Držení těla není jen o rovných zádech. Ovlivňuje ho psychická pohoda i boty, které denně nosíme

Mnoho z nás podléhá iluzi, že držení těla je výsledkem oddřených hodin ve fitku a že za jeho zhoršení může především sedavý způsob života. Často ale podceňujeme vliv toho, co jsme dostali do vínku už v raném dětství a co se pak po celý život dál formovalo na základě způsobu pohybu a času stráveného ve statických pozicích. Některé možná překvapí i fakt, že důležitou roli hraje také míra stresu nebo volba obuvi. Ve skutečnosti se totiž vše točí kolem rovnováhy mezi pohybem a klidem. Právě ta má zásadní vliv na zdraví zad i kloubů, energii, psychickou pohodu a dobrý pocit ze sebe sama.

Způsob držení těla je něco, co si s sebou neseme už od kolébky – a možná i déle. Odborné poznatky ukazují, že i porod může ovlivnit napětí svalů, které formují naši posturu. Všeobecně se ale má za to, že nejdůležitějším obdobím je z tohoto hlediska první rok života. Právě rodiče mají obrovský vliv na vývoj svalů a držení těla dítěte. Propisuje se do něj to, jak je s dítětem manipulováno, co mu je oblékáno i jaké hračky a stimuly jsou mu nabízeny. V neposlední řadě je důležitá také obuv.

Dominance vlivů vnějšího prostředí ale s přibývajícími roky mizí. „V dospělosti je držení těla už něco, co můžeme vědomě ovlivnit. Tělo je ze své podstaty předurčeno k pohybu, který potřebuje v jakékoliv formě. Nejhorší je pro něj dlouhodobá stagnace, dlouhé statické pozice a stereotypní pohyb. Každého z nás formuje nějaká pohybová minulost a je jen na nás, jak s tím naložíme. Obecně ale platí, že pokud se z našeho života vytratí pohyb, pak se velmi pravděpodobně dostaví potíže,“ vysvětluje Mgr. Mirka Najbrtová, certifikovaná fyzioterapeutka ze společnosti Movero.

Základem je rovnováha

S obtížemi, které jsou často připisovány špatnému držení těla, se většina z nás někdy setkala. Patří mezi ně například banální i vážnější bolesti zad, vtáčení chodidel nebo kotníků, případně u dětí takzvané ploché nohy. Tyto potíže mají vesměs společné to, že do určité míry souvisejí s nevhodnou volbou obuvi. Například skolióza sice může být geneticky podmíněná, ale často se zhoršuje tím, že nadměrně zatěžujeme jednu stranu těla. Ploché nohy a propadlé klenby mají rovněž původ v genetice, ale v kombinaci s nevhodnou obuví se z nich stává ještě závažnější problém. Podobně je tomu i u hypermobilních jedinců.

„Bolesti nevycházejí jen ze špatného držení těla, ale souvisejí také s fyzickou kondicí nebo mentálním stavem. K bolestem zad přispívá například nedostatek přirozeného pohybu a stereotypní pohybové vzorce, bolesti krční páteře zase zhoršuje předsunuté držení krku a hlavy. Stav kolen ovlivňuje postavení pánve a kyčlí, ale také snížená funkce středu těla a postavení chodidel. A konečně chodidla většinou bolí kvůli ztrátě jejich funkce, slabosti prstů nebo nevhodné obuvi,“ vyjmenovává Najbrtová.

Zároveň upozorňuje, že není dobré slepě přijímat mýty o tom, co je správné a co špatné. Správné držení těla podle ní může být vzpřímené i uvolněné – vždy ale záleží na rovnováze, kvantitě pohybu a míře zátěže. Ideálním stavem je ten, kdy je tělu umožněna jeho plná funkce, tedy pohyb ve všech směrech kloubní hybnosti.

Funkční držení těla je navíc úzce propojené s nervovým systémem a ovlivňuje vnímání bezpečí i míru napětí. Má vliv na efektivitu dýchání, zmírňuje únavu, zlepšuje výdrž, rovnováhu a stabilitu, působí v prevenci bolestí, podporuje úspornější energetické hospodaření a plní řadu dalších funkcí.

Mít z pohybu zase radost

Pouček, jak může člověk pracovat na kvalitě držení svého těla, existuje mnoho. Často se doporučuje vědomé střídání poloh během dne, posilování hlubokého stabilizačního systému, uvolňování přetížených svalů, pravidelný přirozený pohyb (například chůze, dřepy nebo lehká mobilita), práce s dechovými vzorci či sledování polohy hlavy a ramen. Vedle toho existují i různé zdravotní pomůcky určené ke stabilizaci postury. Kromě ergonomicky tvarovaných židlí a dalšího kancelářského nábytku mezi ně patří také barefoot obuv, která primárně slouží k aktivaci svalů chodidel.

„Chodidla jsou základním kamenem, na kterém stavíme naši stabilitu, kotníky zase nesou veškerou váhu těla. Svaly na nohou ovlivňují nastavení ostatních svalových řetězců, a pokud nosíme nevhodnou obuv, narušujeme tím přirozené postavení kolen, pánve i páteře,“ varuje Mirka Najbrtová a upřesňuje, jak by měla vhodná obuv vypadat – ideální je lehká konstrukce, dostatečně široká špička a nulový drop. Podrážka by měla být flexibilní a tenká, aby nohám umožňovala lepší vnímání povrchu. To vše podporuje přirozenou práci svalů, aktivní klenbu a zdravější funkční držení těla.

A co fyzioterapeutka doporučuje všem bez rozdílu? „Důležité je hlavně přirozeně se hýbat, trávit více času v přírodě a být v pohybu hravý. Měnit statické pozice, vrátit se k přirozenosti i prostřednictvím volby obuvi. Hledat rovnováhu mezi zátěží, naučit se relaxovat a regenerovat. Uvědomovat si svůj dech a emoce a sledovat jejich vliv na tělo. Ale hlavně mít z pohybu radost,“ uzavírá Mirka Najbrtová.