Míří k Zemi asteroid? Riziko je malé, ale hlídáme to, říká astronom (video)

Poloostrov Yucatán v Mexickém zálivu skrývá částečně dochovaný, zhruba 180 kilometrů široký a v některých místech až 20 kilometrů hluboký kráter Chicxulub. Před 66 miliony let tuhle obří jizvu na povrchu Země způsobil dopad asi desetikilometrového asteroidu. Kvůli obrovským změnám prostředí na planetě tehdy vymřely tři čtvrtiny živočišných druhů včetně většiny dinosaurů. Tolik katastrofický úvod. A teď mírné uklidnění: podobně zničující srážku Země zažije přibližně jednou za 100 milionů let.

Velké škody ale můžou napáchat i mnohem menší objekty, které proniknou zemskou atmosférou. Brzy ráno 30. června 1908 vybuchl nad sibiřskou tajgou padesátimetrový asteroid, vyvrátil a zapálil lesy v oblasti o rozloze přesahující 2000 km². Odhaduje se, že exploze o síle asi 30 megatun TNT byla 2000krát ničivější než hirošimská atomová bomba.

Poučená část lidstva si je i díky těmto zkušenostem velmi dobře vědoma, jak zranitelná je existence člověka na této planetě. Poslední desítky let proto investuje mnoho energie do poznávání blízkozemních objektů včetně těch potenciálně nebezpečných. Součástí pomyslné planetární hlídky jsou týmy vědců a vědkyň z celého světa, které upínají zraky k noční obloze. Jedním z „hlídačů“ je i Petr Pravec z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově, objevitel více než tří stovek asteroidů a odborník na zjišťování detailních informací o těchto objektech.

Petr Pravec z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově (CC)

Asteroidy na mušce
Výraz asteroid původně pochází z řečtiny a ve volném překladu znamená „hvězdě podobný“. Ve 20. století pak tyto objekty, které obíhají kolem Slunce podobně jako planety, astronomové přejmenovali na planetky (anglicky minor planets). Katalog asteroidů neboli planetek se pravidelně aktualizuje, v červenci 2025 obsahoval téměř 1,5 milionu záznamů. Více než 38,5 tisíce z nich přitom tým planetární obrany při americké NASA řadí do skupiny potenciálně ohrožujících, tedy takových, které se vyplatí monitorovat.

Do této skupiny se načas přidal i asteroid s kódovým označením 2024 YR4. Na observatoři v Chile ho pár dní po Vánocích zpozorovali američtí vědci a NASA záhy spočítala, že existuje určité, byť nepříliš velké riziko nárazu do Země, a to konkrétně 22. prosince 2032. Už nějakou dobu ho proto vědci mají na očích a každou změnu v jeho rizikovosti pečlivě zaznamenávají. Na seznamu sledovaných objektů ho má i Petr Pravec, který na svůj dlouholetý výzkum planetek dostal podporu ve formě Akademické prémie.

Měsíc v ohrožení
„Každý rok máme v plánu hlídat několik desítek objektů. Opravdu nebezpečný, že by na nás mířil s nějakou větší pravděpodobností, doufám nebude žádný. Je ale potřeba sledovat i takové, které vykazují i relativně malé riziko srážky se Zemí,“ uvádí Petr Pravec.

Už v prvních měsících loňského roku se podařilo prokázat, že 2024 YR4 Zemi neohrozí. Nově propočítaná dráha jeho pohybu ale ukazuje, že existuje zhruba čtyřprocentní riziko, že by v prosinci 2032 mohl dopadnout na Měsíc. Vyvržený materiál by pak teoreticky mohl ohrozit umělé družice kolem Země, které jsou důležité třeba pro špionážní technologie, GPS nebo předpovědi počasí.

Dosavadní měření naznačují, že 2024 YR4 je typickým představitelem takzvaného S-typu asteroidů, to znamená, že se skládá převážně ze silikátů neboli křemičitanů. Ty jsou mimochodem nejrozšířenějším minerálem také v naší zemské kůře, kde tvoří převážnou část hornin.

Na obrázku, který vytvořila ESA, je znázorněná oběžná dráha planetky 2024 YR4 (červeně).

