Jaderná energetika (na makroúrovni), klimatizace či zahradní bazény (na mikroúrovni) - to vše lze nahlížet jako prostředky žádoucí adaptace člověka na klimatické změny

Levice však začasté vystupuje proti nim. Tu má jádro za špinavé, tu klimatizaci, ba dokonce bazény za něco, proti čemu je třeba brojit.

Ale proč?

Vždyť tím levice - stará i ta progresivní - brání v adaptaci na klimatické změny, před nimiž jinak varuje, seč jen může, někdy i přepjatou akcentací zvláště pesimistických scénářů, které se nenaplňují (Maledivy pod vodou do roku 2018, rychlé a plošné vymírání ledních medvědů,...).

Protože hnutí klimatického aktivismu zvláště v posledních deseti letech stále zřetelněji přebírají protikapitalistický či protitržní postoj, jak dokumentuje například loňská studie publikovaná v odborném žurnálu International Politics, Culture, and Society (viz níže).

Daná hnutí zkrátka mohou v rostoucí míře usilovat "unést" problematiku klimatických změn tak, aby o ni mohla opřít agendu levici tradičně nejvlastnější - boj proti trhu a tržní ekonomice.

Pokud se však člověk bude s to se klimatickým změnám skrze trh přizpůsobit, například pořízením klimatizace nebo bazénu, na makroúrovni pak dalším rozvojem jaderné technologie, půjde do značné míry o triumf trhu a tržní ekonomiky. Vezme to vítr z plachet třeba i zastáncům teorie nerůstu.

Z hlediska protitržní levice tak zásadně oslabí potenciál klimatických změn coby záminky k potlačení trhu a tržních principů, například skrze akcentaci neblahého dopadu fenoménu nekompenzovaných (neinternalizovaných) negativních externalit.

V minulém století bylo levici záminkou k boji proti trhu vykořisťování proletariátu. Jenže než jeho pěst stačila provést socialistickou revoluci celosvětově, tržní ekonomika zajistila takový růst životní úrovně nejen dělnictva, že proletariát ztratil o revoluci zájem. Naopak, v těch zemích, které socialismus zakusily, lidé zpravidla raději, více či méně revolučně, prosadili návrat zpět do tržní ekonomiky.

Dělnická pěst tedy levici zklamala. Takže ta má nyní zálusk trh destruovat jinak, skrze třeba tezi, že jediným účinným prostředkem v boji s klimatickou změnou je nerůst.

Jenže adaptace skrze trh - skrze jádro, klimatizaci či bazénu - nepředstavuje nerůst, ale jen další růst. Další růst, tedy další roli pro trh.

Už je zřejmější, proč třeba lídr francouzské levice Jean-Luc Mélenchon tak úsměvně odsuzuje klimatizaci, třebaže v USA či v Japonsku ji používá devět z deseti domácností.

„Tohle se hlavně nemá dělat. Klimatizovat všude znamená zvyšovat škody,“ říká Mélenchon. „Nedám své dítě tam, kde je klimatizace od rána do večera. Ničí vám to dutiny.“