete například v hobbymarketech OBI. Protože mají tyto tapety strukturovaný povrch, hodí se i na stěny s drobnými nerovnostmi, které pomohou zakrýt. Už jste slyšeli o skelných tapetách? To je luxus mezi tapetami – jedná se o dekorační záležitost vyrobenou ze skelných vláken. Mají dlouhou životnost, jsou odolné proti vlhku a lze je připevnit na různé plochy – dřevo, kov, plast… Velmi reprezentativně působí také textilní tapety. Tomu odpovídá i jejich cena. Proto na ně narazíme spíše v historických objektech nebo luxusních hotelích.

Teď se ale vrátíme zpátky k malování. Se štětcem nebo válečkem lze na zdech vytvořit také dekorativní malbu, jako například těmito technikami:

- batikování: zajímavé struktury „tón v tónu“ dosáhneme tak, že na světlý podklad nanášíme o něco tmavší barvu „skládaným“ povrchem válečku nebo stočeným hadrem. Speciální barvy vhodné pro tyto techniky seženete v hobbymarketech OBI.

- benátský štuk: na zdi vytváří dojem mramoru nebo leštěného kamene. Ve své podstatě se jedná o štukatérskou techniku.

- žilkování: tato technika se používá také na úpravu dřeva nebo kovu. Postupuje se tak, že se na základní nátěr pomocí houby nanese stejnoměrná vrstva lazury, která se pak pomocí speciálních štětečků, kartáčků nebo houbiček z povrchu vytírá. Česky se tato technika nazývá fládrování.