Pokojové rostliny, které v interiéru pokvetou: hrnkové růže, africké fialky, pokojové azalky, kaly, gloxínie

Rubrika: Interiéry
Aleš Horák (Bydlet.cz), 10.01.2014

Pokojové rostliny, které vám při dostatečné péči v interiéru pokvetou jsou také hrnkové růže, africké fialky, pokojové azalky, kaly a krásné gloxínie. Jako každá kvetoucí rostlina, i ony musí dostat správnou kombinaci vláhy, světla, tepla a živin. 

Narcissus
Tato odrůda vznikla z Narcissus cyclamineus a je velmi oblíbená, protože má sporý růst a tvoří z cibule několik květů. V únoru, březnu a v dubnu se prodávají kvetoucí rostliny v květináči. Na chladném a světlém místě kvetou nejméně tak dlouho jako obvyklá kytice. Nezapomeňte na běžnou zálivku. Je výhodou, že odkvetlý narcis můžete vyjmout z květináče a vysadit na zahradě. Je zcela zimuvzdorný a v dalších letech na jaře opět pokvete. Podobně ošetřujte i jiné narcisy v květináči. 

Nertera granadensis

Nertera pokrývá zemina v květináči drobnými hustými lístky na plazivých stoncích. Časem přerůstá přes okraj květináče a pak vypadá podobně jako Soleirolia, příbuzná s ní však není. Po nenápadném kvetení se rostlina pokryje malými svítivě červenými bobulkami. Rostlinku, která v jižních oblastech často tvoří polokulovitou podušku, dejte na světlé místo bez přímého slunce. Nenechte nikdy vyschnout zeminu a zalévejte spodem do podstavné misky. Voda však nesmí zůstávat v misce po nasycení zeminy. Při vrchní zálivce může rostlina zahnívat. Nertera může přezimovat ve velmi chladné, ale nepromrzající místnosti při nepatrné zálivce. Místo však musí být velmi světlé. 

Nierembergia hippomanica

Nierembergia vytvoří v roce výsevu malý keřík, který od poloviny léta až do pokročilého podzimu bohatě kvete fialově modrými květy. V létě může být na zahradě, ale jen na místě dobře chráněném před větrem. Tuto ozdobnou rostlinu z čeledi lilkovitých můžete lépe pěstovat v květináči. Vysévejte v březnu - dubnu při pokojové teplotě. Semenáčky přepichujte do kypré, dobře propustné zeminy. Rostliny začínají kvést koncem června. Potřebují slunné místo, středně vydatnou zálivku a občasné přihnojení po celé léto až do podzimu. 

Oxalis adenophylla

(Šťavel)
Oxalis adenophylla je přizpůsobený extrémním podmínkám. Kvete na jižních výběžcích And, kde bývá ostrý chlad a silný vítr. Chrání se šedozeleným ojíněním listů, které se rozprostírají těsně při povrchu půdy. Pod povrchem půdy vytváří krátký ztlustlý kmínek, který připomíná hnědě chlupatou cibuli. U nás se rostlině dobře daří venku na nepříliš vlhkých místech. Rostlina je velmi vhodná nejen do skalky, ale také pro hrnkovou kulturu. Kvetoucí rostliny v květináči mohou být na trhu začátkem léta. Jejich květy jsou překrásné, mají průměr dva až tři centimetry a také listy jsou ozdobné. Při špatném počasí se květy i listy zavírají. Jestliže rostlinu v květináči postavíte na plné slunce před oknem, potěší vás její květy po několik týdnů. Nesmíte zapomenout na vydatnou zálivku a na občasné přihnojení. Časem se listy vytahují a slábnou. Proto šťavel hned po odkvětu vysaďte venku, aby vás v příštím roce potěšil jako zahradní květina.

