Vydáni větru napospas

Jedním z největších dobrodružství z přelomu devatenáctého a dvacátého století bylo dobývání severního pólu Fridtjofem Nansenem. Jeho plán byl velmi smělý - nechat za tím účelem bytelně postavenou loď Fram zamrznout v ledu a za pomoci "energie zdarma", tedy přirozeného pohybu ledu, se dostat až k severní točně. To se mu sice nakonec nepodařilo, ale i tak byla jeho výprava do oblasti permanentního ledu neuvěřitelná a skončila vlastně dobře, protože několikaleté riskantní dobrodružství Nansen přežil (a mohl se tak stát diplomatem a v roce 1922 i nositelem Nobelovy ceny za mír).

Dnešní plány přejít co nejrychleji a v co největší míře na obnovitelné zdroje energie jsou rovněž velmi smělé a rozhodně nejsou bez zádrhelů. Včerejšek byl praktickou připomínkou toho, že energie větru a slunce jsou sice zdarma, ale zároveň dokáží být pěkně nevyzpytatelné, respektive nestabilní. V Británii se například během několika posledních desítek hodin produkce elektřiny z větru propadla o 16 gigawattů, tedy asi o více než sedm Temelínů. Její cena na den dopředu se tak (v určitých časech) takřka zečtyřnásobila. Obavy o (ne)dostatek elektřiny vedly málem i k aktivaci nového nástroje operátora trhu, který vybraným domácnostem platí za to, že omezí spotřebu.

Kapacita propojení Británie s pevninou sice není nekonečná, jak jsme nedávno upozorňovali, ale i tak se trh postaral o to, že elektřiny nakonec bude dostatek. Mechanismem je samozřejmě cena a bilancující položkou pak dovoz. Ten však klade dodatečné nároky zejména na francouzský energetický sektor, který sám ale není úplně v nejlepší formě. Podinvestované a neudržované jaderné reaktory tak znamenají, že ve Francii se v těchto dnech generuje z uhlí a plynu jedno z nejvyšších množství elektřiny za posledních 5 let.

Doufejme, že i přes kotrmelce to naše aktuální dobrodružství skončí zdárně jako to Nansenovo a vrátíme se do (energeticky) bezpečných vod.