Pro odhad ničivé síly případného impaktu je důležité znát velikost objektu. Z dosavadních měření vyplývá, že 2024 YR4 má v průměru 53 až 67 metrů. Má superrychlou rotaci s periodou 19 minut, což je ale pro planetku jeho velikosti běžné. „Zatím nevíme, jestli je to monolit, kus skály. Ale rozhodně má relativně pevnou strukturu, protože při své rychlosti rotace už nemůže být jen volným gravitačním slepencem menších kusů,“ vysvětluje Petr Pravec.

Taky bude potřeba upřesnit jeho tvar. Zatím o něm vědci vědí, že je protažený, ale netuší, jak moc do délky. Málo informací je k dispozici také o hustotě objektu.

Vzdálená kontrola
Asteroid pochopitelně přímo nezvážíme ani nezměříme. Jeho vlastnosti se dají ale zjišťovat na dálku pomocí vhodných dalekohledů umístěných na observatořích s kvalitními atmosférickými podmínkami. Dobrá zpráva je, že pozorovat s těmito dalekohledy lze téměř odkudkoli. Potřebujete k tomu vzdáleně připojený počítač a příslušný software. A samozřejmě velmi kvalifikovaný tým a kvalitní spolupráci se zahraničními kolegy. Petr Pravec se výzkumu asteroidů věnuje už více než třicet let, takže vším tímto disponuje. Dlouhodobě například spolupracuje s Univerzitou v Kodani, která vlastní výkonný fotometrický teleskop na observatoři La Silla v jihoamerickém Chile.

Observatoř La Silla stojí v jižní části pouště Atacama, daleko od zdrojů světelného znečištění.

Ondřejovský tým má s dánskými kolegy domluvené pravidelné pozorovací časy. K dalekohledu se přihlašují vzdáleně a ovládají ho pomocí skriptu, který na každou pozorovací noc připravují zvlášť. „Zadáme do programu souřadnice objektu, pozorovací filtr, expoziční dobu a další parametry. V noci se aplikace spustí a jede na základě scénáře,“ přibližuje astronom.

Pozorovatelé pak kontrolují, jestli jde vše podle plánu, zda není třeba upravit parametry snímání nebo se neděje něco nezvyklého. Zpravidla se za noc prostřídají dva lidi, jeden od půlnoci do šesti ráno, druhý od šesti do poledne (v Chile je o šest hodin méně). Většinou jde o poměrně rutinní záležitost. Představa, že astronom u obrazovky se záznamem hvězdné oblohy zažívá pocity jako u sci-fi filmu, je hodně vzdálená skutečnosti.

„Asteroid jako asteroid. Vypadají v podstatě všechny stejně. Tečka na hvězdném poli, která se snímek od snímku pohybuje. Zajímavosti o nich zjišťujeme až s odstupem, po sérii měření a propočítávání,“ říká Petr Pravec.

Aby zjistil další podrobnosti o 2024 YR4, bude muset ještě nějakou dobu vydržet. Planetka se totiž k Zemi přibližuje ve čtyřletých intervalech a další možnost ji dobře pozorovat a provést kvalitní měření nastane v prosinci 2028. To bude ale poslední příležitost se o ní dozvědět víc, protože její další přiblížení k Zemi v prosinci 2032 už může být rizikové.

Pokud nezasáhne Měsíc, těsně kolem něj proletí. Ale to všechno se bude teprve upřesňovat. Každopádně kdyby se lidé rozhodli, že to tak nenechají a budou chtít objekt odklonit, musejí na tom začít pracovat pokud možno co nejdříve.

Hodit šipku do vesmíru
Technologii odklonu asteroidu NASA úspěšně vyzkoušela v misi DART (Double Asteroid Redirection Test), jejímž cílem bylo zasáhnout soustavu binárního asteroidu Didymos–Dimorphos. K pečlivě naplánované a propočítané srážce došlo 26. září 2022. Sonda o hmotnosti přibližně 580 kilogramů letící rychlostí přesahující 6 kilometrů za sekundu se trefila do Dimorpha, čímž změnila jeho orbitální periodu o celých 33 minut. (O misi DART jsme detailně informovali v časopise A / Věda a výzkum 4/2022.)