Oxalis triangularis

Nad tmavě purpurovým až tmavě červeným listem se rozvíjejí květenství složená z něžně růžových květů. Kvetoucí rostliny mohou být na trhu od začátku léta až do zimy. Dopřejte jim u vás co nejvíce světla, ale chraňte je před ostrým sluncem. Kultura je jednoduchá. Sami můžete nasázet kořenové oddenky, které připomínají cibuli. Kvetení následuje asi za deset týdnů. K výsadbě do květináče použijte dobře propustnou zeminu (písek a rašelinu) a během pěstování ji udržujte stále vlhkou, nikoliv mokrou. Občas rostlinu přihnojte roztokem hnojiva. Jakmile začne odumírat list, skončete se zálivkou a květináč pak uložte na chladném nepromrzajícím místě. Na jaře začněte opět zalévat, jakmile uvidíte rašit nové výhony. Kromě tmavě červenolistého druhu s růžovými květy existuje poddruh papilionacea se zelenými listy a s čistě bílými květy. Jména dosud užívaná v obchodě s rostlinami v odborné literatuře nenaleznete, tam se rostlina jmenuje Oxalis regnellii. 

Pachystachys coccinea

Červeně kvetoucí druh je neznámou sestřičkou Pachystachys lutea. Posledně jmenovaný druh je již dlouho znám jako pokojová rostlina se vzpřímenými žlutými klasy, z nich vynikají bílé květy. Pachystachys coccinea má ohnivě červené květy, které vyrůstají z klasu se zelenými listeny. Oba druhy kvetou v létě, kdy rostliny potřebují hodně vody a živiny. Dobře rostou jen na velmi světlém místě, nejlépe na slunci. Pachystachys coccinea pochází z tropické Ameriky a i u nás je jí ku prospěchu vysoká vzdušná vlhkost během léta. V zimě pěstujte rostlinu raději na chladnějším místě, minimálně při 15 °C a málo ji zalévejte.

Pentas lanceolata

Tento keřík z Jemenu a východní Afriky má ozdobné květy, které se objevují již u mladých rostlin. Květy mají barvu proměnlivou od bílé přes různé odstíny růžové až ke světle fialové a tvoří květenství pět až deset centimetrů široké. Rostlině poskytněte světlé nepříliš silně osluněné místo, dále středně velké množství vody a živin. Pentas většinou nestačí dorůst do větší konečné výšky než jeden metr a často je rostlina zlikvidována pro odkvětu, i když je v zásadě možné jí přechovávat. Může přezimovat v chladnější místnosti (minimálně 10 °C) a při snížené zálivce. Jestliže rostlina časem zdřevnatí, vezměte v létě řízky z mladých větví a dejte je zakořenit do písčité směsi při spodním teple. 

Plumbago auriculata

(Olověnec)
V jižní Evropě, kde jen zřídkakdy mrzne, vyrůstá tento původně jihoafricky keř do značné velikosti. Má také sklon k popínavému růstu. U rostliny v květináči mohou růst dlouhé stonky volně, častěji však jsou vyvázány ke kruhu z drátu. V létě se objevují květy na stoncích, které vyrostly v témže roce. Jsou hustě uspořádány na koncích větví a mají velmi světlou nebo fialově modrou barvu. Plumbago auriculata "Alba"  má čistě bílé květy.

Olověnec vyžaduje světlé, nejlépe slunné místo (s ochranou proti nejsilnějšímu slunečnímu úpalu), během růstu hodně vody a pravidelné přihnojování. Abyste uspokojili vysoké nároky na vodu a živiny, pěstujte rostlinu ve velkém květináči. Není žádný problém, jestliže pak rostlina příliš silně narůstá. Během zimního klidu ji můžete podle potřeby seříznout. K přezimování v růstovém klidu je vhodná chladná místnost a je zapotřebí velmi málo vody. Na jaře rostlina potřebuje opět více světla, tepla a postupně více vody. Olověnec lze množit semenem nebo v létě řízky z mladých nekvetoucích výhonů. Řízky dejte zakořenit v písčité a mírně vlhké směsi. 

Plumbago indica

Tento červeně kvetoucí olověnec se pěstuje málo, protože vyžaduje tropické teplo. Pokud má světlé, teplé a vlhké místo, roste dobře nejen ve skleníku, ale i v obývací místnosti. Popínavě rostoucí rostlina kvete červenými chocholy květů od pozdního léta daleko do podzimu. Rostlinu přezimujte při minimální teplotě 15 °C a při slabé zálivce. Jestli se nepodaří zastavit v zimě růst, brzy na jaře seřízněte vytáhlé výhony. 

