Kdo může zlevnit elektřinu? Trh už začal, teď je řada na vládě

Ceny elektřiny v Česku zůstávají jedny z nejvyšších v Evropě. Zatímco spotřeba domácností v posledních letech stagnuje nebo klesá, celkové výdaje za elektřinu u domácností jsou ve srovnání s rokem 2021 stále o více jak 42 miliard vyšší. Důvod? Tržní cena silové elektřiny klesá, ale zátěž v podobě daní a regulovaných poplatků, které může ovlivnit stát, roste.

Z dat Eurostatu vyplývá, že české domácnosti platí ze svých příjmů za elektřinu relativně nejvíce v celé EU. Ve standardní spotřebitelské kategorii (2,5–5 MWh ročně) činila ve druhé polovině roku 2023 průměrná cena elektřiny v Česku 0,296 eura za kilowatthodinu. To je o 37 % více než unijní průměr (0,216 eur).

Jedním z hlavních důvodů tohoto rozdílu je výše zdanění. DPH zůstává na 21 %, ale vzhledem k vyšší ceně elektřiny stát na této dani vybírá mnohem více. Zatímco v roce 2021 činil výběr DPH z jedné megawatthodiny pro domácnosti 812 Kč, v roce 2024 už to bylo 1 428 Kč. Celkově to znamená nárůst příjmů státního rozpočtu o více než 7,3 miliardy Kč a 75% růst během tří let. Inflace za stejné období nečinila ani polovinu (28,2 %).

„Kdyby se stát spokojil s úrovní daňových výnosů z roku 2021, mohla být cena jedné megawatthodiny pro domácnosti v roce 2024 nižší až o 467 korun. To je v přepočtu pro běžnou rodinu i několik tisíc korun ročně (5 MWh spotřeby = 2 335 Kč). Přitom vývoj na energetických trzích přináší dobrou zprávu: v roce 2026 lze opět očekávat meziroční pokles cen silové elektřiny i zemního plynu. Důvodem jsou průběžné nákupy energií na další období, které se dnes realizují za nižší ceny než loni,“ říká Jiří Matoušek, člen představenstva CENTROPOL ENERGY, a.s.

Konečná cena elektřiny se ale skládá ze dvou hlavních částí – tržní, tedy neregulované, a regulované. První ovlivňuje vývoj na velkoobchodním trhu a soutěžení dodavatelů, druhou pak stát prostřednictvím regulátora. A právě zde má jakákoliv vláda prostor ukázat, že jí na domácnostech a firmách záleží, a zejména zhoršující se konkurenceschopnost firem jí není lhostejná.

Existují tři klíčové nástroje, kterými stát může konečnou cenu ovlivnit
1. Snížení DPH. Současná sazba 21 % přináší státní kase vysoké miliardové výnosy. Část těchto prostředků by se mohla vrátit zpět spotřebitelům – právě formou i dočasně snížené sazby v době energetické nejistoty. V případě snížení sazby DPH o 5 %, tedy poklesu sazby na 16 %, by došlo ke snížení ceny elektřiny pro domácnosti u nejběžnější distribuční sazby D02d o 305 Kč. V tomto případě by bylo stále zachováno procentuální zvýšení výnosů z výběru DPH na megawatthodinu oproti roku 2021 na 20 %, tedy blízko úrovni inflace.

2. Využití Modernizačního fondu. Ten je plněn z výnosů aukcí emisních povolenek a jen letos by do něj mělo být připsáno dalších zhruba 35–40 miliard korun. Prostředky jsou dnes alokovány na dotační programy Nové zelené úsporám v objemu přibližně 20 miliard (z toho 12 miliard na „Oprav dům po babičce“) ale i na náhradu starších osobních kolejových vozidel za energeticky úspornější a bezemisní (15 miliard). Na rozvoj přenosové a distribuční soustavy je ale nyní alokováno miliard jen deset. Přitom investice právě zde sníží platby za elektřinu prostřednictvím korekcí plateb za distribuci. A v zásadě s okamžitým efektem.

3. Úlevy na platby za obnovitelné zdroje (POZE). Tyto poplatky dnes hradí všichni odběratelé. Pokud by stát tuto povinnost částečně odpustil, účty domácností i firem by okamžitě klesly. V případě, že stát nesníží sazbu DPH, měl by část z výnosů této daně, která jde vysoko nad rámec inflace, alokovat právě sem.

„Zásadní ale není jen výběr nástroje – důležitá je celková strategie a její srozumitelná komunikace. Veřejnost mnohem lépe přijme například zachování DPH, pokud jí vláda vysvětlí, že místo toho cíleně sníží jinou složku konečné ceny, například poplatek za podporované zdroje (POZE), což pomůže firmám i domácnostem. Důvěra a předvídatelnost jsou klíčové,“ říká Jiří Matoušek, člen představenstva CENTROPOL ENERGY, a.s.

Do celkové ceny elektřiny totiž stále více promlouvá regulovaná část – poplatky za přenos – systémové služby, distribuci, podporované obnovitelné zdroje a daně. Tyto položky aktuálně stojí za nelichotivým umístěním ČR na předních žebříčcích ve srovnání koncových cen elektřiny napříč EU, kdy tržní cena klesala.

„Dlouhodobě platí, že stabilita cen vyžaduje promyšlený a konzistentní přístup státu. Tržní prostředí funguje a ceny silové elektřiny i zemního plynu klesají nekolikátý rok v řadě. Pokud k tomu stát přidá koncepci vývoje regulované složky, mohou mít domácnosti i firmy již příští rok výrazněji nižší účty za energie,“ dodává Jiří Matoušek, člen představenstva CENTROPOL ENERGY, a.s.

Přílohy – vývoj podílů jednotlivých složek ceny elektřiny u nejběžnější distribuční sazby D02d. Cenový model pro segment domácností a celý trh v České republice.