rekonstrukce

Bydlení s kořeny

Na začátek je třeba říci, že majitel tohoto bytu se jeho fotografování velmi bránil, protože není zdaleka hotov. Jenže s jeho dokončením na rozdíl od našich redakčních uzávěrek nespěchá. Koneckonců, bydlí v domě z roku 1890…

Dům po předcích byl dlouho využíván jen jako zázemí pro firmu. Životní změny však nakonec přivedly jeho majitele k tomu, aby se zde natrvalo usadil. Malá dřevěná veranda, kuchyně a pokoj mu sice svým prostorem k bydlení stačily, méně však už svým vybavením. Navíc bylo nutné obíhat dům a absolvovat spoustu schodů, aby se člověk dostal do kanceláře vybudované sice ve stejném podlaží, ale přístupné pouze z opačné strany domu vybudovaného v prudké stráni.

Kredenc po babičce

Z dispozičního hlediska byla rekonstrukce jednoduchá – celé podlaží se propojilo. Místo malé verandy bylo vzniklo dostatečně velké zázemí s prosklenou stěnou z výhledem do táhlé zahrady, kde lze večer pozorovat hvězdy. Něco mezi pánským a obývacím pokojem, k němuž patří hluboká kožená křesla i sklenka dobrého vína.

Dřevěná podlaha počítá s tím, že jste na venkově, takže se můžete bez obav vydat ze zahrady rovnou do celého bytu. Kuchyně funguje samozřejmě také jako jídelna, přes níž je možné pokračovat do pokoje - a pak přímo do kanceláře.

To však případného návštěvníka vůbec nenapadne, protože spojovací dveře skrývá vestavěná skříň, či spíše jedno posuvné křídlo dveří. V pokoji tak nic nepřipomíná povinnost práce… Z kanceláře vedou do bytu klasické dveře, které lze samozřejmě uzamknout.

Plány do budoucnosti jsou jasné. Soukromá část, zejména ložnice, se přesune na půdu, kde časem vznikne další obytné podlaží.

Ale co s vybavením? Robustní kredenc po babičce, kterou si ještě s dalším vybavením pořídili před spoustou let mladí manželé, Michala vždycky fascinovala svými šikovnými detaily a maximálním využitím prostoru: „Proč bych měl vymýšlet, jaký kuchyňský nábytek si pořídit, kam co přijde, když už to vymysleli skvěle jiní?“

Barvožroutem se jen odstranil starý nátěr, povrch se dokonale přebrousil a nakonec přišel nový bílý nátěr (barva Tollens) a dokonale vycíděné staré úchytky. Ostrůvkový pracovní stolek s pracovní deskou z jilmového dřeva vyrobený na míru dostal také bílý nátěr stejně tak jako původní spížní skříň ve zdi. U té však byla plná dvířka vyměněna za prosklená. Máte tak okamžitě přehled o tom, co je doma právě v zásobě. Kredenc i spíž vynikají na tmavé terakotové stěně, jejíž nepravidelné zabarvení vzniklo zcela náhodně. Původně měly být nátěry dva a barva měla být jednolitá, ale při pohledu na „mapy“ po první vrstvě bylo rozhodnuto: tohle vypadá mnohem zajímavěji! 

Skříňky s pracovní plochou a dřezem ještě nemají dvířka, ale už dnes se ukazuje, že dřez imitující staré keramické výlevky z IKEA nebyl tím nejlepším řešením - špatně se udržuje. Bude se patrně měnit.

Krb s krbovou vložkou je umístěn netradičně vysoko. Důvod? „Je tu místo televize, v této výšce je na něj skvěle vidět nejen z kuchyně, ale také z ložnice,“ zněla odpověď.

Muž se nezapře

Minimální potřeba hromadění věcí, záliba v jednoduchosti, ale i v dokonalém detailu a smysl pro pořádek, to vás napadne při pohledu na tento „mužský“ interiér. Zvlášť to vynikne v šedé koupelně obložené velkoformátovými italskými dlaždicemi. Závěsný klozet se systémem Geberit, obdélníkové umyvadlo Dornbracht na desku a baterie La Torre doplňují na míru vyrobená závěsná skříňka a naklápěcí malé zrcadlo v nerezovém rámu, které vyrobila na zakázku firma Héfaistos. Sprchová vanička byla zbytečná, vtipně nakloněná protiskluzná dlažba a gula s odtokem v podlaze ji nejen plně nahradily, ale navíc maximálně usnadňují úklid. Stačí jen vzít sprchu…

Až strohý minimalismus protepluje podlahové topení i zvolený teplý odstín šedé barvy obkladů. Časem ke koupelně přibudou posuvné skleněné dveře, ale všechno má svůj čas.

Velká vestavěná skříň při svém otevření odhaluje nejen majitelův až puntičkářský smysl pro pořádek, ale také důraz na detail, od osvětlení (Hettich, asi 1000 korun), praktické dřevěné výsuvy až po použité kování pro posuvné dveře.

Lůžko je provizorní, rošty a matrace lattoflex zatím leží na starém dřevěném roštu určeném jen pro futonovou matraci. Rampa za ním z tenkého tmavého dřeva představuje vzpomínku na Thajsko a jeho interiéry. Při jejím budování se však náhodou přišlo na dávno zakrytou niku. Místo jejího opětovného „uzavření“, což by byla pravděpodobně reakce většiny z nás, ji naopak nechal Michal zcela obnovit a desku rampy přizpůsobil novému tvaru. Do desky nechal zasadit matované sklo a pod něj osvětlení, nika tak večer „ožívá“ a žije svým vlastním životem.

U atypického závěsného svítidla nad lůžkem (EKVA) můžete měnit intenzitu světla, takže někdy vyvolává dojem až nebeského tělesa.

autor. Alena Řezníčková

foto: Jaroslav Kvíz

Návrh a provedení: firma LUGI