Polygala myrtifolia
(Vítod)
Tento jihoafricky druh z čeledi vítodovitých se u nás pěstuje nejlépe ve skleníku nebo v zasklené verandě, ale udrží se i uvnitř domu. Postarejte se, aby asi půl metru vysoká rostlina s voskovitým povrchem listů měla vzdušné místo, nebo ji v létě pěstujte venku, nejlépe na plném slunci. Vítod dobře roste ve stále vlhké a živné směsi zemin. Přezimování má být chladné, světlé a dostatečně suché, aby se potlačil růst rostliny. Na jaře seřízněte vytáhlé výhony.

Primula obconica
(Prvosenka)
Někteří lidé jsou na druh Primula obconica alergičtí. Chloupky na listu jim způsobují vyrážku a červené skvrny na kůži, dokonce i bez přímého dotyku. Proto se přesvědčte, zda někdo z vašeho domova není na tento druh prvosenky citlivý. Kdo netrpí alergií, může se dlouhou dobu těšit z velkých květů, které jsou uspořádané v kulovitém okolíku na dlouhém stonku. Kvetoucí rostliny mohou být na trhu v průběhu celého roku, a to v době, která je závislá na termínu výsevu. Primula obconica patří do skupiny čínských prvosenek, které špatně snášejí vysokou teplotu a slunce. Proto rostlinu dejte na chladné a co nejvíce světlé místo, které je chráněné před prudkými slunečními paprsky. Primula obconica dobře roste v humózní, stále mírně vlhké směsi zemin. K zálivce je nejvhodnější dešťová voda.

Za nějakou dobu po odkvětu můžete získat velmi jemná semena. Vysejte je nejlépe koncem léta ve skleníčku, klíčí dobře při teplotě kolem 15°C. Mladé rostlinky, které přezimují přibližně při 5 °C vzduchu a při mírné vlhkosti, se na jaře vyvinou v kvetoucí rostliny. 

Rhododendron
(Indické a japonské azalky)
U někoho indické i japonské azalky v zimě nádherně kvetou, jinde uvidíme azalky se scvrklými listy a zaschlými poupaty. Častou příčinou nezdaru je, že se azalky pěstují v silně vytápěné místnosti, kde vzdušná vlhkost značně klesá. Takové prostředí nesnášení. Zkuste to jednou s těmito krásnými rostlinami na chladném, ale světlém místě. V zimě na ně může beze všeho svítit slunce. Po odkvětu je nejdůležitější, aby rostlina nezaschla, a proto se má pěstovat v chladnu při udržování stále mírné vlhkosti kořenového balu. Přemáčení kořenového balu je rovněž škodlivé, pak kořeny při nedostatku vzduchu v zemině hnijí. Toto riziko se sníží, jestliže vyříznete v boční stěně plastikového květináče dodatečné otvory. Tím se zlepší provzdušnění kořenů. 

Rosa x hybrida
(Hrnkové růže)
Již před rokem 1800 Číňané pěstovali miniaturní růže, které dostaly jméno Rosa chinensis. Ještě dnes se s tímto jménem setkáme, ale ve skutečnosti se na vzniku miniaturních forem podílely i jiné druhy růží. Pro nás je důležitější, že jde o nízké růže, které se mohou pěstovat jako hrnkové rostliny. Mají všechny možné barvy: bílou, žlutou, lososovou, růžovou, červenou a kromě nich řadu rafinovaných barevných odstínů.

Růži dejte na slunné místo před oknem. Každé růži prospívá čerstvý vzduch, při jeho nedostatku růže více trpí chorobami a škůdci. Nikdy nezapomeňte na zálivku, neboť kořenový bal růží nesmí přeschnout. Nejlepší je spodní závlaha odstátou vodou, kterou nalévejte do podstavné misky v takovém množství, aby u kořenů nezůstávala stát. Růže kvete na jaře a hlavně v létě a pak přechází do růstového klidu. Přezimujte ji co nejchladněji, ale bez mrazu a při slabé zálivce. Včasným seříznutím rostliny na jaře podpoříte nové kvetení. V plném růstu občas přihnojujte. 

