5 důvodů, proč by měly firmy kupovat biometan

Velcí průmysloví hráči se v posledních letech naučili zahrnovat do svých korporátních nákupních strategií zdroje obnovitelné energie. Pojem korporátní PPA (Power Purchase Agreement) postupně zdomácněl i v regionu střední a východní Evropy, přesto je dobré si připomenout, že smlouvy PPA jsou dlouhodobé kontrakty, které zahrnují fyzickou (nebo virtuální) dodávku obnovitelné energie od výrobce ke koncovému průmyslové spotřebiteli. A přesně stejně fungují také GPAs (Gas Purchase Agreements), příkladem je nedávný 15letý obchod mezi výrobcem léčiv AstraZeneca a Future Biogas. Výrobny provozované Future Biogas dodají 100 GWh biometanu ročně do čtyř britských odběrných míst AstraZeneca a toto partnerství povede k ušetření až 20 tisíc tun CO ₂ ekvivalentu.  

Jaké důvody by mohly české nebo slovenské firmy mít k nákupu biometanu?

Důvodem je nejčastěji Legislativa EU, závazky zemí nebo korporátní dobrovolné mety v rámci podpory dosažení cílů udržitelnosti (ESG). A tady už začíná jít „do tuhého“, neboť ve zkratkách, evropské legislativě a jejich praktickém využití se na úrovni firmy málokdo vyzná. 

Pojďme si tedy nastínit 5 důvodů z nadpisu tohoto článku:  

1/GHG Protocol 

Tento protokol skleníkových plynů zavádí standardy (pro korporace) jak měřit a řídit emise CO₂ a dalších skleníkových plynů. Jedná se o firemní standard pokrývající účetnictví a reportování 7 hlavních skleníkových plynů (CO₂, metan CH₄, N₂O, SF₆, atd.).  

GHG Protocol byl založen v roce 1998, aby reflektoval potřebu vzniku mezinárodního standardu (první standard vydán v roce 2001), který by mohly korporace používat k účtování a vykazování emisí skleníkových plynů. Zavedl rozdělení emisí souvisejících s činností podniku do tří oblastí, což se stalo široce používaným mezinárodním standardem. Pro nákup biometanu je nejdůležitější oblast (scope) 1 tedy přímá kontrola nad zdroji znečištění (např. kotle na zemní plyn), případně oblast (scope) 2 zahrnující nepřímé emise z nakoupené elektřiny nebo tepla.

Věděli jste, že největší světová chemická firma – německý BASF vyprodukuje ročně přes 20 milionů tun CO₂ ekvivalentu při měření ve scope 1+2?  

2/ EU ETS systém

Jde o evropský systém pro obchodování s emisemi vzniklý v důsledku Směrnice Evropského parlamentu 2003/87/EC která tento systém založila v roce 2003. Systém se týká tisíců znečišťovatelů a zdrojů emitujících škodlivé látky – v zemích EU 27 zahrnuje více než 10 tisíc elektráren a podniků zejména těžkého průmyslu. Těžký průmysl EU stále dostává kredity na emisní povolenky, aby byla zachována jeho konkurenceschopnost na světovém trhu, ale tento systém začíná postupně ustupovat a v období let 2026 a 2034 postupně o tyto povolenky zdarma přijde.  

Biometan zde mají motivaci kupovat jak teplárny používající plyn pro výrobu tepla, tak také průmyslový podnik – spotřebitel plynu, který každoročně kupuje emisní povolenky v systému EU ETS.

3/ Národní cíle dopravy

Od roku 2020 se biometan využívá v české dopravě. Může za to FQD – neboli Fuel Quality Directive z roku 1998, směrnice EU, která byla do české legislativy promítnutá zákonem o ochraně ovzduší 201/2012, jež po novele v roce 2018 zavedl od roku 2020 zvýšení povinných emisních úspor v dopravě na minimálně 6 %. Tento legislativní krok odstartoval nákupy biometanu dodavateli plynu do CNG plnících stanic. Během uplynulých 4 let se hráči naučili biometan kupovat a prodávat jej na stanicích jako bioCNG. Dalším přirozeným krokem při splnění cílů dopravy je bioLNG.  

4/ Národní systémy obchodu s emisemi

Kromě evropského obchodu s emisemi si některé členské státy EU zavádějí vlastní národní systémy obchodu s emisemi. Příkladem může být např. Rakousko, kde před rokem takový systém odstartoval. Cena emisí CO₂ je zde (zatím) fixovaná, povinnost má charakter spotřební daně a zahrnuje kromě sektoru dopravy také vytápění budov, průmyslové a energetické firmy nespadající do systému EU ETS nebo zemědělství. Rakouské podniky zařazené do tohoto národního systému tak kupují biometan nebo jeho záruky původu s cílem vyhnout se této spotřební dani.

5/ Jiné dobrovolné cíle

I v této kategorii naštěstí dochází v posledním období k pozitivnímu vývoji, kdy levnější způsoby naplnění dobrovolných (nejčastěji firemních) cílů – nákup uhlíkových offsetů na trhu ve stylu „greenwashing“ postupně nahrazuje nákup skutečných produktů prokazatelně snižujících emise CO₂, například biometanu. Firmy si totiž dnes dávají mnohem větší pozor na to, jakými nástroji marketingově oslovují širokou veřejnost, neboť i ta se postupně edukuje a dokáže rozpoznat prospěšný krok od mediálního blábolu.