Pokud by padlo rozhodnutí použít stejnou technologii odklonu i pro 2024 YR4, budou muset už být k dispozici všechna potřebná data o velikosti, tvaru a struktuře asteroidu. Další důležitou informací o planetce je případná přítomnost měsíce v její oběžné dráze. Například Dimorphos, který obíhá kolem Didyma, objevil tým Petra Pravce v roce 2003, tedy řadu let před impaktem DARTu.

Satelity asteroidů nejsou na snímcích pořízených ze Země přímo vidět. Jejich přítomnost odhalí až přesná měření. V určitém okamžiku se tělesa zakryjí a dojde k poklesu jasnosti, což se projeví v naměřených údajích. Když se takové události objevují periodicky, dá se z nich vyvodit, že pozorované těleso má svou oběžnici.

„Metodiku detekce satelitů obíhajících kolem asteroidů jsme vypracovali už před mnoha lety. Od té doby jsme jich objevili stovky,“ říká astronom. O měsících je dobré vědět nejen u potenciálně nebezpečných planetek, ale i u takových, k nimž míří průzkumné vesmírné mise. Kdyby se s nimi nepočítalo, mohlo by dojít ke komplikacím při průletu nebo pokusu o přistání sondy na asteroidu.

Arabské planetky
Přítomnost satelitů kolem asteroidů zajímá rovněž plánovače vesmírné mise Spojených arabských emirátů EMA. Jejím cílem je proletět hlavním pásem planetek, který se nachází mezi drahami Marsu a Jupiteru, a zjistit mj. informace o přítomnosti vody a dalších surovin na asteroidech. Právě surovinové bohatství asteroidů a jejich případná využitelnost při dobývání kosmu jsou dalšími důvody, proč vědci na celém světě upínají pozornost k výzkumu těchto objektů.

Arabská mise by se měla uskutečnit začátkem třicátých let. V plánu je proletět kolem sedmi planetek a na jednu nechat dosednout průzkumnou sondu. Od ondřejovských pozorovatelů budou arabští kolegové potřebovat maximum podkladů o pěti z nich. „Zatím víme, že jde o takzvané primitivní asteroidy, složené většinou z uhlíkatých sloučenin. Mohou obsahovat vodu vázanou v minerálech,“ přibližuje Petr Pravec.

Tyto primitivní asteroidy prošly od svého vzniku jen malým vývojem, takže nám mohou prozradit více informací o počátečních fázích vzniku Sluneční soustavy. Jde o objekty o velikosti jednotek až desítek kilometrů. Více podrobností se ale teprve dozvíme. Zatím můžeme s naprostou jistotou vyloučit, že by zrovna tyto konkrétní asteroidy mohly představovat nějaké riziko pro naši planetu.

Země (snad) v bezpečí
Tým Petra Pravce plánuje v příštích několika letech prozkoumat desítky objektů, ale jejich seznam je víceméně rámcový a může se různě upravovat podle nejnovějších zjištění. „Fakt, že právě teď máme v plánu prioritně prozkoumat zmíněných pět asteroidů na podporu mise EMA, třebaže nepředstavují žádné riziko pro naši planetu, je spíše výjimka. Kdykoli se objeví nějaký nový, potenciálně nebezpečný objekt, zaměříme se na něj určitě přednostně,“ ujišťuje nás astronom.

Že by nás nějaké vesmírné těleso ohrožovalo v takové míře jako na začátku zmiňované asteroidy v Mexiku nebo na Sibiři, s velkou pravděpodobností nehrozí. Alespoň zatím tomu žádná vědecká pozorování nenapovídají. Planetární hlídka je nicméně stále ve střehu.

Článek vyšel pod názvem Planetární hlídka v A / Magazínu 3/2025:

3/2025 (verze k listování)
3/2025 (verze ke stažení)

Čtvrtletník A / Magazín vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasíláme zdarma všem zájemcům. Kontaktovat nás můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz.

Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Shutterstock; ESA

Text a fotografie označené CC jsou uvolněny pod svobodnou licencí Creative Commons.