Saintpaulia
(Saintpaulie, Africká fialka)
Ve východní Africe roste asi dvacet botanických druhů, ale množství vyšlechtěných odrůd se sotva dá spočítat. Vznikly především z druhů Saintpaulia ionantha a Saintpulia confusa. Saintpaulie jsou vděčné kvetoucí pokojové rostliny, které výborně vzdorují teplému, suchému vzduchu a po měsíce nepřetržitě kvetou. V současné době si můžete koupit i miniaturní saintpaulie, které se ošetřují stejně jako ty větší.

Rostlinu pěstujte v létě i v zimě v místnosti s pokojovou teplotou (minimálně 18 °C), na světlém místě bez přímého slunce. V tmavých zimních měsících rostlině prospívá doplňkové umělé osvětlení. Saintpaulii nikdy nepřestřikujte a zalévejte ji až po částečném vyschnutím zeminy. V přemáčené zemině kořeny hnijí pro nedostatek vzduchu, a také proto se musí santpulie pěstovat ve vzdušné směsi zemin. Během kvetení rostlinu přihnojujte hnojivy s větším obsahem draslíku. Jednostranné hnojení dusíkem podporuje růst listů na úkor kvetení. 

Scutellaria costaricana
(Šišák)
Některé druhy šišáku jsou vděčné zahradní rostliny, ale Scutellarie costaricana musí v zimě zůstat uvnitř domu. Pochází se Střední Ameriky a mráz nesnáší. V místnosti rostlina během léta bohatě kvete. Nejlépe se jí daří na světlém místě bez slunečního úpalu a při teplotě nad 16 °C. Šišák vyžaduje středně vydatnou zálivku měkkou vodou, protože tvrdá voda obohacuje zeminu vápníkem a způsobuje nežádoucí alkalitu. Jestliže rostlina přestává dobře růst a kvést, přesaďte ji do čerstvé zeminy nebo ji přemnožte. Řízky rychle zakoření při teplotě nad 20 °C, pak ji zasaďte do humózní směsi s přídavkem těžší zeminy. V zimě je pro Šišák nejlepší světlé, chladné místo (minimálně 10 °C) a jen slabá zálivka. 

Senecio cruentus - hybridy

(Cinerárie)
Původní druh pochází z Tenerife a jeho kříženci, u nás známí pod jménem cinerárie, se jako hrnkové rostliny prodávají koncem zimy a začátkem jara. Po odkvětu se dále nepěstují. Zářivá barevnost květů je po tmavých zimních dnech zvláště vítána, může se však déle uplatnit jen při umístění rostliny v chladnu a na světlém místě. Cinerárie potřebuje středně vydatnou a pravidelnou zálivku. Nesnáší ani přeschnutí, ani přemáčení kořenového balu. Rostlina, která má spodek kořenů ve vodě, má krátký život. Při správném ošetřování rostliny na chladném a světlém místě můžete mít dlouhou dobu radost z této "kytice květů s kořeny". 

Sinningia speciosa
(Gloxínie)
Gloxínie se snadno poznají podle velkých kalichovitých květů. Původní druh - Sinningie speciosa pochází z Brazílie a jeho přírodní barvy květů jsou bílá, červená až purpurová. Mezitím se šlechtitelé zasloužili o podstatné rozšíření barevné škály. Můžete si vybrat z mnoha barev a případně i některou z odrůd s vícebarevnými květy. Kvetoucí rostlinu dejte do vytápěné místnosti na světlé místo bez přímého slunce. Ideální teplota je 18 °C. Nikdy nezalévejte studenou vodou a přímo na listy nebo květy. Nejvhodnější je spodní závlaha vodou z podstavné misky, ale po nasycení zeminy nikdy nesmí zůstat dole u kořenů voda. Listy nezvlhčujte ani postřikováním.

Po odkvětu zalévejte postupně méně, až zálivku úplně zastavíte. Po odumření listů zůstává v zemině hlíza a tu uložte poměrně suše na chladném místě. Na jaře hlízu vysaďte do běžné směsi pro hrnkové rostliny a to tak, aby horní strana hlízy byla asi dva centimetry pod povrchem zeminy. Během narůstání rostliny postupně zvyšujte zálivku. Jestliže se vám podaří udržet co možná největší teplotu, měla by rostlina v létě opět kvést. 

