Barokní klenot v novém kabátě: Klášter v Hejnicích dostal novou střechu i svěží fasádu

Barokní klášter v Hejnicích, významné duchovní centrum pod Jizerskými horami a součást areálu národní kulturní památky, prošel rozsáhlou rekonstrukcí střechy. Unikátní projekt za více než 13 milionů korun navrátil historickému objektu tradiční pálenou krytinu v korunovém krytí. Náročná stavba proběhla za plného provozu konferenčního a poutního domu a navazuje na dlouhou historii péče o toto symbolické místo česko-německého smíření.

Klášter v Hejnicích prošel v roce 2000 generální opravou financovanou z evropského fondu PHARE, na konci komunistického režimu byl však poloruinou. Po prvních církevních restitucí byl nejprve postupně sanován krov a položena krytina z asfaltového šindele, u níž se však od počátku počítalo s omezenou životností. Po bezmála třiceti letech však střecha dosáhla hranice svých možností.

Do objektu stále více zatékalo, a v důsledku nevyžádané aktivity kun skalních i k zničení izolace v podkroví, které slouží od roku 2001 pro ubytování a jako konferenční prostory. Střecha tak přestala plnit svou ochrannou i izolační funkci. Vzhledem k tomu, že jde o památkově chráněný objekt v areálu národní kulturní památky, byla logickou a jedinou variantou tradiční pálená krytina, která byla doložitelná historickými prameny.

Náročná oprava za provozu a návrat k tradici

Rekonstrukce střešního pláště s celkovou výměrou přesahující 1 800 m² odstartovala v srpnu 2024 a s ohledem na rozsah i na nutnost zachovat provoz byla rozložena do tří let. Veškeré práce probíhaly za plného chodu objektu, který funguje jako konferenční, vzdělávací a poutní dům. Součástí projektu bylo vedle výměny krytiny také kompletní zateplení podkroví podle současných standardů a výměna 49 podkrovních oken. Přítomnosti lešení klášter navíc využil k obnově nátěru a drobným opravám fasády.

Pro novou střešní krytinu byla zvolena tradiční pálená taška Tondach Bobrovka, u níž se po jednáních podařilo vyjednat pokládku do takzvaného korunového krytí. „ U památkářů jsme si to museli vyargumentovat. Měli totiž obavy z vyšší zátěže na krov, protože se domnívali, že korunové krytí konstrukci zatíží více než šupinové krytí. Pokrývač je ale vyvedl z omylu, zátěž je totiž prakticky stejná a rozdíl spočívá pouze v latění. Výsledek stojí za to, podařilo se nám vrátit nejstarší známe korunové krytí střechy, které se v tomto pohraničním regionu s ohledem na blízkost Dolního Slezska tradičně používalo. Střecha je po dokončení nádherná,“ popisuje ředitel Kláštera Hejnice Jan Heinzl.

Cesta k výběru realizační firmy se však neobešla bez komplikací. „Ve veřejných zakázkách rozhoduje nejnižší cena, což v praxi často nahrává nereálným nabídkám. Původní vítězná firma předložila podseknutý rozpočet, nekomunikovala a neplnila zákonné povinnosti, proto byla právníkem vyloučena pro nesplnění podmínek. Zakázku tak převzal druhý uchazeč v pořadí – živnostník Petr Šrut. Je to se svými kolegy skvělý řemeslník, všichni k práci přistupují jako k dílu, jež tu má zůstat pro další generace a které budou moci hrdě ukázat i svým vnoučatům a pravnoučatům,“ kvituje Heinzl.

Postupná obnova historického kláštera. První fotografie z roku 1991. Druhá fotografie před rekonstrukcí střechy

Složitý boj o financování a pomoc od dárců z Česka i zahraničí

Celkové náklady rozsáhlé investice přesahují 13 milionů korun. Cesta k získání evropské dotace přitom nebyla snadná. Klášter jako církevní právnická osoba, tedy nestátní nezisková organizace, udržuje památku jen z příjmů za ubytování a stravování, kvůli čemuž jej ministerští úředníci původně označili za „komerční zařízení“ a z možnosti úspěšně žádat do evropského programu IROP jej vyloučili.

„Ačkoliv taková definice nemá oporu v zákoně, museli jsme o způsobilost bojovat. Až po velkém úsilí, přepočtech a mediálním tlaku se nám podařilo spolufinancování získat,“ vysvětluje Jan Heinzl.

Evropská dotace z IROP pokryla necelých 60 % nákladů. Zbytek rozpočtu složil Liberecký kraj, Česko-německý fond budoucnosti, německá biskupství, spolky (např. Ackermann-Gemeinde), nadace, i dary od jednotlivců z Česka i zahraničí.

