Česko letos dováží rekordní množství oceli z Ruska, mnozí Češi však i tak bědují nad přesunutím poplatku za OZE na státní rozpočet. V době masivních německých dotací jde o nepochopení souvislostí

Takoví Němci ovšem nebědují, od příštího roku zadotují elektřinu tak masivně, že tamnímu průmyslu spadnou celkové platby za ni na polovinu letošní úrovně (viz graf níže). Němcům, kteří jsou navíc v poměru k HDP o 41 procent zadluženější než Češi, snad masivní dotace rozpočet nezatíží?

Přitom, jak vidno z grafu výše, české převedení poplatku za obnovitelné zdroje je jen pětinové v porovnání s tím, jakou úlevu chystají průmyslu roku 2026 právě Němci. A nejen průmyslu. Uleví také domácnostem, třeba v podobě dotování poplatků za přenosovou soustavu. Jen tato úleva, která je plošná, bude v Německu v přepočtu na obyvatele o 17 procent vyšší než české dotování poplatku za obnovitelné zdroje.

Samozřejmě, ideální by místo dotací bylo skoncovat s podstatou drahých energií, tedy s emisními povolenkami EU nebo německou Energiewende, tedy tamním debaklem energetické transformace. Na děje typu vypnutí a likvidace desítek jaderných bloků v Německu, i kdyby nakrásně byly vratné, však česká vláda nemá a nemůže mít sebemenší vliv. Rovněž skoncování s povolenkami je unijní záležitostí, ne českou.

Převedení poplatku za obnovitelné zdroje na státní rozpočet ČR je primárně úlevou tuzemskému průmyslu, který kvůli mohutným německým dotacím bude od příštího roku z hlediska své konkurenceschopnosti v ještě svízelnější, krizovější situaci.

Můžeme bědovat, že zatížíme rozpočet, ale když jej zatěžují země okolo, a ještě mohutněji, je takový nářek jen projevem nepochopení elementárních souvislostí. Když v závodě dopují všichni závodníci, až na jednoho, ten se sice může chrabře konejšit, že je „čistý“, resp. nejméně nadopovaný, avšak prohraje. V kontextu českého průmyslu to znamená odchod třeba poslední ocelárny, jež v zemi ještě je, do zahraničí a potenciálně ještě objemnější dovoz oceli z Ruska.

Za energetické krize let 2022 a 2023, tedy rovněž za krizové situace z hlediska průmyslu, převedla poplatek na rozpočet také Fialova vláda. Tehdy to rozpočet nezatěžovalo?

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank