Spojovací materiály napříč dějinami

Inzerce, 13.6.2022

Nýty, šrouby, vruty, matice, hřebíky, hmoždinky, kotvy, podložky, svorníky, kolíky, zděře, závitové tyče a lepidla – to všechno je spojovací materiál. V dnešní době samozřejmost, kterou má každý z nás doma. Ale ne vždy tomu tak bylo. Přečtěte si něco málo o historii spojování materiálů.

 


První složené nástroje


K prvnímu spojení různorodých materiálů v jeden nástroj pravděpodobně došlo ve starší době kamenné, resp. v mladém paleolitu (od přibližně 50 000 do 10 000 př. n. l.). Jednalo se o takzvanou čepelovou techniku. Ostrý pazourek, tedy kámen s ostrými lomy, se připevnil k dřevěnému nebo kostěnému topůrku. Archeologické nálezy odhalily způsob připojení – topůrko se naštíplo, do vzniklé štěrbiny se zasadil pazourek a obě části se k sobě zafixovaly lýkem.

 

Poprvé s kovem


V době bronzové (přibližně 3 500 př. n. l.) se začalo experimentovat s kovy. Oblíbená byla měď, cín a jejich slitina – bronz. Kov sloužil k výrobě náboženských a ozdobných předmětů, ke zhotovování zbraní, byl využíván ve stavebnictví a v běžném životě. Promyšlenější zbraně, stejně jako stavby nebo nábytek byly propojené nýty a hřeby.

 

Lepidla


Pro spojování se využívaly také hmoty, které po zaschnutí držely různé materiály pohromadě. Například staří Egypťané zalepovali kanopy (nádoby na vnitřnosti vyjmuté z těla při mumifikaci) směsí medu a vaječného bílku. Ve středověku se používal klih, který se vařil z kůží a kostí zvířat.

 

Dnešní spojovací materiál


V současnosti známe velké množství speciálních pomůcek, díky kterým si snadno sestavíme nábytek, různé dekorace a přiděláme na zeď například zrcadlo. Podívejte se na všechny vychytávky mezi spojovacím materiálem a sestavte si třeba domácí kutilskou KPZ.



Názory na článek
Na dané téma nejsou žádné názory.

Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem

Social icons
Hodnocení článku

Fotogalerie Stavba, nejlépe hodnocené fotografie



Články Stavba