Emisní povolenka za 422 000 Kč? Před likvidačními cenami povolenek EU varují i ekonomové z pražského CERGE, pracoviště Univerzity Karlovy, či z oxfordského institutu

Evropská komise letos v červenci představila plán, který má přitvrdit Green Deal, a to přesto, že řada členských států EU volá naopak po jeho zmírnění. Brusel chce do roku 2040 redukovat emise o 90 procent v porovnání s rokem 1990. Takovýto záměr, jemuž lze přezdívat „Fit for 90“, by znamenal naprostou likvidaci eurounijního průmyslu. To proto, že cena emisní povolenky, kterou takový plán předpokládá, by vylétla do astronomických výšin.

Nad drakoničností záměru Evropské komise se pozastavují i experti tak renomovaných pracovišť, jako je Oxfordský institut pro energetická studia nebo pražské CERGE, tedy společné pracoviště Univerzity Karlovy a Ekonomického institutu České akademie věd.

Letos v březnu Oxfordský institut pro energetická studie publikoval studii Decarbonisation in Europe: Modelling Economic Feasibility and the Glidepath for Gas*. Její autor, Kong Chyong, v ní dospívá k ústřednímu závěru, který vyráží dech. Pokud by se měl záměr Evropské komise naplnit, pokud by se tedy měl naplnit zamýšlený program „Fit for 90“, bude roku 2040 činit náklad dodatečného snížení emisí hned 17 246 eur za vypuštěnou tunu oxidu uhličitého či ekvivalent. To je v přepočtu dle dnešního kursu více než 422 000 korun!

Samozřejmě, náklad dodatečného snížení emisí ještě nutně nepředstavuje přímo cenu povolenky, ta je od něj však odvozena. Středobodem ekonomické teorie emisních povolenek je totiž to, že na plně funkčním trhu s povolenkami firmy a podniky, případně také domácnosti, jednají tak, že se dodatečný náklad snížení emisí srovnává s cenou povolenky**. Pokud totiž například firma shledá, že dodatečné snížení emisí o jednotku ji vyjde levněji než pořízení povolenky, uskutečňuje zisk tím, že emise sníží, načež nemusí odpovídající povolenku nakupovat, případně – pokud je má v zásobě – ji může prodat. Jestliže naopak vyjde povolenka levněji, než odpovídá nákladu dodatečné redukce emisí, firma pořídí povolenku. Jinak by ji čekaly sankce, případně dokonce vynucené ukončení podnikání. Výsledkem tak je plošný proces arbitráže, kdy se v každém časovém okamžiku agregovaný náklad dodatečného snížení emisí všech firem na trhu srovnává s cenou povolenky.

V praxi však trh plně funkční nebývá. Třeba proto, že pro některé firmy může být snížení rozsahu výroby, a tedy emisí, což je vedle modernizace další cesta k požadované dekarbonizační metě, nákladnější než hrozící sankce. Firma tak raději akceptuje sankce, než by požadovaným způsobem dekarbonizovala.

I tak však náklad dodatečného snížení emisí představuje aproximaci ceny povolenky. Z čehož plyne, že během patnácti let se cena povolenky má vyšplhat ze současných v přepočtu zhruba 1840 Kč do statisícových hodnot, potenciálně do blízkosti zmíněné sumy 422 000 Kč, měl-li by být plněn záměr Evropské komise a její „Fit for 90“.

Připomeňme, že už nynější cena povolenek, aktuálně tedy oněch zhruba 1840 Kč, je nejvyšší na světě, porovnáváme-li ty ekonomiky, které povolenky tedy vůbec zavedly. Na tuto skutečnost upozorňuje například loňská Draghiho zpráva ke konkurenceschopnosti EU. Poměrně vysoká cena povolenek EU je klíčovým zdrojem povážlivě klesající konkurenceschopnosti firem a podniků EU ve světovém měřítku. Pokud by tato cena měla být nejpozději během patnácti let hned o dva řády výše, těžko to může znamenat něco jiného než naprostou likvidaci evropského průmyslu.

Obrovských nákladů programu „Fit for 90“ si všímá také Silvester van Koten ze zmíněného pracoviště CERGE. Ve své letošní červencové studii s názvem The EU ETS is unprepared for 2040 and beyond*** konstatuje, že nový plán Evropské komise na snižování emisí představuje hrozbu „excesivně vysokých cen povolenek a (…) excesivně vysokých nákladů dodatečného snížení emisí a také celospolečenských ekonomických nákladů.“ Pod excesivně vysokými celospolečenskými náklady si můžeme představit třeba onu likvidaci průmyslu nebo v té souvislosti se umocňující společenskou polarizaci a s ní spjatý nástup politického extrému.

Proč podle van Kotena mají jím zmíněné náklady vystoupat tak vysoko? Ze dvou zásadních důvodů.

