Greenwashing a nové emisní zdanění nejen ve stavebnictví

Výrobci stavebních materiálů se dnes, i díky státním a evropským dotačním programům, předhánějí v tom, kdo dokáže nabídnout ekologičtější řešení. V důsledku toho však často vznikají mýty a zavádějící tvrzení o vlastnostech výrobků. Nezkušený stavitel se tak může nechat oklamat „zeleným“ marketingem a přijít o peníze nejen při stavbě, ale i později formou nově vznikající ekologické daně spojené s emisní zátěží stavebních materiálů.

Nová ekologická daň: Co čeká stavebnictví?

Evropská unie rozšiřuje systém obchodování s emisemi EU ETS (Emissions Trading System) o nové sektory: budovy a dopravu, tzv. ETS2. Tento systém začal monitorovací fází od roku 2025 a plně vstoupí do provozu v roce 2027. Jeho cílem je snížit emise v těchto sektorech o 42 % do roku 2030 oproti roku 2005.

Od roku 2025 musí dodavatelé fosilních paliv na území České republiky získat povolení od Ministerstva životního prostředí, jehož součástí je monitorovací plán (Monitoring Plan) stanovující metodiku měření emisí z dodávaných paliv. Do 30. dubna 2025 pak měli tito dodavatelé povinnost odevzdat výkaz historických emisí za rok 2024. Tyto výkazy sice ještě nebudou plně ověřovány, ale představují první krok k plné implementaci ETS2.

Od začátku roku 2025 začalo systematické monitorování emisí podle nových evropských pravidel pro ETS2 (tzv. MRR – Monitoring and Reporting Regulation). Plná fáze obchodování s povolen­kami se očekává v roce 2027. Náklady se však pravděpodobně promítnou již dříve do cen paliv, stavebních materiálů a energetických řešení budov. „Pokud na stavbě použijete materiály s vysokou uhlíkovou stopou, byť jsou často levnější, může vám v budoucnu výrazně narůst ekologická daňová zátěž,“ potvrzuje Lukáš Kmenta, ze společnosti Huntsman Building Solution a dodává „hodnotit se bude uhlíková stopa výrobních společností i jejich produktů. Již nyní proto výrobci stále více zohledňují ekologii a udržitelnost. Zanedlouho nebude možné stavět ani rekonstruovat s materiály, které tyto požadavky nesplňují.“

Postihy za greenwashing, evropská legislativa zpřísňuje pravidla pro ekologická tvrzení

Nová evropská legislativa reaguje také na tzv. greenwashing – klamavá či nepodložená tvrzení o ekologičnosti výrobků a služeb. Výrobci často využívají marketingové výrazy jako „přírodní“, „eko“ nebo „udržitelný“, aniž by tato tvrzení podložili transparentními daty. „Ne všechno, co se vydává za přírodní materiál, je ve skutečnosti ekologické,“ upozorňuje Kmenta. „Typickým příkladem může být izolace z ovčí vlny. I když jde o přírodní surovinu, její výroba často generuje násobně větší množství CO ₂ než u ostatních izolačních materiálů. Z hlediska uhlíkové stopy tedy nejde o ekologické řešení.“

Pravda o uhlíkové stopě výrobků

Pro objektivní posouzení dopadu materiálů na životní prostředí slouží tzv. EPD – Environmental Product Declaration (environmentální prohlášení o produktu). Tento dokument udává celkovou uhlíkovou stopu výrobku od výroby přes dopravu, použití až po recyklaci. „Z průzkumů vyplynulo, že při výrobě stejného množství izolace z ovčí vlny vzniká násobně více CO ₂ než u polyuretanových pěn, které patří k materiálům s nejnižší emisní stopou,“ doplňuje Kmenta.

Zelené pasti: jak se vyhnout drahým chybám při stavbě

V současnosti se stavebníci pohybují v prostředí plném „zelených pastí“. Kombinace dotačních titulů, často založených na politických rozhodnutích, a nastupující emisní regulace vytváří komplexní a nepřehledný rámec. Stavebník může dnes využít dotaci na materiál označený jako ekologický, ale za několik let zaplatí vyšší emisní poplatky, pokud se ukáže, že materiál má ve skutečnosti vysokou uhlíkovou stopu.

Národní normy jako spolehlivé vodítko

Podle Kmenty je důležité řídit se při výběru materiálů národními a evropskými technickými normami, které stanovují jednotný způsob hodnocení vlastností výrobků. „Důvtip některých výrobců však nezná meze – často zaměňují parametry nebo vyzdvihují jediný údaj, který má v celkové skladbě konstrukce minimální význam. Někteří také zneužívají neznalost zákazníků v oblasti stavební fyziky,“ vysvětluje.

Mezi nejčastěji zkreslované parametry patří součinitel tepelné vodivosti (lambda), difuzní odpor nebo třída hořlavosti materiálu, které jsou často prezentovány mimo kontext konstrukční skladby. „Tyto hodnoty bývají mnohdy naměřené pouze v laboratorních podmínkách a neodpovídají reálnému chování materiálu v čase,“ dodává Kmenta.

Nenechte se ošálit - izolace a kvalita provedení rozhodují

Při zateplování novostavby nebo rekonstrukci je zásadní, aby použitý izolační materiál odpovídal celé skladbě konstrukce. „Stavba funguje jako systém spojených nádob – podcenění jedné části se často projeví defektem jinde,“ říká Kmenta. Doporučuje vybírat materiály s ověřenou certifikací, dlouhodobou zárukou, a především s garancí kvality realizace. „Základní parametry izolací bývají podobné. Rozdíl dělá až kvalita provedení. Pokud si zákazník sám instaluje minerální vatu podle krátkého video návodu z internetu, nemůže se divit, že izolace po dvou letech ztrácí účinnost,“ dodává. Izolace je investice na desítky let. Proto by měla být svěřena odborníkům, kteří spolu s výrobcem poskytnou minimálně 20letou záruku na funkčnost systému.

Na závěr: nový rámec odpovědnosti za emise

Zavedení systému ETS2 představuje pro stavebnictví zásadní změnu. Již nebude stačit označit produkt jako „eko“ – výrobci i stavebníci budou muset prokazovat měřitelnou uhlíkovou stopu a doložit ji v celém životním cyklu výrobku. Kombinace dotačních programů, přísnějšího monitoringu a blížícího se zpoplatnění emisí bude v následujících letech formovat trh stavebních materiálů i celé stavebnictví směrem k transparentnosti, ale také k vyšší odpovědnosti.