Letní dovolená: Český les, začínáme ve městě Tachov

Letní dovolená je dávno za námi. Trasa naší letošní dovolené vedla převážně pěšky Českým lesem. Začínali jsme v městě Tachov, které je bývalým slovanským hradištěm, později hraniční pevností a městem královským.

Proč dnes člověk putuje pěšky

Proč se vlastně vydáváme pěšky na cesty a výlety? Co některé z nás nutí opouštět pohodlí svých příbytků a podstupovat leckdy náročné cesty opuštěnými lesy a horskými srázy, kde po celý dne nepotkáme živou duši?

Ve své podstatě dá se říci, že na takovém počínání nenalezneme nic racionálního. Ale přesto... přerušíme zaběhnutý koloběh svého života, opustíme pohodlí civilizace a s batohem na zádech škrábeme se po těžko přístupných stezkách. Důvod? Nabízí se jich hned několik. Během pár dnů zapomeneme na všední starosti a zjistíme, že k prožití dobrého dne na cestě nám stačí doslova pár věcí, o to však důležitějších. Počasí, relativní pohodlí při chůzi, jídlo, nocleh.

Brzy zjistíme, že množství "věcí", které běžně považujeme za nezbytné, vlastně nepotřebujeme. Dalším důvodem je snad přirozená touha člověka objevovat, touha stát se zas na chvíli poutníkem či lovcem bez ukotvení i uvědomění si toho, jaké je místo člověka v přírodě jako celku.

Vybraná trasa = Český les

Ke své výpravě vybrali jsme si tentokráte místo, které slibovalo výše uvedené plnou měrou, Český les. Odlehlý kraj s řídkým osídlením se táhne v délce 80-ti kilometrů od vrchu Dyleň na severu, až k Všerubskému průsmyku na jihu. Centrální část Českého lesa zůstávala po dlouhý čas téměř bez zásahu člověka. Teprve v průběhu 17. století dochází k částečné kolonizaci převážně německým obyvatelstvem. Toto osídlení přímo souviselo s rozvojem sklářství, železářství a těžbou dřeva.

Na konci 19. století však řada těchto osídlení opět zanikala, nicméně stále se na území Českého lesa nacházela celá rada osad či malých průmyslových provozoven. Teprve rok 1945 znamenal pro přirozený vývoj definitivní konec. Po odsunu německého obyvatelstva přichází poměrně rychlý zánik všeho, co vytvořila lidská ruka. Uveďme alespoň dvě největší zaniklé lokality. Osada Pleš, která měla v roce 1930 na sto usedlostí, ve kterých žilo 700 obyvatel a kde stály dva kostely. V Pavlově Studenci bylo v roce 1930 na 115 usedlostí a žilo zde na 950 osadníků. Paradoxně právě vznik "železné opony" napomohl uchovat neporušenou a leckdy divokou krásu přírody Českého lesa do dnešních dnů.

Nyní si povíme něco málo z geografie této lokality. Český les se dělí na Čerchovský les, s nejvyšším vrcholem Čerchov (1024 m n. m.), který je zároveň i nejvyšším bodem celého Českého lesa, Přimdský les s výrazným osamoceným vrchem Přimdou (847 m n. m.) a Dyleňský les s nejvyšším vrcholem Dyleň (940 m n. m.).

Český les leží zatím stranou turistického zájmu, většina turistů mířících do těchto končin zavítá především na Šumavu. Pokud však hledáte, klid a samotu a "vydržíte" pár dnů bez supermarketů, kempů a jiných výdobytků civilizace, naleznete v Českém lese, to, co hledáte.

Začátek cesty

Cestovali jsme vlakem z Jinců do Tachova za 340 Kč (dvě osoby + pes, zákaznické karty s 25% slevou), cesta je vcelku rychlá, kolem tří hodin.

Za výchozí bod naší cesty vybrali jsme si město Tachov, pokud budete cestovat vlakem, dostanete se tam vcelku pohodlně do tří hodin z Prahy.

Tachov

Bývalé královské město leží při okraji Českého lesa na řece Mži. Středověkému městu předcházelo slovanské hradiště na Norimberské zemské stezce. První zmínka o lokalitě objevuje se v roce 1115, v roce 1126 je Tachov uváděn jako důležitá hraniční pevnost. V roce 1285 zde již nacházíme město s hradem, obehnané hradbami. V 15. století se stal Tachov třikráte místem, kde se střetli husité se svými odpůrci. Roku 1427 zde husité rozprášili čtvrtou křížovou výpravu.

Po roce 1945 byli z Tachova odsunuti obyvatelé německé národnosti, kteří tvořili podstatnou část obyvatelstva. Dnes má město téměř 13000 obyvatel. 

K prvořadým památkám města patří městské opevnění, které se skládá z 8 až 10 metrů vysoké hradby zesílené 26 věžemi, z nichž většina stojí i dnes.

Nad náměstím se vypíná kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o raně gotický chrám, který byl ve třetí čtvrtině 14. století přebudován ve vrcholně gotickém slohu. Další významnou památkou Tachova je zámek, který je postaven na místě starého přemyslovského hradu. Klasicistní zámek je tvořen dvěma dvoupatrovými budovami napojenými na sebe v pravém úhlu. Ze zmiňovaného přemyslovského hradu se zachovalo zdivo ve sklepení a spodní část válcové věže.

Tachov je jistě hezké město se slavnou historií, nicméně první dojem nebyl nijak okouzlující. Na tachovském náměstí Republiky probíhaly právě Tachovské historické slavnosti, jejichž motem byla "Pouť za pravdou" - 600 let co Jan Hus Tachovem putoval do Kostnice (1414-2014). Nevím, možná to bylo tím, že jsme do Tachova dorazili až v poslední den těchto slavností, ale halasný a křečovitě veselý  moderátor nabízející sladkosti dětem, nicneříkající hlučná popová "hudba", velké a prázdné stany s pivem... nic z toho nás nezaujalo a rychle jsme historické náměstí opustili.