Zaprvé, bruselský program „Fit for 90“ předpokládá bezpříkladně hlubokou dekarbonizaci, přičemž závisí na mnoha okolnostech, jejichž naplnění je zatím nejisté. Například se opírá o přesvědčení, že vývoj nových dekarbonizačních technologií typu zeleného vodíku se bude odehrávat optimálně, stejně jako navyšování jejich faktické kapacity. A to navzdory tomu, že zatím jejich rozvoj spíše zaostává za původně předpokládaným harmonogramem.

Za druhé proto, že regulační mechanismus, mající cenu povolenek držet v žádoucích mezích, není dostatečně účinný, aby excesivní ceně zabránil. Tento mechanismus, takzvaná rezerva tržní stability nebo mechanismus pro stabilizaci trhu (MSR), má – například – uvolnit určité množství nových povolenek, jestliže je jejich cena příliš vysoká. Jenže pokud se třeba firmy v očekávání růstu ceny povolenek těmito povolenkami předzásobují, aniž by je zatím uplatňovaly, přechodně se může jevit, že povolenek je na trhu příliš. Mechanismus pro stabilizaci trhu tak část povolenek z trhu stáhne. Takže ve výsledku růst cen povolenek ještě zesílí. Mechanismus stabilizace se tak stává spíše „mechanismem destabilizace“, neboť již tak vysokou cenu povolenky ještě zvedá. Mechanismus stabilizace trhu také není konstruován tak, aby reagoval přímo na cenu povolenky. Reaguje pouze na jejich počet v oběhu, a to ještě jen nedokonale. Ve výsledku tak není s to účinně bránit excesivně vysoké ceně povolenek. A ani jejich sice postupnému, ale zato rozsahem zásadnímu cenovému vzrůstu. Tolik Silvester van Koten.

Proč tedy přes všechny nedokonalosti a zarážející nepřipravenost teď Evropská komise tolik tlačí nový „Fit for 90“? Dost možná proto, že už kolem roku 2030 klesne podíl EU na globálních emisích oxidu uhličitého pod 5 %. Budou se pak o nutnosti provádět další opatření na potlačení emisí hůře přesvědčovat i ti obyvatelé, kteří dosud zelené ideologii podléhali poměrně snadno. S nižšími jednotkami procent globálních emisí bude Green Deal EU sám o sobě tou dobou z hlediska boje s klimatickou změnou k ničemu už až moc zřetelně. Je třeba tedy do toho času členské státy zavázat k dalším opatřením, k dalším sankcím…

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank

Doplnění redakce:
V článku se objevují zavádějící formulace, proti kterým se IDEA při CERGE-EI už v minulosti ohradila

Evropský systém obchodování s emisními povolenkami (ETS) problém není, pouze jeho nastavení.

Přestože můj článek upozorňuje na rizika spojená se současnou podobou ETS a dynamikou jeho cen, je důležité zdůraznit, že tento způsob naceňování CO₂ a nákladové zatěžování je dnes nejúčinnější, nejefektivnější a ekonomicky nejracionálnější metodou snižování emisí, jež výslovně vyvažuje environmentální přínosy s ekonomickými náklady. Tento názor sdílí většina ekonomů, včetně 28 nositelů Nobelovy ceny. Můj článek tedy volá po úpravě systému ETS, ne jeho zrušení.

Navrhuji jednoduchou a ověřenou úpravu systému ETS.

V textu doporučuji zavedení cenového pásma (angl. price collar), Jde o mechanismus, který stanovuje maximální a minimální cenu povolenek. Takový režim by odstranil riziko mimořádně vysokých cen povolenek a zajistil postupnou dekarbonizaci při nízkých či mírných nákladech. Systém cenových pásem je dobře prozkoumán v akademické literatuře a úspěšně funguje například v kalifornském systému ‘cap and trade‘. EU tedy může – a měla by – udělat totéž.

Budoucí náklad 17 246 € (425 000 Kč) za tunu CO₂ prezentuji jen jako scénář.

Vysoký náklad citovaný Lukášem Kovandou vychází z modelového cvičení (Chyong, 2025) založeného na optimalizačním modelu energetického systému. Tyto modely jsou velmi citlivé na předpoklady o (budoucích) technologiích, trajektoriích nákladů na CO₂ a systémových omezeních. Můj článek obsahuje dvě další projekce s nižšími náklady. V článku tedy částku 17 246 € neprezentuji jako očekávatelný výsledek, ale jako nejrizikovější scénář, který lze a měl by být řešen zavedením stropu ceny povolenek v ETS.

Silvester van Koten, CERGE-EI

*https://oxfordenergy.org/publications/decarbonisation-in-europe-modelling-economic-feasibility-and-the-glidepath-for-gas/
**https://sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0140988312001119
***https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=5324241