Solární elektrárny obětí svého vlastního úspěchu? (video)

Bloomberg se ve své reportáži věnuje prudkému růstu ve využívání solární energie v Evropě. Mario Schirru, který stojí v čele společnosti Encavis, hovořil o růstu exponenciálním, a tento posun je úspěchem. Stojí i na významném poklesu nákladů na solární systémy. Ovšem změna přináší i své problémy.

Bloomberg ukazuje následující graf, podle kterého evropské solární kapacity v minulém roce vzrostly o 80 GW. Je to stejné, „jako kdyby každou sekundu bylo instalováno šest solárních panelů.“ Podle předpovědí by v letošním roce měly celkové kapacity růst pomaleji, a to samé platí až do roku 2035:


Podle Bloombergu může současná situace v odvětví připomínat klasické cykly boomů a pádů. Svým způsobem je nyní tento segment výroby elektrické energie „obětí svého předchozího úspěchu“, protože systém a trhy mají problém s tím, aby se vypořádaly s dosavadním prudkým růstem kapacit. Například společnost Wood Mackenzie poukazuje na to, jak nabídka energie prudce roste během slunečních dní, což zvyšuje tenze v celé soustavě a má dopad i na spotové ceny. Schirru k tomu dodal, že například v Německu „systém není moc flexibilní“, což se projevuje například tím, že dotace jsou vázány na celkovou výrobu energie a neprojeví se na nich tedy ani to, že v systému je nadbytečná poptávka a ceny elektrické energie se mohou posouvat do záporu.



Jedním z řešení je skladování energie vyrobené ve špičkách, na což se zaměřuje třeba německá společnost Fluence. Ta provozuje kombinovaná solární a bateriová centra a podobným směrem jde řada dalších s neustále se zvětšujícími projekty. Fluence odhaduje, že v roce 2030 by celkové skladovací kapacity mohly v Evropě dosáhnout úrovně kolem 500 GWh. Cílem je přitom hlavně vyrovnávat nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektrické energie. K tomu by se měly přidat změny v samotné distribuční soustavě jako třetí pilíř celkového řešení zmíněných nerovnováh.

Wood Mackenzie poukazuje na to, že dříve se energetika v Evropě vyvíjela jen pomalým tempem, nyní se ale celkové technologické a investiční prostředí mění naopak velmi rychle. Skončila přitom první fáze rozvoje alternativních zdrojů energie, nyní už mají pevné místo v systému. Hlavním limitujícím faktorem dnes „není chuť na další investice“, ale kapacita celé související infrastruktury a přenosové soustavy.