Chtějíce si vyhledat restauraci k příjemnému obědu, odbočili jsme mimo střed města. Však jaké překvapení, narazili jsme jen na velké množství nevábně vyhlížejících obsazených heren. Jistě, neprošli jsme zdaleka celé město, přesto však značnou jeho část. Možná jsme měli prostě smůlu.

Co k Tachovu ještě dodat? Nemohl jsem se ubránit pocitu, že se nacházím v pozvolně upadajícím maloměstě se spoustou nezaměstnaných. Nic ve zlém.

Další putování

Nenajedení, však s dobrou náladou opustili jsme Tachov stinnou alejí  vedoucí v údolí podél řeky Mže. Stromořadí bylo vysázeno na pokyn knížete Windischgrätze v roce 1791 a tvoří ho  481 stromů přibližně 150 let starých. Pokračuje listnatým lesem, dál zarostlým údolím. 

Docházíme k jízdárně ve Světcích, kterou nechal v letech 1858-60 vystavět kníže Alfréd Windischgrätz. Po vídeňské jízdárně je druhou největší stavbou svého druhu v Evropě. V roce 1981 se uvažovalo o demolici jízdárny, naštěstí v roce 2000 rozhodlo zastupitelstvo města Tachova o záchraně celého objektu.

Stavba jízdárny byla na svoji dobu řešena vskutku jedinečně, v suterénu byly kovárna, sklady, uhelna, byt kováře a prostory pro odvoz hnoje. V patrech se pak nacházely lóže, ochozy a obytné pokoje s toaletami. V jízdárně bylo možno ustájit 24 koní.

Ke vzhledem stále probíhající rekonstrukci není objekt volně přístupný. Komentované  prohlídky s odborným výkladem se uskutečňují především v turistické sezóně - v termínu od 1. dubna do 31. října. Jízdárna je otevřená občas a otevírací hodiny jsou různé. Stavbu samotnou i vnitřní prohlídku určitě doporučuji, stojí za to.

Dál nás cesta vede k nedaleké klášterní zřícenině Paulánů. Romantická a nyní bujnou vegetací zarostlá zřícenina pochází z roku 1639, kdy byl klášter založen.

Na přelomu 19. a 20. století byla jeho stavba z větší části rozebrána, z kostela se zachovalo průčelí, jižní zdi s hranolovou věží a část severní zdi. V letech 1856 - 62 byl pod již pobořeným kostelem postaven novogotický zámek, ale dostavba nebyla dokončena a zámek se po smrti majitele proměnil také ve zříceninu.

V těsném sousedství, dá se říci přímou součástí zříceniny, je i fungující střední průmyslová škola Světce. Spojení je to nezvyklé, však naprosto jedinečné.

Po krátkém odpočinku pokračujeme Aglainým údolím, částečně vedoucím podél řeky Mže. Kolem bujná vegetace, malé mokřady, lesík plný hub. Ve vsi Mýto opouštíme les a po silničce pokračujeme k osídlení zvané Písařova Vesce.

Jedná se o malou vesničku s návsí. Kam oko pohlédne čisto a klid. U malého rybníčku takřka v prostředku vsi nacházíme příjemné a vzorně udržované posezení. V modré chalupě číslo tři má být otevřený hostinec. Je to však rodinný dům, kde občas funguje pohostinství. Nicméně zrovna v tuto chvíli provozovatelé odjeli do Tachova.

Chvíli čekáme, však brzy pokračujeme dál k větší obci zvané Lesná. Procházíme krásnými lesy, šťavnatými pastvinami, na kterých se pase množství spokojeně vyhlížejících krav, nabízejí se utěšené výhledy do krajiny.

Do Lesné docházíme v pozdním odpoledni. První zmínky o této obci bychom našli již ve 14. století. Někdy v polovině 16. století, kdy byla zprovozněna tzv. Schoonwaldská stezka, dochází k určitému hospodářskému vzestupu a Lesná je v té době nazývána městečkem. Dnes má obec 450 obyvatel.

V turistických příručkách se sice dozvídáme, že se zde nabízí možnost občerstvení, nicméně brzy se přesvědčíme o opaku. Ves sice má vlastní pohostinství, přímo v opraveném barokním zámku, ale podle slov jedno z místních "mají otevřeno, jak chtějí," a v době naší návštěvy se jim evidentně nechtělo.

Nenecháváme se však nepřízní osudu odradit a již dost hladoví při hlavní silnici nalézáme malý obchůdek, přímo nedaleko kostela. Za doslova pár korun (dozvídáme se, že majitelka obchodu zítra s živností končí a právě dnes prodává celý sortiment s 50% slevou) pořizujeme večeři a dostatek vody v PET lahvích. Jíme v malém přístřešku kousek od obchodu, mezi kostelem a asi 250 let starou lípou.

Lesnou opouštíme až k večeru, procházíme okolo mokřad, rybníku a ohrad na dobytek, znatelně se zešeřilo. Dostáváme se o trochu výše do nekosených luk, slunci chybí k západu jen malý kousek.

Stavíme stan s krásným výhledem na březový háj pod loukou, kdesi za námi bučí krávy. Na cestách se uléhá brzy, docela chápu naše předky, když chodili "spát se slepicemi" a tak pro nás kolem deváté hodiny definitivně končí první den naší cesty.



Názory na článek
Na dané téma nejsou žádné názory.

Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem

Social icons
Hodnocení článku

Fotogalerie na bydlet.cz, nejlépe hodnocené fotografie



Články Tipy a triky