Čeští strávníci jsou v Evropě unikát. Milují meníčka a jsou citliví na kvalitu obsluhy

Průměrná cena oběda u nás atakuje hranici 200 korun. Češi proto sázejí na denní menu, které je pro 87 % z nich hlavním kritériem při výběru restaurace. V evropském srovnání jsou ale patrné rozdíly – zatímco v Belgii, Itálii či Francii se až 90 % strávníků zajímá o zdravější jídla, v Česku je to pouze 73 %. V evropském srovnání je přitom běžnější pestřejší a zdravější jídelníček i větší otevřenost trendům. Čechům navíc výdaje na jídlo ukrojí z měsíčních financí menší obnos, než například Slovákům nebo Italům. Data přinesl průzkum Barometr FOOD [1].

Oběd je pro většinu Čechů samozřejmostí. Rádi o něm prohlašujeme, že jde o nejdůležitější jídlo dne. Jak ale vypadá realita? Polední jídlo obvykle odbydeme v rychlosti a bez většího důrazu na pestrost složení. V Evropě jsme v mnoha ohledech unikát. Nejnovější data Barometru FOOD totiž ukazují, že naše stravovací návyky se často výrazně liší od dalších evropských zemí – od délky obědové pauzy, přes složení jídelníčku až po motivace, které nás vedou k volbě restaurace.

„Data z našeho průzkumu ukazují, že Češi se ve stravování stále spoléhají spíše na tradici než na trendy. Například až 78 % z nich si dá alespoň třikrát týdně pokrm s masem. V tomto ohledu se naše stravovací návyky nejvíce podobají Slovákům a Polákům. Společné s těmito zeměmi máme třeba i to, že nás ke zdravějšímu stravování obvykle nemotivují dopady na přírodu či podmínky chovu zvířat. Zatímco v některých západních zemích, například v Portugalsku, Španělsku nebo Rakousku, jsou tyto faktory klíčové až pro dvě třetiny strávníků, v Česku je uvádí pouze 53 % respondentů,“ říká Aneta Martišková, ředitelka vnějších vztahů společnosti Edenred Česká republika. „Zároveň se ale ukazuje, že Češi mají i svá specifika – například se mnohem méně zajímáme o problematiku food waste, tedy plýtvání potravinami. U nás jej považuje za problém pouze 56 % populace, zatímco ve zbytku Evropy se toto číslo pohybuje kolem 70 až 80 %.“

Evropané se rozhodují podle kvality, Češi podle ceny a obsluhy

Většina Čechů (83 %) se při výběru oběda řídí především cenou, zatímco výživové hodnoty sleduje pouze 62 % z nich. V evropském průměru je to ovšem 67 %. Společně s Rakouskem, Slovenskem a Polskem tak patříme k národům, které ke zdravému složení jídelníčku přihlížejí nejméně. Výrazně více než v zahraničí řešíme i kvalitu obsluhy. Pro 64 % dotazovaných je složení týmu v restauraci důležitým faktorem, podobně jako ve Španělsku nebo Portugalsku.

Na otázku, zda se respondenti postupně více zabývají zdravým stravováním, sice odpovědělo „ano“ až 73 % Čechů, jde však o slabý výsledek ve srovnání s našimi sousedy. V Belgii, Francii, Itálii a dalších státech se ke zdravějším jídlům snaží přesunout až 90 % lidí. Zajímavým kontrastem je také Rumunsko, kde zdravé menu v nabídce restaurace hraje pro téměř polovinu strávníků klíčovou roli.

Zdravější nabídku v restauracích očekává pouze 57 % Čechů, zatímco ve Španělsku je to 85 % a v Itálii 77 %. Většina Čechů přitom volí zdravější jídla hlavně kvůli zdravotním důvodům a kvůli chuti a pestrosti, ale etika a životní prostředí u nás motivují méně (53 %) než třeba v Itálii (77 %) nebo Portugalsku (68 %). Méně než polovina Čechů považuje za součást zdravé nabídky vegetariánské či veganské varianty. Ve Španělsku to je přes 63 % a v Itálii 58 %.

„Zatímco západní státy rychleji přejímají nové trendy, Češi zůstávají konzervativnější. Vegetariánství a veganství u nás příliš nerezonuje – 36 % strávníků je přesvědčeno, že živočišné suroviny nelze ve stravě ničím nahradit. A i kdyby byly rostlinné alternativy chuťově nerozeznatelné od masa, 61 % Čechů by je podle vlastních slov stejně nevyužívalo,“ komentuje Aneta Martišková.

Národ „meníčkářů“

Pokud Češi něčím v Evropě v rámci stravovacích návyků vynikají, pak je to jednoznačně oblíbenost typických „meníček“. Zatímco u nás považuje denní menu za klíčové kritérium 87 % lidí, v Polsku je to méně než 70 % a v Itálii pouze 47 %. Poměr ceny a kvality hraje hlavní roli pro 83 % strávníků, což nás řadí mezi výrazně cenově orientované země. Ještě dál jde Turecko, kde je cena rozhodující až pro 93 % lidí. Ve Francii naopak dominuje kvalita surovin a ve Skandinávii zdravá nabídka. „Rozhodování je u nás silně ovlivněné cenou. Pokud by se ekonomická situace zhoršila, návštěvy restaurací by omezilo až 93 % Čechů,“ dodává Martišková. „Na opačné straně spektra stojí například Francie, kde by kvůli inflaci šetřila jen zhruba polovina lidí, druhá polovina by si návštěvu restaurace neodpustila ani v době krize.“

Více než dvě třetiny českých domácností v průzkumu FOOD uvedlo, že utratí měsíčně za potraviny mezi 11 a 30 % svého rozpočtu. V evropském průměru se přitom do této kategorie řadí pouze 55 % domácností. Zároveň je procento nižší než například na Slovensku, v Itálii nebo v Bulharsku, kde výdaje na jídlo patří mezi nejvyšší – více než třetina domácností v těchto zemích vynakládá na stravování přes 40 % svých příjmů.

Průměrná cena oběda se u nás letos v červenci vyšplhala na 198 Kč, což je o 60 Kč více než ve stejném období v roce 2025. Od ledna do července 2025 zdražily obědy zhruba o dvě koruny měsíčně. Nejvíce si lidé připlatí v Praze a v Brně. Nejlevněji oběd vyjde dlouhodobě ve Zlíně a Olomouci.

[1] Sběr odpovědí průzkumu „Barometr FOOD“ probíhal od 15. srpna 2024 do 19. září 2024. V České republice se jej zúčastnilo celkem 2807 respondentů z řad držitelů karet Edenred a 101 respondentů z řad restaurací. Globálně se průzkumu zúčastnilo celkem 49990 respondentů napříč vybranými zeměmi Evropy včetně Rakouska, Francie, Slovenska, Německa a dalších.