Elektřina z uhlí skončí za 15 let, nadějí jsou chytré technologie

Jana Brožková, 3.3.2020

Využívání hnědého uhlí pro výrobu elektřiny může podle jednoho ze scénářů Uhelné komise v Česku skončit už za 15 let. Celosvětovým trendem se stává výroba proudu ze slunce a větru. U nás se zatím tyto zdroje podílejí na výrobní základně jen z 11,7 %, například v Německu je to už 48 %. Zajistit dostatek elektřiny pomůže její skladování nebo jiné chytré technologie. Ty jsou ale zároveň zranitelné, již loni se čtvrtina českých energetických firem setkala s problémy v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Uhelné elektrárny mají na výrobě elektřiny v České republice dosud největší podíl (47 %). Za 15 let by se však Česko mohlo podle jednoho ze scénářů Uhelné komise od uhlí v tomto směru zcela odklonit. Změny energetických systémů se však netýkají jen Česka, ale celého světa. „Roste například podíl větrných a solárních elektráren v energetickém mixu. Ty sice vyrábějí elektřinu s nižší ekologickou zátěží a snižují závislost na dovozech energie, zároveň jsou ale obtížněji řiditelné,“ uvádí Adéla Denková z analytického projektu Česko v datech.

Slunce a vítr jako levný zdroj energie

Například v Německu dosahuje podíl větrných a solárních elektráren na celkovém instalovaném výkonu podle posledních dat Eurostatu již 48 %, v Česku tvoří jen 11,7 % výrobních zdrojů. „Česká republika stále moderním trendům spíše aktivně odolává, než aby je podporovala. Svědčí o tom i trvalý odpor vůči solárním zdrojům. Ty mohou v rámci tohoto desetiletí přispět k plnění cílů v roce 2030 až devíti gigawatty, jakožto nejlevnější obnovitelný zdroj. Jeho ceny jsou dnes velmi blízké tržní ceně elektřiny. Přesto před tímto trendem aktivně zavíráme oči a hledíme do minulosti,“ říká Miroslav Lopour, manažer poradenské společnosti Deloitte pro oblast energetiky.

Pomoci mají chytré technologie

Významnou roli budou v energetice budoucnosti obecně hrát informační a komunikační technologie. „Už nyní se energetické firmy spoléhají třeba na vyspělejší způsoby předpovídání počasí. To jim umožňuje lépe využívat nestálé zdroje závislé na povětrnostních podmínkách,“ vysvětluje Adéla Denková. Velké možnosti nabízí také tzv. flexibilita na straně poptávky, tedy spotřeba elektřiny v době, kdy je jí dostatek a síť není příliš zatížená. Mohou ji využívat průmyslové podniky, administrativní budovy, školy či nemocnice. Spotřebu energie také může ovlivňovat tzv. agregátor. Tedy firma nakupující flexibilitu od různých poskytovatelů, která ji poté nabízí jako podporu pro provozovatele soustavy. V Česku tento způsob testuje projekt Dflex v čele s ČEPS, provozovatelem české přenosové soustavy.

Chytrá, ale zranitelná energetika

Nové technologie v energetice ale provází ostražitost kvůli kybernetické bezpečnosti. A to jak na úrovni „velké“ energetiky (elektrárny, rozvodné sítě nebo řídicí centra), tak i „malé“ energetiky (řídicí systémy domácností). Spotřebitelé prostřednictvím chytrých elektroměrů sdílí s energetickými společnostmi data, ze kterých lze o domácnosti vyčíst řadu informací. „Čtvrtina českých firem působících v oblasti dodávek energie a vody loni alespoň jednou zaznamenala problém s kybernetickou bezpečností, který vedl k nedostupnosti ICT služeb, poškození, zničení nebo úniku citlivých údajů. Takové problémy zažilo i podobné procento podniků v Maďarsku, kde se tento sektor dokonce s podobnými potížemi potýkal nejčastěji,“ říká Miroslav Kvapil, generální ředitel společnosti Servodata.

Na území EU dosud k většímu kyberútoku namířenému na některou součást energetického systému nedošlo. Přesto se evropské instituce tímto problémem zabývají. V roce 2016 byla například schválena směrnice o bezpečnosti sítí a informací v EU (NIS), která se vztahuje na provozovatele kritických infrastruktur v odvětvích jako finanční služby, doprava, zdravotnictví, nebo právě energetika. Evropská komise také navrhla síťový kodex pro řešení přeshraničních problémů s kybernetickou bezpečností energetických sítí.