Dovážení balené vody na dlouhé vzdálenosti dramaticky zvyšuje její uhlíkovou stopu. Fenoménem jsou také takzvané prázdné kilometry

Balená voda je nejen finančně náročnější než voda z kohoutku, ale má také až 2 000krát vyšší uhlíkovou stopu. A tomu přispívá zejména její dovážení na dlouhé vzdálenosti. Přitom samotný produkt – pitná voda – je v České republice běžně a bezpečně dostupný na většině míst.

Uhlíková stopa balené vody

Uhlíková stopa, také známá jako uhlíkový ekvivalent, je měřítkem, které vyjadřuje celkové množství skleníkových plynů (zejména oxidu uhličitého – CO2) emitovaných během celého životního cyklu výrobku, služby nebo činnosti. Pokud se zaměříme na uhlíkovou stopu potravin, zahrnuje měření emisí CO2 a dalších skleníkových plynů, které vznikají při všech fázích výroby, zpracování, distribuce, spotřeby a nakládání s potravinami.

„Přeprava těžkých balených vod na stovky či tisíce kilometrů je zbytečná zátěž pro životní prostředí. Podle některých studií pak uhlíková stopa balené vody je až dvoutisíckrát vyšší než běžná voda z kohoutku,“ říká Jaroslav Žák ze společnosti BWT.

V rámci silniční dopravy téměř 20 % nákladních kilometrů ujela prázdná vozidla

Neefektivní způsob přepravy, do které se řadí i transport potravin a balené vody, nejen zvyšuje emise CO₂, ale také zatěžuje infrastrukturu a přispívá k dopravním zácpám. V rámci silniční dopravy totiž podle statistik Eurostatu, téměř 20 % nákladních kilometrů ujela prázdná vozidla.

Prázdné jízdy často vznikají právě při rozvozu zboží, jako je balená voda, kde není vždy možné zpětně efektivně využít kapacitu vozidel. Jsou přitom jedním ze způsobů, jak měřit efektivitu a ekologičnost logistiky.

 

Dlouhá doprava neprospívá ani kvalitě

Když se kamiony s balenou vodou zaseknou v horku na dálnici, často s teplotou nákladu nemohou řidiči nic dělat. A když se jedná o vodu, pak její kvalita jde zákonitě dolů.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce v ČR pak zjistila nedostatky u balených vod, nejčastěji uvádí nevyhovující mikrobiologii výrobku. Ve vodách byly zjištěny vysoké obsahy kolonotvorných mikroorganismů, které se v balených vodách množí především při nedodržení skladovacích podmínek stanovených vyhláškou č. 275/2004 Sb, tj. že voda nebyla skladována v chladu a chráněna před přímým slunečním světlem.

„V nápojářském průmyslu celkem se na světě každou minutu prodá 1,2 miliónu jednorázových plastových lahví. Navíc jsou přepravovány na velké vzdálenosti, čímž vznikají zbytečné emise CO2 a riziko ztráty kvality. Přitom řešením může být nekupovat balenou vodu, ale pořídit si pokročilé filtrační systémy, které formou poddřezových řešení či samostatných výdejníků dokáží eliminovat nežádoucí látky včetně bakterií a mikroplastů v kohoutkové vodě, vylepšit její senzorické vlastnosti a přidat minerální látky,“ uzavírá Jaroslav Žák ze společnosti BWT.