Polská cesta ke stavebním povolením? 65 dní na rozhodnutí a jednotné digitální podání, Česko se stále hledá

Pevné lhůty, jednotné formuláře a stále širší elektronická podání. Zatímco Polsko si u povolování staveb vybudovalo pověst předvídatelného systému, v Česku se po změnách stavebního práva a problematické digitalizaci mluví spíš o právní nejistotě a nerovnoměrné praxi úřadů. Klíčovými parametry tzv. „polské cesty“ jsou podle odborníků jednoznačná lhůta pro rozhodnutí, rychlejší změny v územním plánování nebo standardizace vstupních dokumentů.

Česká debata o rychlosti povolování staveb se teprve nedávno mohla opřít o první tvrdá data. Průzkum ČKAIT (České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) z ledna 2024, do něhož se zapojilo zhruba 1100 autorizovaných odborníků, ukázal, že u bytových domů vychází průměrná délka územního řízení kolem pěti měsíců. Podobně je na tom i stavební povolení, společné řízení pak trvá v průměru půl roku. Zároveň ale v praxi roste rozptyl podle regionu, připravenosti projektu i kapacit úřadu.

Nejistotu na trhu utvrdila i digitalizace stavebního řízení. „Legislativní turbulence posledních let, nový stavební zákon a jeho úpravy z roku 2024 spíše zpomalily povolovací procesy v Česku, někde dokonce zcela zastavily,“ říká Robert Špalek, předseda ČKAIT. Ministerstvo pro místní rozvoj v technické části auditu samo popsalo nedostatky v projektovém řízení, kontrole kvality dodávek, dokumentaci systémů i uživatelské přívětivosti.

Výsledkem je prostředí, kde se místo jednoho řízení často řeší, jakým kanálem podat žádost, jaké podklady jsou v dané chvíli uznatelné a kdo je vlastně povinen dokumenty doplnit. Špalek upozorňuje i na paradoxní efekt zjednodušování dokumentace. Rychlejší cesta k razítku podle něj ještě nemusí znamenat rychlejší výstavbu. „Žádný poctivý stavebník přece nechce co nejrychleji získat jen stavební povolení. Všichni přeci chtějí stavbu především co nejdříve dokončit, zkolaudovat a poté dlouhou dobu bezproblémově užívat. To by měl být hlavní cíl všech změn stavebního práva, a to se zatím neděje,“ tvrdí předseda ČKAIT.

Co v Polsku udělali jinak?

Jen pár kilometrů severněji se tamní vláda vydala jinou cestou. Polský model stojí na disciplíně procesu, především pak jasných lhůtách, standardizaci a tlaku na elektronické podání. „Polsko si v povolování staveb už několik let systematicky pomáhá dvěma věcmi, které investor v praxi okamžitě pozná. Jasně nastavenými lhůtami a kompletní digitalizací podání. V praxi to znamená lhůtu 65 dnů pro vydání rozhodnutí o povolení stavby, systém se prokazatelně opírá o polské stavební právo a nechybí ani mechanismus sankce za prodlení jako pojistka,“ popisuje Tomáš Kaláb, místopředseda Asociace brněnských architektů a stavitelů (ABRAST).

Klíčové je, že se digitalizace v Polsku neopírá jen o generický formulář na webových stránkách, ale i o systémové služby. Například portál e-Budownictwo umožňuje žádosti vytvářet, podávat a sledovat online, vedle toho stát rozvíjí i digitální stavební deník a digitální knihu objektu. „Český systém by se mohl inspirovat Polskem další integrací kroků povolování, vymáháním jasných zákonných lhůt, omezením nadměrných odvolacích mechanismů a zaměřením na praktickou digitalizaci,“ potvrzuje Diana Smakosz z polské stavební společnosti Budimex. Dodává, že klíčový rozdíl mezi českým a polským systémem stavebního povolování spočívá především v předvídatelnosti a rychlosti.

Přínos pro Česko v podobě standardizace postupů

Současný český systém by podle odborníků neměl doslova opisovat variantu našich severních sousedů, samotná digitalizace všech úkonů není všechno. „Z polské cesty si Česko může vzít hlavně to, co bývá nejméně vidět, tedy standardizaci a disciplínu procesu. Rychlost a jistota povolování je v podobné situaci podle expertů zásadní, často totiž rozhoduje i o tom, zda plánovaný projekt vůbec vznikne,“ podtrhuje František Šudřich, člen správní rady ABRAST. Pro Prahu, Brno a další velká města to v praxi znamená sjednotit vstup do řízení a samotné podání včetně jasného seznamu příloh, jednotných formulářů, kontrolu úplnosti ještě před zahájením běhu lhůt a předvídatelných milníků, kdy se dotčené orgány vyjadřují.

Největší bariérou českého systému povolování staveb jsou podle Špalka samotné záměry, konkrétně jejich nedostatečná nebo dokonce nekvalitní příprava, která se zjednodušením povolovacím dokumentace paradoxně velmi zkomplikovala. „Druhým velkým problémem je současná právní nestabilita, kdy se nám v průběhu projektování mění předpisy pod rukama. Dobře připravit projekt obvykle trvá jeden až dva roky. Za rok a půl platnosti nového stavebního zákona bylo již schváleno dvanáct jeho novel a další leží v poslanecké sněmovně,“ namítá Špalek.

Změny musí mít přesah do praxe

V českém prostředí navíc investoři a menší developeři aktuálně čelí kombinaci administrativy a vysoce konkurenčního prostředí na trhu. „Bytová výstavba v Česku naráží na kombinaci nákladových a regulačních tlaků, které mění i chování investorů a nabídku nových projektů. Výstavba proto začíná být pro menší hráče na trhu rizikovější a méně výnosná. Největší překážkou pro tyto investory jsou vysoké vstupní náklady v podobě ceny pozemků, stavebních materiálů i lidské práce,“ říká spoluzakladatel developerského projektu Urbaneo Jan Zeman.

Od roku 2024 se stavebnictví zmítá v turbulentních časech, nový zákon a ani jeho další úpravy nepřinesly zásadní změnu v rychlosti povolování staveb. Náprava podle odborníků ale nebude jen legislativní, bez kapacit a dovedností na úřadech zůstane i nejlepší systém pouze na papíře. „Jednoznačně se ukázala absence kvalifikovaného personálu na stavebních úřadech, která dosahuje kritických hodnot. Několik měsíců neustálého nátlaku se na těchto zaměstnancích negativně podepsalo, nejčastěji odcházejí kvůli přepracovanosti a následnému vyhoření,“ uzavírá Kaláb.