Solanum pseudocapsicum

(Okrasný lilek)
Během léta není na lilku nic zvláštního k vidění. Na tmavozeleně olistěných stoncích se objevují malé bílé kvítky, které připomínají květy rajčat nebo brambor - rovněž lilkovitých rostlin. Ale jakmile dojde k opylování květů (podpoříme umístěním rostliny během léta venku), ke konci sezóny se vyvinou zelené bobule, které se zbarví přechodně žlutě a nakonec ostře oranžově. Lilek s plody vnese na podzim na polici před oknem zářivou barvu. Lilek se často prodává časněji v sezóně, v tomto případě dejte rostlinu na chladné místo, abyste si ji déle užili.

Solanum pseudocapsicum pochází z Madeiry, a můžete ho tedy klidně vystavit na plné slunce, nenechte však nikdy zcela vyschnout zeminu. Zálivku opakujte až po částečném oschnutí zeminy. Životnost jedovatých bobulí můžete prodloužit jejich rosením. Po opadu bobulí lilek přezimuje poměrně suše a co nejchladněji (ale bez mrazu). 

Stephanotis floribunda

(Stefanotis)
Nádherné vůně květu stefanotisu se každý nedočká. Tato stálezelená liána se zdráhá dobře kvést a nekvete vůbec, když jí nedáte zimní klid. V tmavých zimních měsících rostlinu pěstujte dosti suše na světlém místě v chladné místnosti. Začátkem jara ji můžete seříznout. Květy se pak objeví na nových výhonech. Na jaře dejte rostlinu na teplé a světlé místo bez silného oslunění. Postupně zvětšujte množství vody. Jakmile se objeví poupata, nesmí se rostlina otáčet. V létě zalévejte středně vydatně až bohatě a při tom dbejte, aby u spodku květináče nezůstávala voda.

U této rostliny z Madagaskaru se všechny chyby v ošetřování vymstí poruchou kvetení a výskytem škůdců. Především na suchém a slunném stanovišti rostlinu trápí svilušky a puklice. Napadenou rostlinu dejte na teplé, dobře chráněné a polostinné místo venku. Nezapomeňte seškrabat z tuhého listu a ze stonku puklice. 

Streptocarpus
(Streptokarpus)
Streptokarpus je nepochybně jedna z nejvděčněji kvetoucích rostlin. Kvete od jara až do podzimu stále novými květy, které vyrůstají ze středu rostliny. V prodeji jsou rostliny odrůd, které byly vyšlechtěny z různých jihoafrických druhů. Tvoří růžici z podlouhlých listů, které jsou trochu chlupaté a vrásčité. Rostliny koření mělce a jen málokdy jsou v květináči dobře upevněné. Vhodný je nižší květináč, naplněný vzdušnou směsí rašeliny, ostrého písku a malého množství hlinité zeminy. Streptokartus pěstujte během léta v místnosti (minimálně 18 °C) na světlém místě bez přímého oslunění. V zimě rostlinu přestěhujte na světlé místo v chladnější místnosti (minimálně 10 °C) a udržujte ji dosti suše. Jakmile rostlina začátkem jara obnoví růst, můžete ji opět přenést do místnosti s pokojovou teplotou.

Listy nepřestřikujte. Měkkou a odstátou vodu dávejte spodem a zálivku opakujte až po dostatečném oschutí zeminy. Voda stojící u spodku květináče způsobuje hnilobu kořenů. K přihnojování použijte jen hnojivo s vyšším obsahem draslíku. Při jednostranném hnojení rostou především listy na úkor květů.

Množení: rozřízněte list kolmo ke střednímu žebru na dvě poloviny a ty řeznou ranou vložte do mírně vlhké, písčité zeminy. Přikryjte je průsvitnou fólií a dejte na teplné místo. Za čas se vytvoří podél žíly řada malých rostlinek. 

Triplochlamys multiflora
Až donedávna byla tato brazilská rostlina k vidění jen v tropických sklenících. Tam jí prospívá vysoká vzdušná vlhkost a teplo. V nizozemských zahradních střediscích se však tato rostlina s typiskými zakroucenými květy již nabízí. Př pěstování v místnostech vyžaduje světlé až polostinné místo bez silného slunečního svitu. Hlavní nesnází je nízká vzdušná vlhkost, hlavně v zimě. Aby stálezelený list nestrádal v teple vytápěné místnosti, přeneste rostlinu na chladnjší místo s minimální teplotou 16 °C a méně ji zalévejte. Na jaře rostlinu seřízněte a dejte na teplé místo u okna. Během růstu ji stále pravidelně zalévejte a občas přihnojujte. Květy vyrůstají z úžlabí mladých listů. 

