Moje stravování změnil pan Spock

Soucitně, 9.12.2020

Proč je veganství logické, humánní a jednodušší než kdy dřív

Vegankou jsem se stala před třiceti lety.

Už dávno předtím jsem přestala jíst maso, což byla pro milovnici steaků, kuřecího, slaniny a jehněčích kotlet už tak veliká výzva. Ale co bych si dávala do čaje, když ne mléčné výrobky? Opravdu bych se mohla vzdát pizzy a pečiva s vejci? Co budu dělat, když mě někdo pozve k sobě na večeři?

Tyto výzvy jsem se naučila zdolávat, protože když jsem zjistila, jak krutě se se zvířaty v průmyslovém zemědělství zachází, věděla jsem, že už jim nadále nemohu ubližovat, když nemám žádný lepší důvod, než že mi chutná jejich maso, mléko a vejce.

Zjistila jsem, že krávy cejchují, prasata kastrují a přistřihují jim ocasy a slepicím uřezávají půlku zobáku, a to všechno bez anestezie.

Zjistila jsem, že chovné prasnice jsou zavřené v tak těsných prostorách, že se během těhotenství a kojení mláďat nemohou ani pohnout, a že nosnice prožijí celý život v přeplněných klecích.

Zjistila jsem, že dojnice jsou oplodňovány a nuceny k porodu jednoho telete ročně a že telata jsou od matky během prvního dne odebrána, abychom si jejich mléko mohli vzít my. Zjistila jsem taky, že krávy nuceně produkují až desetkrát víc mléka, než by pro telata normálně potřebovaly, a to je důvod, proč polovina krav v USA dostane mastitidu, tedy bolestivý zánět vemene, kvůli kterému se jim do krmiva musí přidávat antibiotika.

Zjistila jsem, že krávy někdy řvou celé dny, když se jim tele odebere, a že někdy se jim z ohrady podaří vysvobodit a běží za auty, které telata odvážejí.

Zjistila jsem taky, že když je tele samec, a není tedy pro mléčný průmysl nijak užitečné, pravděpodobně ho budou chovat na telecí. Připoutají ho řetězem v malé stáji, nebude se moct pohnout víc než jeden krok dopředu nebo dozadu, krmit ho budou jídlem s nedostatkem železa, aby jeho maso zůstalo bledé, a bude mít nedostatek pohybu, aby mu zůstaly měkké svaly.

Věděla jsem, že všechny tyto krutosti, co jsou každý den v milionovém rozsahu páchány na kravách, prasatech, jehňátkách, slepicích a krůtách, by byly zakázané, kdyby se jednalo o psa, kočku nebo papouška.

Nestačilo mi si o těchto krutostech přečíst nebo je vidět na videu. Chtěla jsem se přesvědčit na vlastní oči, jestli se věci, o kterých jsem se dozvídala, opravdu dějí. Jako učitelka humánní výchovy jsem takovou možnost měla. Vzala jsem skupinu studentů na exkurzi do jednoho z největších vaječných chovů na východním pobřeží. Řady klecí jedna na druhé se táhly tak daleko, kam až jsem dohlédla. Hluk vydávaný 500 000 slepic byl ohlušující. Z pachu jejich exkrementů, nahromaděných za celý rok, se nám chtělo zvracet.

Slepice vypadaly hrozně. Hřebínky měly růžové a povislé, ne červené a vztyčené. Mnoho z nich mělo otevřené rány a chybělo jim peří.

Foto: aktuální fotka z českého chovu (autor: OBRAZ)

Vejce z pásového dopravníku překládala do kartonů mechanická ramena. Ilustrace na kartonech zobrazovala velmi odlišnou realitu od toho, čeho jsme byli svědky. Na těchto vejcích nebylo nic „pohádkově čerstvého z farmy“.

O rok později jsem vzala další skupinu studentů na exkurzi do výrobny telecího. Pach tam byl rovněž pronikavý a telátka, která byla za krk přivázána v samostatných stájích, takže se nemohla ani otočit, chtěla sát tak zoufale, že mi cucala prsty.

Poprvé jsem se o konceptu vegetariánství dověděla, když jsem byla teenager,
a to od pana Spocka ze Star Treku.

