Uhlíková neutralita rezidenčních budov bude stát nejsilnější ekonomiky EU okolo 3 bilionů eur. Přinese však i růst HDP

Rezidenční sektor v Evropě patří mezi hlavní zdroje emisí skleníkových plynů – v největších ekonomikách EU přímé emise z domácností tvoří 7–14 % všech emisí, tedy stejně nebo více než průmysl. Z analýzy Allianz Trade vyplývá, že dosáhnutí uhlíkové neutrality v roce 2050 v sektoru bydlení bude stát 4 nejsilnější ekonomiky EU (Německo, Francie, Itálie a Španělsko) přes 3 biliony eur. Investice však přinesou i růst HDP a nová pracovní místa.

Sektor rezidenčních nemovitostí je významným, ale často podceňovaným zdrojem emisí skleníkových plynů v Evropě. Přitom dekarbonizace bydlení je klíčová pro dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. V hlavních evropských ekonomikách (Německo, Francie, Itálie, Španělsko a Nizozemsko) tvoří přímé emise z domácností 7 až 14 % celkových emisí dané země, což je srovnatelné s emisemi z průmyslu. Pokud se započítají i nepřímé emise, může se tento podíl zdvojnásobit.

„V Německu jsou obytné budovy zodpovědné za 14 % celkových emisí, což je srovnatelné s průmyslovým sektorem. Itálie a Francie následují těsně za Německem, kde emise z obytných budov tvoří 13 %, resp. 12 % celkových emisí. I v zemích jako Nizozemsko (11 %) a Španělsko (7 %), kde je elektřina čistší nebo poptávka po vytápění nižší, představují domácnosti stále významnou část emisí,“ říká Kateřina Kirakosjan, country manažer Allianz Trade v České republice.

Údaje odrážejí pouze přímé emise, tedy emise spojené s vytápěním prostor a ohřevem vody, chlazením, větráním, osvětlením a používáním domácích spotřebičů. Pokud se zohlední i nepřímé emise, uhlíková stopa sektoru rezidenčních nemovitostí se podstatně zvýší. „Do kategorie patří emise z předvýrobních a následných činností, jako je výroba stavebních materiálů, stavební procesy, údržba a produkce odpadu. Podle zprávy OECD z roku 2023 se podíl rezidenčních nemovitostí na celkových emisích v zemích OECD zvyšuje z 11 % na 23 %, pokud se právě započtou dohromady přímé i nepřímé emise,“ vysvětluje Kateřina Kirakosjan.

 
Rozdělení přímých emisí CO2 podle odvětví v hlavních evropských ekonomikách (2022)

Dosažení cílů nulových emisí do roku 2050 v sektoru nemovitostí bude podle analýzy vyžadovat značné investice. Pro 4 největší ekonomiky EU (Německo, Francie, Itálie a Španělsko) to bude znamenat výdaje okolo 3 bilionů eur (121 miliard ročně) do kumulativních renovací souvisejících s energií. „Investiční požadavky se mezi jednotlivými zeměmi značně liší v závislosti na rozdílech v podnebí, stáří budov a stávající úrovni energetické účinnosti. Německo, které má nejvyšší poptávku, potřebuje 1 382 miliard eur pouze pro rezidenční sektor a dalších 103 miliard pro komerční nemovitosti. Francie následuje s odhadovanou investiční potřebou 936 miliard eur do roku 2050. Naproti tomu Itálie a Španělsko, které mají menší stavební fond a příznivější profil spotřeby energie, mají dohromady nižší investiční požadavky ve výši 604 miliard eur,“ popisuje Kateřina Kirakosjan.

Investice na přechod nemovitostí na nulové emise by dle analýzy mohly mít příznivý dopad na růst HDP zkoumaných států. V rámci přechodu na nemovitosti s nulovými emisemi by HDP mohlo vzrůst o 120,7 miliard eur v Německu, 39,4 miliard eur v Itálii, 26,3 miliard eur v Nizozemsku, 25,8 miliard eur ve Francii a 12,3 miliard eur ve Španělsku. „Zatímco v prvních letech (2030–2040) dojde pouze k mírnému nárůstu hrubé přidané hodnoty (HPH) v odvětví nemovitostí, který bude o 5 % vyšší než v pravděpodobném scénáři, od roku 2040 se situace výrazně změní, protože poklesnou provozní náklady, vzroste poptávka a zlepší se energetická účinnost. Mezi lety 2041 a 2050 by hrubá přidaná hodnota v odvětví nemovitostí měla překročit základní scénář o 20–30 %, zejména ve Španělsku a Nizozemsku. Celkově by toto odvětví mohlo do roku 2050 vytvořit téměř 1 bilion eur dodatečné hodnoty pouze v Německu,“ popisuje Kateřina Kirakosjan.

Ekonomický dopad přechodu na nemovitosti s nulovými emisemi na HDP: (a) Předpokládaný relativní rozdíl v HDP (%) při přechodu na nulové emise oproti pravděpodobným scénářům (2025–2050) v důsledku změn v poptávce po nemovitostech; (b) Kumulativní absolutní nárůst HDP v letech 2025–2050 (v miliardách EUR) v důsledku přechodu na nemovitosti s nulovými emisemi.zdroj: Oxford economics, Allianz Research

Přechod také působí jako motor zaměstnanosti, přičemž zaměstnanost v odvětví nemovitostí roste v rámci scénáře nulových emisí o 9 % ročně, což znamená více než 345 000 nových pracovních míst v pěti největších evropských ekonomikách (106 600 nových pracovních míst v odvětví nemovitostí v Německu, 98 300 ve Francii, 70 800 ve Španělsku, 52 400 v Itálii a 16 800 v Nizozemsku). Celkově by přechod k nemovitostem s nulovými emisemi mohl snížit nezaměstnanost v průměru o 0,2 procentního bodu.

zdroj: Oxford economics, Allianz Research