ÚZSVM dohledal nedostatečně identifikovatelného vlastníka se zajímavým osudem

Uzsvm.cz, 27.12.2019

27.12.2019

Středočeské pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových řeší další případ nedostatečně identifikovaného vlastníka v malé obci u Mělníka.

ÚZSVM řeší případ v Lobči u Mělníka, kdy se před časem na ÚZSVM obrátila obec se zájmem o dořešení svého majetku. Jeden z mnoha pozemků v jejím správním i katastrálním území měl nedostatečně identifikovaného vlastníka a ÚZSVM byl jako minoritní spoluvlastník tohoto pozemku účastníkem řízení. V současné době sbíráme další informace, aby mohl být podán podnět k projednání dědického řízení.

ÚZSVM se spolupráci s dalšími státními organizacemi s ministerstvem vnitra, Archivem hlavního města Prahy, Katastrálním úřadem, Státním oblastním archivem v Praze i Státním okresním archivem Mělník inicioval pátrání po neznámém vlastníkovi. Mnohaměsíční intenzivní prací se podařilo zjistit, že historický spolumajitel byl JUDr. Rudolf Cicvárek, narozený v letech 1860 v Čejeticích u Mladé Boleslavi.

Šlo o dobrodruha a světoobčana, velmi vzdělaného, zcestovalého, pracovitého, vytrvalého a podnikavého člověka. Dle zjištěných informací z veřejně dostupných zdrojů vystudoval Rudolf Cicvárek reálné gymnázium v Mladé Boleslavi a práva na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě. Advokátní praxi absolvoval u pražského starosty JUDr. Tomáše Černého. V roce 1891 si již mohl dovolit koupit velkostatek Mšeno-Lobeč, v němž založil pivovar. Stal se okresním starostou v Bělé pod Bezdězem a v roce 1901 se stal poslancem zemského sněmu. Zasloužil se o zlepšení silniční sítě ve svém okrese a o výstavbu železnice Mšeno – Dolní Cetno. V době zemědělské krize velkostatek prodal a roku 1903 odešel do Ruska, kde se věnoval zemědělství v Poltavské gubernii. Po vypuknutí revoluce v lednu 1905 byl nucen svůj majetek opustit a opět začít od nuly. V roce 1908 odešel do Číny a trvale se usadil v Šanghaji. Již o rok později se zde stal advokátem, stal se předsedou plantážní společnosti a sám se stal vlastníkem kávovníkových a kokosových plantáží na Sumatře. Intenzivně studoval problematiku plantážnictví v tehdejší francouzské Indočíně, Siamu, Malajsii a Holandské Východní Indii. V červenci 1914 byl překvapen vypuknutím světové války, přestěhoval se na Sumatru, kde založil tisíce hektarů plantáží a parní pilu. V roce 1919 tyto podniky prodal a přesídlil na Borneo a Jávu. Zde se stal majitelem velkoobchodu dřevem. Procestoval celé Sundské souostroví, zabýval se etnografií, osvojil si vedle světových jazyků i malajštinu. Nakonec i podnik se dřevem prodal a v roce 1925 se vrátil do vlasti, od roku 1927 byl členem Orientálního ústavu, výborným odborníkem na východní a jihovýchodní Asii. Pilně přednášel i publikoval, byl autorem mnoha dodnes vyhledávaných monografií a byl členem Masarykovy akademie práce. Zemřel v Praze v prosinci roku 1950.