Póry pro větší teplo

Ceny energií pro vytápění prakticky permanentně rostou a ač je troufalé předpovídat budoucnost, v tomto případě si můžeme vsadit na to, že tomu bude tak i nadále. Snažíme se tedy logicky náklady za vytápění co nejvíce snížit, na což výrobci stavebnin reagují představováním nových materiálů a technologií. Nicméně ty stávající rozhodně nepatří do starého železa – naopak. To je i případ pórobetonu.

Ani on sice není na našem trhu tak dlouho jako například keramické stavební systémy, nicméně doba jeho používání již stačila na prověření typických vlastností a vyléčení dětských nemocí.  Navíc většina stavebních firem zvládá práci s tímto materiálem bez problémů, takže při troše snahy by při realizaci stavby nemělo docházet k zásadním technologickým chybám.

Beton light

Pórobeton patří mezi silikátová staviva s relativně nízkou objemovou hmotností (od cca 600 do 900 kg/m³). Vyrábí se většinou z křemičitého písku, vápence, cementu a vody. V tuzemsku se setkáváme v drtivé většině s pórobetonovými tvárnicemi charakteristické bílé barvy (která se dostala i do obchodních názvů jednotlivých stavebních prvků). Slouží-li jako plnivo elektrárenský popílek, je výsledným produktem tvárnice šedé barvy (více se používá například na Slovensku). Pórovitosti je dosahováno pomocí plynotvorných a pěnotvorných přísad, například hliníkové pasty, která nabobtná a sníží tak objemovou hmotnost staviva.

Mezi typické vlastnosti pórobetonu patří kromě pórovitosti i lehkost, křehkost, dobrá tepelně izolační schopnost, nehořlavost a dále pak perfektní opracovatelnost a difuzní propustnost. Posledně jmenovaná vlastnost umožňuje stavbě z pórobetonu “dýchat“ – zdivo přijímá malé množství vzdušné vlhkosti, což vytváří v interiéru příjemné mikroklima. Voda ovšem musí mít možnost ze zdiva vystupovat, což může být problém při zateplení některými materiály. Pórobeton rovněž charakterizuje dostatečná tepelná setrvačnost, která zaručuje, že stavba nevychladne tak rychle jako objekt z lehké konstrukce. Neomítnutá hrubá stavba z pórobetonu odolá bez újmy i náporu prudkého deště, nicméně  by neměla být trvale vystavena působení vody.

Tajemství úspěchu

Co ale bude potenciální investory v dnešní době zajímat nejvíce, jsou nepochybně tepelně izolační schopnosti pórobetonu. Tloušťka obvodových nosných konstrukcí z tohoto materiály začíná na 300 mm, kvůli lepší tepelné izolaci se ale používají tvarovky tloušťky 375 mm. Ty vykazují standardně součinitel prostupu tepla U = 0,25-0,3 W/m²K, což odpovídá tepelnému odporu R = 3,2-3,9 m²K/W. Nejnovější typy tvarovek se mohou pochlubit hodnotu U až 0,23 W/m²K, tedy tepelným odporem R přes 4,0 m²K/W, který s rezervou splňuje doporučenou normovou hodnotu. Tvarovky jsou hladké, s úchopovými kapsami a spojují se ve styčné spáře na pero a drážku. Vyzdívají se na tenkovrstvou maltu, připomínající spíše lepicí tmel, nanášenou v tloušťce cca 1-3 mm pouze do ložných spár. Prvky jsou velmi snadno rozměrově upravovatelné řezáním, lehce probíhá i sekání drážek pro rozvody elektroinstalace. To, společně s relativně velkými rozměry prvků (většinou 375/599/249 mm), zaručuje vysokou produktivitu práce a tím pádem oblíbenost mezi stavebníky. Navíc výrobci pórobetonu nabízejí ucelený stavební systém, obsahující kromě tvarovek pro zdění obvodových a vnitřních nosných konstrukcí například i příčkovky, nosné a nenosné překlady nebo U profily. Stropní konstrukci lze řešit jako prefamonolitickou s použitím modulově kompatibilních prefabrikovaných nosníků, s příhradovou výztuží, a stropních vložek. Ty se mezi nosníky ukládají podle přesného výkresu skladby a poté se celý strop zalije betonem. Po čtyřech týdnech je vodorovná konstrukce plně únosná. Jedinou nevýhodou tohoto řešení je vyšší cena a nutnost technologické přestávky, kvůli zrání betonu. Alternativu k prefamonolitickému stropu představují okamžitě nosné panely, spojované na pero a drážku. Dílce se vyrábějí na míru a na stavbě se již dále neupravují. Panely jsou určené pro nosnou konstrukcí stropů, ale i střech. V případě méně náročného konstrukčního řešení budovy je možné využít ze stavebního systému i prefabrikované schodišťové dílce.

Snadné vyzdívání

Jak bylo řečeno, tvárnice se vyzdívají na tenkovrstvou maltu v ložné spáře, ve které je nutné dodržet plnoplošné maltování pomocí speciální zubaté lžíce. Jednotlivé prvky je možné přímo na stavbě upravovat řezáním. Minimální výrobní tolerance rozměrových odchylek a celistvý povrch jsou zárukou rychlého zdění a tedy vysoké produktivity práce. Teplota při vyzdívání by neměla klesnou pod 5°C, totéž platí při realizaci omítek. V interiéru se pórobeton natahuje sádrovými nebo vápenno-sádrovými omítkami. Keramické obklady je možné lepit přímo na zdivo bez předchozích úprav. Z vnější strany se používají speciální lehké paropropustné a voduodpudivé omítky. Před omítáním se doporučuje stavbu ideálně nechat vymrznout nebo počkat alespoň několik týdnu, aby nevznikaly v omítce trhliny. Ty jsou sice ze statického hlediska neškodné, vzhled stěny ale značně deklasují. Do pórobetonu lze bez problému osazovat hmoždinky a zatloukat hřebíky a skoby. Tím se pomalu dostáváme k únosnosti pórobetonu. Ta je s ohledem na objemovou  hmotnost logicky nižší než například u nevylehčených betonových tvárnic nebo keramických bloků, nicméně při realizaci i velkých rodinných domů je plně dostačující. Standardní tvárnice mají pevnost v tlaku 2-5 N/mm², nosnost prefamonolitických vložkových stropů se pohybuje okolo 3,5-9 kN/m² podle délky nosníku, stropní a střešní panely vykazují pevnost v tlaku asi 4 N/mm². Menší okenní otvory lze překlenout standardními plnými nosnými překlady, větší pak pomocí U profilů s vloženou armaturou a dobetonávkou.