Mitochondrie a únava: Co ovlivňuje naši buněčnou energii?

Únavu, mozkovou mlhu, horší výkon nebo pomalejší regeneraci většinou svedeme na stres nebo špatné období. Často však mohou tyto příznaky souviset s tím, že buňky dlouhodobě nevyrábějí energii tak efektivně, jak by organismus při dané zátěži potřeboval. Klíčovou roli v tom hrají mitochondrie, jejichž činnost citlivě ovlivňuje denní režim, spánek, pohyb i strava a u části lidí také genetické predispozice. Proč jde o klíčový aspekt lidského zdraví a jak můžeme jejich funkci co nejšetrněji podpořit?

Mitochondrie jsou základní složkou energetického managementu lidského těla. Pokud jejich funkce není dlouhodobě optimální, může se to projevit únavou, poklesem výkonu, mozkovou mlhou nebo pomalejší regenerací. To jsou typicky stavy, které člověk většinou přičítá stresu, věku nebo prostě špatnému období. Taková bagatelizace se nicméně ze zdravotního hlediska příliš nevyplácí. Mitochondrie jsou z podstaty systémem, který reaguje na prostředí a návyky.

„Mitochondrie si můžeme představit jako malé buněčné elektrárny, které vyrábějí většinu energie pro naše buňky. Díky nim mají svaly sílu pracovat a mozek se může soustředit. Pokud jejich výkon dlouhodobě není optimální, může se to projevit únavou, poklesem výkonnosti nebo pomalejší regenerací. Neznamená to, že únava má vždy jedinou příčinu, ale energetický metabolismus je jedním z faktorů, které ovlivňují naši vitalitu,“ vysvětluje Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D. ze společnosti Chromozoom.

Buněčné elektrárny

Co tedy přesně mitochondrie jsou? Jde o buněčné organely zodpovědné za tvorbu ATP (buněčné energie), které vznikly evoluční proměnou z bakterií a nacházejí se téměř ve všech buňkách lidského těla. Jedna buňka jich může obsahovat stovky až tisíce. Nejvíce se jich ale nachází v energeticky náročných tkáních, typicky je tedy najdeme ve svalech, srdci, mozku, játrech a v některých buňkách imunitního systému. Z pohledu genetiky je podstatné, že disponují vlastní mitochondriální DNA (mtDNA) a dědí se převážně po matce.

Pro organismus jsou důležité z mnoha různých důvodů. Namátkou jmenujme, že kromě tvorby energie hrají roli také v metabolismu sacharidů, tuků a aminokyselin, podílejí se na energetickém zásobení svalů, které je důležité pro vytrvalost a regeneraci po zátěži, a zásadní jsou i pro činnost mozku, soustředění a kognitivní výkon. Významně podporují správné fungování srdce a krevního oběhu, ovlivňují buněčnou signalizaci a stresovou odpověď a podílejí se i na regulaci apoptózy, tedy programované buněčné smrti. Důležitou úlohu mají také v imunitní odpovědi a zánětlivých procesech, podílejí se na tvorbě některých hormonů, ovlivňují buněčnou regulaci a v širším kontextu souvisejí i s rychlostí stárnutí a dlouhověkostí.

Vybaveny vlastní DNA

Pokud funkce mitochondrií není dlouhodobě optimální, může to souviset s pocitem únavy nebo poklesem výkonu. „Organismus se v takové situaci snaží přizpůsobit strategii, jak energii vyrábí a využívá. Při dlouhodobé zátěži může být energetická rovnováha buněk méně efektivní a buňky jsou vystaveny vyššímu stresu. Projevit se to může například svalovou slabostí, mozkovou mlhou, výkyvy nálady, oslabenou imunitou nebo poruchami spánku. Tyto příznaky často přičítáme stresu či náročnému období, ale pokud přetrvávají, je vhodné jim věnovat pozornost,“ varuje Barbora Procházková.

Již bylo zmíněno, že mitochondrie mají vlastní DNA děděnou převážně po matce. To je v podstatě genetika v praxi. Varianty mitochondriální DNA (mtDNA) totiž mohou ovlivnit, jak efektivně mitochondrie vyrábějí buněčnou energii (ATP), jaká je míra tvorby reaktivních forem kyslíku a jak dobře organismus zvládá zátěž či stres. Zároveň ale platí, že mitochondriální funkci z velké části řídí i jaderné geny, které se podílejí na tvorbě nových mitochondrií, opravách mtDNA nebo antioxidační ochraně. Určité genetické varianty tak mohou zvyšovat náchylnost k chronické únavě, metabolickým poruchám či neurodegenerativním procesům.

Predispozice není osud

Nejde však o osud. Genetika obvykle nastavuje predispozici, zatímco životní styl často rozhodne, zda se potenciál zhorší, nebo naopak zlepší. Podobné je to s věkem: „S přibývajícím věkem se může postupně měnit i fungování mitochondrií, tento vývoj však výrazně ovlivňuje životní styl. U některých lidí může docházet ke snížení jejich počtu či funkční kvality a ke změnám v rovnováze buněčných procesů, včetně vyšší náchylnosti k oxidačnímu stresu. Tyto změny se mohou projevit poklesem energie, výkonnosti nebo pomalejší regenerací,“ doplňuje Procházková. Je tedy evidentní, že nejspolehlivějším způsobem, jak mitochondriím dopřát kvalitní podmínky, jsou režimová opatření.

Obecně platí, že mitochondrie ke správné funkci potřebují hlavně dostatek kyslíku, pravidelný pohyb, kvalitní spánek a pestrou stravu, která dodává potřebné metabolické substráty i mikronutrienty nezbytné pro tvorbu ATP (například vitaminy skupiny B, hořčík, železo, zinek, selen, koenzym Q10 či omega-3 mastné kyseliny), a zároveň prostředí bez dlouhodobě nadměrného stresového a zánětlivého zatížení. Jako doplněk nicméně mohou posloužit potravinové suplementy.

Kdy dává smysl kreatin?

V tomto směru stojí za zmínku kreatin, který je známý svou schopností podpořit svalový výkon a v některých situacích může přispět i k lepšímu zvládání fyzické či mentální zátěže. Chromozoom jej aktuálně nabízí ve formě kreatin monohydrátu, který podle Barbory Procházkové patří mezi nejlépe prostudované a běžně doporučované formy kreatinu. „Kreatin v organismu funguje jako rychlá energetická rezerva, která pomáhá rychleji obnovovat ATP při vyšší fyzické i mentální zátěži. Pořád ale platí, že jde o suplement. Sám o sobě nenahradí pravidelný pohyb ani kvalitní regeneraci,“ podotýká.

Přeceňování suplementů je rozšířený trend, který bez individuálního přístupu nemusí přinést očekávaný efekt. „Žádný suplement není zázračná pilulka. To samé platí i pro dlouhodobé extrémní diety, bezmyšlenkovité kopírování cizích biohacků nebo očekávání rychlého efektu namísto dlouhodobé adaptace. Vždycky platí, že musíte začít u sebe, a to samozřejmě může být náročné. Je to ale investice do zdraví, takže je podle mě vhodné si na to ten čas vyčlenit,“ uzavírá Procházková.