Na záchranu památky dlouhodobě přispívají také potomci zakladatelského rodu Clam-Gallasů. Významným mecenášem byl i bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, jehož babička Eleonora pocházela přímo z tohoto rodu. Do Hejnic pravidelně přijížděl už od 90. let a na obnovu areálu opakovaně bez jakékoliv publicity přispíval finančně i cennými kontakty a radami.

Historické dědictví a cesta ke znovuzrození

Historie Hejnic sahá do 14. století, kdy podle legendy zázračné uzdravení rodiny chudého sítaře odstartovalo tradici jednoho z nejvýznamnějších mariánských míst v Čechách. Monumentální barokní kostel (1722–1729) vznikl podle plánů pražského architekta a stavitele Thomase Haffeneckera na podnět zakladatelského rodu Gallasů, který při chrámu ještě na konci 17. století zbudovali františkánský klášter. Celý komplex byl citlivě zasazen do krajiny pod Jizerskými horami a stal se architektonickou dominantou celého regionu.

Po krvavé první polovině 20. století a desetiletích devastace za komunistického režimu, kdy klášter sloužil i jako internační tábor pro řeholníky a řeholnice, zničení barokní zahrady v polovině 80 let minulého století, přinesl obrat až rok 1990. Zásluhou kněze Miloše Rabana, navrátícíseho z emigrace a široké podpory dárců z německy mluvících zemí i Česka povstal zdevastovaný areál postupně z ruiny. Po generální rekonstrukci kláštera na začátku nového tisíciletí se bývalý řeholní dům proměnil v živé vzdělávací, konferenční a poutní centrum.

Celý areál je dnes zapsán na seznamu národních kulturních památek a představuje symbol obnovy i česko-německého smíření. Oprava střechy kláštera je dalším důležitým krokem k tomu, aby tato jedinečná stavba architekta Marca Antonia Canevalleho v krajině Jizerských hor sloužila i dalším generacím.

Rekonstrukce střechy však není jediný projekt, který areál postupně navrací do původní krásy. Letos na jaře se do baziliky vrátil monumentální křišťálový lustr z roku 1853, dar hejnického rodáka a sklářského podnikatele Josefa Riedela, který po více než 170 letech prošel první kompletní renovací. Na jeho obnovu přispěly vedle Nadace Preciosa, města Hejnice a firmy ECO PLASTICS i drobní dárci prostřednictvím veřejné sbírky, podobně jako dříve na restaurování gallasovského erbu nad hlavním vchodem kláštera.

Aktuálně klášter na platformě Donio pořádá sbírku na návrat barokních slunečních hodin do rajského dvora. Původní hodiny vznikly již na konci 17. století a patřily k těm, které ukazovaly mnohem víc než jen běžný sluneční čas. S devastací řádového domu před rokem 1990 však zanikly a jejich novodobá náhrada z roku 2000 historické podobě neodpovídala. Restaurátor a historik umění Jiří Bláha proto od loňského roku spolu s odborníkem na sluneční hodiny Milošem Noskem a Janou Kurešovou pátral v historických pramenech a připravil návrh fresky s replikou původních hodin, který již schválila státní památková péče. Pokud se podaří zajistit financování, mohla by freska vzniknout ještě letos. Přispět na záchranu fresky lze na platformě Donio.

Typ objektu: Klášter Hejnice – vzdělávací, konferenční a poutní dům (bývalý barokní františkánský klášter), součást areálu národní kulturní památky, kostela Navštívení Panny Marie

Lokace: Hejnice, Liberecký kraj (Frýdlantsko)

Investor / Zadavatel: Klášter Hejnice – vzdělávací, konferenční a poutní dům (statutární zástupce: PhDr. Jan Heinzl)

Zhotovitel: Petr Šrut (fyzická podnikající osoba)

Konstrukce: Kompletní rekonstrukce střešního pláště objektu o výměře přes 1 800 m² realizovaná za plného provozu. Součástí prací byla demontáž dožilé krytiny z asfaltového šindele (z let 1993-1998), úprava tvaru střešních vikýřů, výměna poškozených částí krovu,celkové dozateplení podkrovních prostor podle současných standardů, výměna 49 podkrovních oken, oprava a obnovení nátěru fasády s využitím lešení a pokládka nové pálené střešní krytiny.

Použitý sortiment od Wienerbergeru (Tondach):

● Střešní taška Tondach Bobrovka

● Hřebenáče Tondach

● Větrací tašky Tondach