Rekuperace v dřevostavbě pohlídá vlhkost a sníží tepelné ztráty. Je však dobré s ní počítat již v projektu

Vysoce ceněnou předností dřevostaveb bývá jejich nízká energetická náročnost. Moderní dřevostavby mají zpravidla velmi kvalitní a vzduchotěsnou obálku, která brání únikům tepla, ale zároveň omezuje přirozenou výměnu vzduchu. Proto je nutné od začátku myslet na správné větrání, aby se v interiéru nehromadila vlhkost a nevznikaly podmínky pro plísně či dřevokazné houby. Ideálním řešením je řízené větrání s rekuperací tepla, které přivádí čerstvý vzduch, odvádí přebytečnou vlhkost a zároveň snižuje tepelné ztráty.

Popularita dřevostaveb v posledních letech stabilně roste. Zatímco před dvěma dekádami tvořily pouze 5 procent nově postavených rodinných domů, v roce 2023 to bylo již téměř 15 procent. Vedle rychlosti výstavby jsou jednou z jejich hlavních předností skvělé tepelněizolační vlastnosti.

Čím lépe však dům izoluje, tím méně funguje přirozená výměna vzduchu netěsnostmi. V souvislosti s tím je proto pro majitele podstatné řešit i otázku správného větrání. V opačném případě totiž hrozí, že se bude v interiéru hromadit nadměrná vlhkost, která je pro dřevěné stavby obzvláště nebezpečná. „Pokud se v interiéru vlhkost dlouhodobě pohybuje nad 60 procenty, vytváří se ideální podmínky pro vznik plísní, hniloby a růst dřevokazných hub, které mohou v krajním případě ohrozit i statiku objektu a snížit jeho životnost,“ popisuje Zdeněk Lechnýř, produktový specialista společnosti Korado.

Řešení v podobě řízeného větrání

Ať už jde o dřevostavbu s difuzně otevřenou, nebo uzavřenou konstrukcí, je-li intenzivně obývána, například větší rodinou, vyžaduje správné větrání okny značnou disciplínu, kterou je zejména v nočních hodinách prakticky nereálné udržet. V zimě navíc časté větrání znamená i citelné tepelné ztráty. „Pro dřevostavby se z tohoto důvodu ideálně hodí systémy řízeného větrání s rekuperací, které při výměně vzduchu minimalizují tepelné ztráty. Senzory navíc průběžně sledují vlhkost i kvalitu vzduchu a systém podle nich může automaticky upravovat intenzitu větrání,“ uvádí Zdeněk Lechnýř.

Pokud se majitel dřevostavby pro systém řízeného větrání rozhodne, je ideální s ním podle odborníka počítat již v rámci projektu. Dodatečná instalace je sice možná, mnohdy však znamená kompromisy v podobě podhledů či předstěn, s čímž se pojí výrazně vyšší náklady. Zároveň platí, že každý dodatečný zásah do obvodových a stropních konstrukcí pasivní stavby znamená i nové prostupy přes vzduchotěsnou rovinu a parozábranu, které musejí být provedeny naprosto precizně, jinak hrozí netěsnosti a pronikání vlhkosti do skladby. To může časem vést ke kondenzaci a plísním.

Vrátí část tepla i vlhkosti

Ačkoli se dané riziko příliš nezmiňuje, kromě vlhkého vzduchu může dřevěným stavbám škodit i příliš suché prostředí. To mívá za následek nadměrné vysychání konstrukce a vznik spár, prasklin či jiných deformací. Nízká vlhkost v interiéru se navíc negativně podepisuje i na zdraví obyvatel, neboť vysušuje sliznice, zvyšuje dráždivost dýchacích cest a způsobuje pálení očí.

„Z technické stránky je velmi důležité správně nastavit potřebnou výměnu vzduchu tak, aby nedocházelo k takzvanému převětrávání. Pomoci může i pořízení rekuperační jednotky s entalpickým výměníkem, který při větrání nepředává jen teplo, ale i část vlhkosti z odváděného vzduchu zpět do čerstvého přiváděného. Díky tomu se v zimě interiér tolik nevysušuje a v domě se udrží stabilnější vnitřní klima,“ vysvětluje specialista společnosti Korado.

Ideální umístění – technická místnost

Lehčí konstrukce dřevostaveb mohou v praxi jednodušeji přenášet zvuk a vibrace. Proto je při návrhu rekuperace potřeba myslet i na akustiku. „Aby byl provoz rekuperace tichý, je zásadní správný návrh systému, tedy nepoddimenzovat potrubí, držet rozumné rychlosti proudění, doplnit tlumiče hluku. Co do umístění centrální větrací jednotky je pak ideální možností technická místnost, případně jiné provozní zázemí domu,“ uzavírá Zdeněk Lechnýř.