Tento Vulkánec zastával názor, že je nelogické způsobovat cítícím bytostem zbytečné utrpení a smrt. Když byl vegetariánem Spock, který nepodléhal emocím, pak bych já, milovnice zvířat, měla jistě být vegetariánkou taky. Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec jsem nemohla popřít Spockovu logiku ani hlas svého srdce, které mi jasně naznačovalo, že bych se neměla podílet na ubližování a utrpení, pokud nemusím.

Od té doby, co jsem se stala vegankou, vyšlo najevo mnohem víc informací o vlivu živočišného průmyslu nejen na samotná zvířata v tomto průmyslu, ale taky na životní prostředí. Strava založená na mase přispívá jedním z největších dílů ke klimatické krizi, vyčerpávání vodních zdrojů, znečištění povrchových vod, mrtvým zónám v oceánech, kácení lesů a erozi půdy.

Někteří lidé tvrdí, že veganská strava není zdravá, ale zjištěná data to vyvracejí. Rostlinná strava výrazně snižuje riziko srdečních onemocnění, mrtvice, cukrovky II. typu a některých druhů rakoviny.

Konzumace masa se i přesto nadále zvyšuje. Právě proto je pětiminutový TED talk mého kamaráda Bruce Friedricha (viz níže) tak přesvědčivý. Bruce chápe, že abychom dosáhli změny, je potřeba změnit systém.

(ve videu lze zapnout české titulky)

Hodnoty jsou rovněž často zastíněny tužbami. Může se nám zdát těžké porušit tradice a zvyky. Lidé si najednou uvědomí, že jsou součástí systémů, které změnu nepodporují. Ale kdyby bylo veganské stravování tak jednoduché, že byste prostě jen kupovali cenově srovnatelné rostlinné (a brzy také buněčně kultivované) verze svých oblíbených živočišných výrobků, vybrali byste si je? Kdyby to znamenalo taky nekonzumovat pozůstatky antibiotik, růstové hormony, pesticidy, PCB a jiné chemikálie, které se při konzumaci na vyšší úrovni potravinového řetězce zkoncentrují, považovali byste to za přidaný bonus?

Pro pana Spocka bylo šokující, že jeho lidští kolegové jedí cítící bytosti. Když se o dvacet let později odvysílala řada Star Trek: Nová generace, lidé už zvířata pro jídlo nezabíjeli, aspoň ne na lodi Enterprise. Systém se změnil.

V době, kdy oslavuji svoje třicáté „veganiny“, vidím, jak se systémová změna zrychluje, a věřím, že ze živočišného průmyslu nakonec bude přežitek. Ale rozhodující je načasování, pokud chceme odvrátit možné přírodní katastrofy a utrpení víc než bilionu suchozemských a mořských zvířat ročně.

Naštěstí pro ty, co se chtějí stravovat rostlině nebo výrazně snížit konzumaci živočišných produktů, je to v dnešní době jednoduché a vyžaduje si to jen malou oběť. V porovnání s dobou před třiceti lety teď můžete jíst tolik (rostlinného) „masa a sýra“, kolik chcete – a v závislosti na značce asi ani nepoznáte rozdíl.

Naše osobní snaha být příkladem humánního udržitelného stravování může zvedat a také zvedá poptávku po rostlinných produktech a pohání systémové změny, které chrání lidské zdraví, pohodu zvířat a ekosystémy, které podporují život.

Udělejme tuto změnu, abychom mohli všichni žít dlouho a blaze.

Autorka: Zoe Weil M.A., M.T.Szoe weil, Zdroj: Psychology Today, Překlad: Zuzana Švedová, Korektura: Silvestr Vandrovec Špaček

Soucitně

Soucitně je portál soucitného přístupu ke zvířatům, etického spotřebitelství, veganství a aktivismu, který byl založen v roce 2010 a od roku 2015 je součástí neziskové organizace Otevři oči. Chceme lidem ulehčit přístup k informacím v této oblasti i nákup produktů, které se snaží vyhnout ubližování a zabíjení zvířat.

Na našem webu naleznete veganské recepty, mapy veg friendly restaurací a obchodů, praktické návody, jak být veganem, jak cestovat, kalendář akcí, novinky ze světa ochrany zvířat, citáty, informace ohledně zdravotních aspektů a další zajímavé věci.

Více informaci na: www.soucitne.cz