Nevzdávat se po prvním dojmu – lekce z dobrovolnictví u seniorů

Paní Andrea (40) je už přes rok dobrovolnicí ADRA v domově pro seniory v Ostravě. Je velmi skromná a své dobrovolnictví nikomu na odiv nedává. O to více jsme uvítali, že se rozhodla sdílet svou vlastní zkušenost. Její osobní příběh ukazuje, jak dobrovolnictví dokáže změnit pohled na život.

Popisuje, proč je důležité vydržet a nevzdávat se po prvním dojmu. Ukazuje také, že i krátké setkání může mít velký význam. Její příběh může inspirovat a povzbudit nové zájemce o dobrovolnictví s ADRA.

Můj příběh o tom, proč je důležité dát čas sobě i druhým

Dobrovolnicí ADRA jsem více než rok. Tehdy mě život na chvíli zastavil a převrátil naruby můj osobní i pracovní svět. A právě v tom období jsem poprvé pocítila opravdovou osamělost.

Jako člověk, který si obvykle užívá ticho a klid, jsem najednou sama nahlédla do světa těch, pro které je samota temnou a nekonečnou propastí – někdy jen dočasně, někdy každý den. Byla to zkušenost, která změnila moje vnitřní nastavení. Místo otázky „co mi život může dát?" jsem se začala ptát: „co můžu dát já?“ A právě v době, kdy ADRA hledala dobrovolníky, jsem to brala jako jasné znamení.

Moje představa byla prostá: darovat někomu z domova seniorů kousek svého času a alespoň na chvíli ho vytrhnout z každodennosti. Třeba někomu, kdo už nemůže chodit, pro koho je procházka venku jen vzpomínkou nebo velkou výzvou.

Moje první návštěva u paní v domově seniorů ve mně zanechala zvláštní, nejistý pocit. Nikdo mě nevítal s úsměvem nebo nadšením. Sice jsme našly společné téma, ale nedokázala jsem poznat, zda to bylo ze zdvořilosti, nebo z opravdového zájmu.

Viděla jsem před sebou ženu, která nemůže chodit, nechce cvičit, těžko hledá důvod k radosti a je nervózní z cizího člověka. Uvnitř mě probíhal boj: proč chodit za někým, kdo o to možná ani nestojí? Proč být někde, kde nejsem „žádaná"? Moc jsem chtěla být přínosem… a na chvíli jsem zapomněla, že to celé není o mně ani o mém naplnění představ. A tak jsem si dovolila dát tomu čas, pustit představy a vytvořit prostor oběma.

Další návštěvy jsem přestala plánovat. Přijala jsem, že někdy budou krátké, nebo že se občas otočím a pojedu domů. A pak se něco změnilo. Postupem času jsem začala víc rozumět jejím postojům a zároveň jsem měla možnost pozorovat ženu, která navzdory těžkostem neztratila lásku k životu. Která se umí smát, která vzpomíná na minulost se slzami, ale i s obrovskou vděčností. A která si dokonce stanovila cíl znovu se projít po zahradě, i když teď neudělá ani jeden krok.

Co bych vzkázala těm, kdo přemýšlí o dobrovolnictví? Zapomeňte na představy, jak by to mělo vypadat. Zapomeňte na očekávání, která by měl naplnit ten druhý. Dobrovolnictví není o nás – a právě proto z nás sejme tlak být „dokonalí“. Někdy stačí jen být tam, naslouchat a dovolit si mlčet. Ticho nemusí být trapné. Často v něm vznikne prostor – pro myšlenky, vzpomínky nebo malý krok k dalšímu otevření.

Pokud chcete zažít podobnou zkušenost a stát se součástí Dobrovolnického centra ADRA Ostrava, není to složité. Stačí je kontaktovat:

· Telefonicky: +420 733 485 548

· Vyplnit online formulář na www.adraostrava.cz

Už pár hodin měsíčně může znamenat velký rozdíl v životě někoho, kdo potřebuje společnost a podporu.

Rozvoj dobrovolnictví v Ostravě a okolí můžeme realizovat díky finanční podpoře našich donátorů:

Ministerstvo vnitra ČR

Ministerstvo zdravotnictví ČR

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

Ministerstvo zemědělství

Statutární město Ostrava

Městský obvod Ostrava-Jih

Nadace Krása pomoci

Nadace Komerční banky

Nadace Simony Kijonkové

Nadace ČEZ