Domek nad ruinou likérky

Záměrně nerovné omítky, okno proměněné v galerii, knihovna přes celou štítovou stěnu, litinový lustr „kočka“ i ruina bývalé likérky jako součást pozemku… intimní, tiché místo, schované jen pár kroků od náměstí, působí jako malý svět sám pro sebe. Zcela přirozeným kompasem rekonstrukce malého domku na skále, i obnovy jeho okolí, se stal výhled skýtající téměř malířský výjev – dolů k řece Zdobnici, na torzo staré fabriky a horizont zalitý světlem.

Zástavba starého města Vamberka má svou přirozenou vrstvu fragmentů a dvorků – těch nenápadných míst, kde se zastavuje dech i čas. A v jednom takovém stojí na skále domek starý asi sto dvacet let, který prošel citlivou rekonstrukcí pod vedením architekta Martina Kožnara z ateliéru Architektura srdcem. „Poprvé jsme u domku na dvoře zpustlém náletovou zelení, před ruinou bývalé likérky stáli s investorem a kamarádem v jedné osobě, Vladimírem Peškem, v roce 2014,“ uvádí architekt a pokračuje: „Zpočátku jsme uvažovali, že domek, který kdysi sloužil jako skladiště likérky, zbouráme. Nezaměnitelný genius loci nás ale přesvědčil k opaku – domek jsme zrekonstruovali a ruinu bývalé likérky pod ním očistili, zpevnili, přiznali její torzo jako svědectví místa a zbytkovou sochu budovy, která už nestojí.“ Ruina bývalé likérky z konce 19. století byla plně zavalena v suti, a tak majitel ani architekt dopředu nevěděli, jak silná konečná scéna ze vzájemné interakce s domkem vyvstane. Během prací se odvezlo přes osmdesát tatrovek suti, které ukázaly, že zachovat a obnovit místo v jeho autentickém tvaru bylo správné rozhodnutí.

Když řemeslo překračuje své limity

Samotná rekonstrukce nebyla jednoduchá. Domek lichoběžníkového půdorysu se po prvních bouracích pracích ocitl na hranici své existence. Nosné zdivo bylo křehké. Některé prvky bylo nutné přesně připravovat už ve fázi hrubé stavby, aby do sebe vše později zapadlo. „V interiéru jsme přiznali opukovou hraniční zeď se sousední parcelou, kterou jsme museli nechat kvůli chybějící hydroizolaci podříznout. Podřezávalo se tak něco, čemu řemeslníci moc nevěří a jednoduše by to raději zbořili nebo přezdili,“ popisuje jeden z náročných kroků rekonstrukce Martin Kožnar. Architekt navíc potřeboval místního zedníka, pana Charváta, přesvědčit, aby vědomě vytvořil nepravidelné kletované štuky v interiéru, nerovnou omítku na fasádě i zakulacené rohy. „Padesát let se řemeslník učí, že má dělat rovné, hladké stěny. A my po něm potom chceme pravý opak,“ dodává s úsměvem architekt. Tyto záměrně „špatné“ povrchy se staly jemným rukopisem celého domu, který díky tomu působí měkce, lidsky, jako místa opracovaná časem.

Aby se dům nadechl

Jedním z klíčových témat rekonstrukce bylo přivést do interiéru domku více přirozeného světla, protože jeho dvě fasády – na východ a na sever – ho během dne propouštěly jen velmi málo. „Prostor byl uzavřený, temný, potřeboval se nadechnout,“ vzpomíná Martin Kožnar, a navazuje: „Proto jsme odstranili stropy, několik starých kleneb a střechu zvedli o sedmdesát pět centimetrů. Světlo jsme pak dovnitř vpustili skrze velká okna směrem na východ do zahrady a přes zdvojená střešní okna.“ Zásadní pak bylo také otevření severní štítové stěny směrem k ruině. „Vytvořili jsme hluboké okno – téměř jako výklenek v galerii, obklopené knihovnou. Tím vzniklo místo, kde se dá sedět, ležet, zpomalit a jen pozorovat zdi, které kdysi nesly střechu likérky. Ten výhled se stal živým obrazem, který se proměňuje s počasím, ročními dobami i náladou člověka,“ popisuje architekt. Knihovna se tak stala rámem výhledu a zároveň je jedním z určujících prvků celého interiéru, jelikož zabírá celou vnitřní štítovou stěnu. Pohled na továrny v dáli a horizont krajiny architekt s majitelem označují jako Lhotákův.

Jeden prostor, mnoho funkcí

Interiér domku se po rekonstrukci proměnil v jeden souvislý prostor, který v sobě nenápadně spojuje obytnou, pracovní i spací zónu. U vstupu se nachází drobná technicistní kuchyňka s jídelním koutem – účelová, prostá, vybavená recyklovaným mramorovým dřezem podle návrhu holandského architekta Michela de Klerka, který investor doslova zachránil před vyhozením. Po levé straně navazuje na kuchyňskou část koupelna, která vznikla téměř jako experiment. Do malého nepravidelného půdorysu byly vsazeny velkoformátové pískovcové bloky z lomu Tekam, řezané na míru do maštalových kleneb. Výsledkem je komorní, téměř jeskynní prostor. Interiér koupelny i její atmosféra vznikaly postupně, mnohdy v dílně majitele, kde se rodily i veškeré truhlářské prvky, interiérové dveře a dřevěné konstrukce.