Zantedeschia
(Kala)
České jméno neodpovídá vědeckému jménu, ale je již vžité. Šest známých druhů, které patří k rodu Zantedeschia, roste v jižní Africe. Od nich se odvozují četní kříženci, kteří se prodávají většinou bez označení. Na jejich vzniku se podílely Zantedeschia aethiopica, Z. rehmannii nebo Z. elliotiana. Kříženci mají toulec bílý, citrónově žlutý, zlatožlutý, oranžový, broskvově zbarvený, růžový, karmínový nebo karmazínový.

Kaly se pěstují poměrně snadno. Potřebují světlé stanoviště a mohou být na slunci. V květináči může být běžná směs zemin pro pokojové rostliny a během růstu rostliny má být zemina stále vlhká. Na slunném místě listy vypařují hodně vody a přitom zemina rychle vyschne, jestliže se voda pravidelně  nedoplňuje zálivkou. Stojící voda u kořenů však způsobí větší škody, protože způsobuje hnilobu ztlustlých kořenových oddenků. Na nedostatek vody rostlina reaguje vadnutím listů. V takovém případě nemějte obavy, protože i na původních stanovištích v přírodě se vyskytují období sucha a rostliny to přežívají v růstovém klidu. Také kale v květináči poskytněte během léta nějaký čas klidu, nejlépe na čerstvém vzduchu venku. Při tom ji udržujte v suchu, aby zaschly listy a teprve až začnou rašit nové, dávejte postupně víc vody. V zimě se kale nejlépe daří v chladné místnosti s minimální teplotou 12 °C.

Kala je jedovatá. Chraňte před šťávou z rostliny kůži a oči, a pokud dojde k požití rostlinné části, vyhledejte lékaře. První pomocí je vydatné pití vody. 

Zdroje:

Zdroj: Nico Vermeulen - Pokojové rostliny
<< Další fotografie rostlin a květin >>


Pokojové rostliny - domov s rostlinami v průběhu staletí
Pokojové rostliny - domov s rostlinami a jejich vhodné umístění
Pokojové rostliny - domov s rostlinami, oblíbené fíkovníky
Pokojové rostliny - domov s rostlinami, populární palmy
Pokojové rostliny - domov s rostlinami, exotické bromélie
Pokojové rostliny - domov s rostlinami, zajímavé a dužinaté sukulenty
Pokojové rostliny s ozdobným listem oživí náš domov
Pokojové rostliny, které nekvetou, ale jsou velmi dekorativní – rostliny s ozdobnými listy
Pokojové rostliny, které milují vzdušnou vlhkost a stálé místo - velkolepé kapradiny
Neprávem opomíjené pokojové rostliny aralkovité, to není jen známý břečťan
Nenáročné a výrazné pokojové rostliny - juka, dracéna a dračinka
Krásně kvetoucí pokojové rostliny jsou čínské růže, které známe jako ibišek
Masožravé rostliny patří mezi fascinující, i když náročnější pokojové rostliny

Kvetoucí orchideje jsou jednoznačně královny všech pokojových rostlin
Pokojové rostliny se zajímavými květy, kvetoucí rostliny v interiéru
Kvetoucí pokojové rostliny, bramboříky, zvonky, chryzantémy a klívie
Kvetoucí pokojové rostliny, karafiáty, frézie, gerbery a gardénie
Pokojové rostliny: hrnkové růže, africké fialky, pokojové azalky, kaly, gloxínie
Mezi nejoblíbenější pokojové rostliny patří bezesporu kaktusy

Názory na článek  Pokojové rostliny, které v interiéru pokvetou: hrnkové růže, africké fialky, pokojové azalky, kaly, gloxínie
Na dané téma nejsou žádné názory.
Známkuj

Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem


Fotogalerie Interiéry, nejlépe hodnocené fotografie

Články Interiéry