Za prostorem kuchyňky se otevřeným průchodem vchází do hlavního obytného prostoru, ve kterém jako tichá vertikální osa celého domku stojí krbová kamna Morso. Na první pohled zaujme otevřený krov s přiznanými recyklovanými subtilními krokvemi, rozmístěnými po třiceti centimetrech. Jejich jemný rytmus se přelévá i do tvaru schodiště, které je společně s knihovnou dominantou tohoto prostoru, a kromě vertikálního propojení jednotlivých úrovní domku slouží zároveň jako vestavěná úložná skříň. Schodiště vede na otevřenou galerii nad kuchyňkou a koupelnou, která funguje jako spací zóna.

Hravé detaily a jemné linky

Osobitost a hravý charakter prostoru dodávají drobné artefakty – například litinový lustr „kočka“ vytvořený ze starého navijáku z dílny majitelova otce a současný lustr „Aranky Šiška“ od architekta Kožnara. Investor Vladimír Pešek jej sestavil ze šesti šišek, tří dubových a tří ořechových, do podoby hroznu. Nechybí ani atypický kamenný stolek na kolečkách, který byl také nápadem majitele. „V ruině bylo zahrabáno mnoho pískovcových kvádrů. Vladimír jich několik umístil v zahradě a z jednoho z nich udělal tento konferenční stolek,“ vysvětluje architekt.

Celek dotváří promyšlené detaily, jako například ostatní svítidla v interiéru od Severské světlo, či dveřní a okenní kování, pro které architekt sáhl po modelu LUSY od české manufaktury M&T. „Hledal jsem jednoduchost, elementaritu. Něco, co nebude mít design, ale výraz. LUSY má krásně prodlouženou rukojeť, která má jednoduchý, výtvarný přesah. A zároveň ji lze použít na okna i dveře, což je nesmírně důležité,“ říká architekt Kožnar a Roman Ulich, hlavní designér M&T, ho doplňuje: „Vybraný odolný povrch titan černý mat, tvořený skutečnou kovovou vrstvou, dodává klikám jemný, matný výraz a sjednocuje tyto detaily domu, aniž by na sebe strhávaly pozornost.“

Zahrada jako pokračování interiéru

Posuvné okno směrem na terasu dokáže v jediném gestu otevřít celý dům ven, čímž se interiér „přelévá“ do zahrady, která byla inspirovaná dílem Zahrada od Jiřího Trnky. Během let se přirozeně proměnila v lehce divokou krajinu, která nechává vyniknout očištěné ruině likérky a zároveň vše jemně propojuje. „Ruina získala v průběhu let výraz, který by žádný architekt nenavrhl – přirozenou krásu nahodilosti,“ říká Martin Kožnar. Nabyla tak novou důstojnost a začala se otevírat částečnému zpřístupnění. V průběhu stavby pak vznikla i myšlenka zavěsit do jejího nitra malou saunu a vytvořit drobný labyrint propojených výškových úrovní – od horní terasy přes vstup do sauny v mezipatře až po historické schodiště uvnitř ruiny, kterým bude možné sestoupit do původního přízemí a pokračovat dále na severní terasu, odkud byla kdysi likérka obsluhována. Místo tak dostává nový rozměr – není to rekonstrukce jedné stavby, ale srostlice domu, zahrady a ruiny, které se navzájem doplňují.

Když se domek stane živým organismem

Dům dnes nepůsobí jen jako obnovený objekt, ale jako ztišený organismus, v němž spolupracuje světlo, materiál, čas a také náhoda. „Vzniklo něco, co nejde naplánovat. Tento projekt je důkazem, že hlavním architektem je kontext. Vnímám ho jako jakousi prostorovou lázeň, kdy domek a zahrada spolu horizontálně tečou jako řeka a padají k ruině jako vodopád,“ glosuje architekt Martin Kožnar, a závěrem dodává: „Blahořečili jsme všem místním řemeslníkům, kteří museli jít mimo svou komfortní zónu a vyrazili s námi na tuhle hru pro dobrodruhy.“ Projekt je tak výsledkem vzájemné důvěry – architekta, investora i řemeslníků – a zároveň tiché, respektující diskuse s místem samotným.

Technické údaje:

Lokalita: Vamberk

Realizace: 2020

Užitná plocha: 32,3 m²

Zastavěná plocha: 51 m²

Materiály a dodavatelé:

· Zednictví: Miroslav Charvát

· Zámečnictví: Luděk Vandas, Vamberk

· Střešní krytina: klempíři Jiří Dušek a Bohumil Hladík, dodavatel střešní krytiny PREFA, střešní systém Prefalz

· Okna a vchodové dveře: Truhlářství ZIMA

· Interiérové dveře, dřevěná podlaha a nábytek: Vladimír Pešek

· Dveřní a okenní kování: M&T, kolekce LUSY, www.kliky-mt.cz

· Osvětlení: Severské světlo

· Koupelnové obklady: pískovec z lomu Tekam, realizace Vladimír Pešek a Jiří Dušek

· Sanitární vybavení: Laufen, vodovodní baterie Kludi, dodavatel Versatiles

· Koupelnový radiátor: Kalor, dodavatel zámečnictví Luděk Vandas

· Krbová kamna: Morso

· Stůl: Situs, Handmade

· Židle: Prostoria, model Rhomb, dodavatel Lino Design

Autor: MgA. Martin Kožnar, ateliér Architektura srdcem, www.architekturasrdcem.cz

Ateliér Architektura srdcem se zajímá o architekturu ve všech polohách. Místo, klient, materiál, krása, praktičnost, a kvalita mají pro jeho zástupce zásadní význam. Pracují spontánně, s ohledem na ekologii a ekonomiku. Jejich projekty jsou projevem lásky a hry s architekturou. Když se představy architektů setkají s potřebami klienta, vzniká dálo, které je naplní radostí a vděčností.

Spolupráce: Jaroslav Schwarz

Foto: Peter Fabo, Vojtěch Veškrna a Martin Kožnar pro M&T