Snoubení luhačovické lázeňské tradice a Jurkovičovy architektury

Místo, do kterého se vrátil život. Tak by se dal popsat areál Slunečních lázní a Vodoléčebného ústavu, který prošel celkovou a velmi zdařilou rekonstrukcí původních objektů. Celý prostor je připraven stát se jedním z hlavních center luhačovického lázeňského dění. Sloužit má k odpočinku lázeňských hostů i kulturním událostem či výstavám.

Soubor historických budov, vytvořený slovenským architektem Dušanem Jurkovičem na počátku minulého století, sloužil až do roku 2012 k vodoléčebným, slatinným a sirným léčebným procedurám. Ovšem ty z důvodu dožívání areálu a technologických změn postupně převzaly jiné lázeňské objekty. Nevyužívaný areál se tak po sto letech vyprázdnil a začal chátrat. V letech 2016 až 2020 byl společností Lázně Luhačovice, a.s., která je majitelem objektu, připraven projekt jeho obnovy a zpřístupnění ve spolupráci s Ing. arch. Petrem Všetečkou z ateliéru TRANSAT architekti. Následně v letech 2021 až 2024 probíhala rozsáhlá rekonstrukce celého areálu, které se ujal zhotovitel Navláčil stavební firma, s.r.o.

Když se vize setká s realitou

V případě originálních Jurkovičových staveb se jedná o chráněné kulturní památky a zachování původních prvků bylo během rekonstrukce Slunečních lázní a Vodoléčebného ústavu prioritou. Bylo však potřeba jejich obnovení po letech nánosů a necitlivých stavebních zásahů. „ Celý projekt byl připraven a realizován pod bedlivým dohledem památkářů. Naše akciová společnost je vlastníkem hned několika kulturních památek a s podobnými rekonstrukcemi máme bohaté zkušenosti, ale bez přehánění můžu říct, že tato stavba byla nejnáročnější ze všech. Od rozsahu a složitosti stavebních prací, množství restaurovaných prvků, komplikovaného hledání konečného architektonického řešení až po nastavení pravidel provozu expozice, “ vysvětluje Ing. Hana Felcmanová, ředitelka Slunečních lázní, a dodává: „ Autor projektu, památkáři, realizátor stavby i investor se museli vždy shodnout a najít společnou cestu.“ V tomto případě byl proces okořeněn nečekanými historickými nálezy, které občas způsobily nutnost přehodnotit některá řešení rekonstrukce, ale zároveň projekt naváděly na novou cestu.

Jak viděl úvodní fázi architekt?

„Z mého pohledu je zajímavá předprojektová fáze, kdy musíme stavbu dobře poznat. Nejde jen o stavebně technická hlediska, ale také o přečtení záměru tvůrců původního díla. Již při průzkumech zvažuji, v čem je síla stavby a k čemu má po obnově sloužit. Složitosti se u rekonstrukcí většinou objeví, to je přirozené. Důležité je, aby napomohly celkovému zjednodušení a čitelnosti místa i architektury. Zviditelnit znovu Jurkovičův rukopis bylo cílem, kterého jsem se při obnově snažil držet. V prvních úvahách o přeměně areálu se směřovalo k modernímu lázeňskému a ubytovacímu komplexu, který by z exteriéru respektoval historickou podobu objektů. Oproti realizovanému výsledku obsahoval lůžkovou část v obou mladších objektech, do Jurkovičova Vodoléčebného ústavu pak vkládal rozsáhlý hotelový gastroprovoz. Upravená studie a projekty z let 2016 až 2020 modifikovaly záměr z hotelového provozu na odpočinkový, s muzejní expozicí.“

Ing. arch. Petr Všetečka z ateliéru TRANSAT architekti

Vodoléčebný ústav = srdce areálu

Velkolepý objekt Vodoléčebného ústavu od architekta Dušana Jurkoviče byl během obnovy zbaven mladších přestaveb a uveden převážně do původní podoby z roku 1902, doplněn o podzemní přístavbu zázemí. V přízemí vznikla expozice vodoléčby a její historie. „Snahou bylo se co nejvíce přiblížit originálu z dochovaných fotografií. Zachovaly se dva bazénky, které fungovaly jako ochlazovací, probíhaly v nich oplachy studenou vodou. Jsou zde vany, které sloužily k jednotlivým procedurám, i odpočinková lehátka. Areál byl výjimečný také tím, že se v něm léčilo říční a studniční vodou oproti ostatním procedurám v lázních, které využívaly vodu minerální,“ uvádí Ing. Hana Felcmanová. V části expozice je nově vybudováno kino, kde mohou návštěvníci zhlédnout historické pohlednice a poslechnout si namluvené vzkazy, které na nich tehdejší návštěvníci psali z lázní svým blízkým domů.

V průběhu příprav rekonstrukce se začaly objevovat artefakty i přímo pozůstatky z původních staveb. V chodbě navazující na expozici vodoléčby nalezneme také odkaz na původní mlýn, na jehož místě byl Vodoléčebný ústav vystavěn. „ Víme například, jak byl mlýn z roku 1710 velký a kudy tímto prostorem protékala voda z náhonu přes mlýnské kolo do strouhy,“ uvádí Ing. arch. Petr Všetečka. P ro připomenutí je zde vytvořen symbolický potůček. Nechybí dokonce ani původní zdivo z mlýna – fasádní kameny, které na sobě mají nápisy, zřejmě z 1. poloviny 18. století. Restaurování kamenných prvků se v celém objektu zhostil MgA. Tomáš Martinák. Expozice Vodoléčebného ústavu v neposlední řadě nabízí seznámení s dílem dvou velikánů, jejichž tvorba je s Luhačovicemi neodmyslitelně spjata. Návštěvníci se seznámí jak s životem a dílem architekta Dušana Jurkoviče, tak hudebního skladatele Leoše Janáčka. Mohou si také poslechnout hudební ukázky, včetně televizního záznamu Glagolské mše.

Léčit se i odpočívat

Dominantou interiéru Vodoléčebného ústavu je ale bezesporu Odpočívárna – jeden z nejpozoruhodnějších vnitřních prostorů luhačovických lázní. Převýšená prostorová hala s pohodlnými lavicemi svědčí o původním významu tohoto místa. Sloužila k setkávání se lázeňské společnosti. Její architektonické provedení zase ukazuje na Jurkovičovu zálibu v britských “cottages”, což byly venkovské domy s dvoupodlažními obytnými halami lemovanými ochozy. Interiér je řešen velmi prostě a dominuje mu dvojice dřevěných sloupů, nesoucích trámový strop. Svým větvením do prostorových hlavic naznačují růst, či stylizovaný květ, zcela v duchu secesních inspirací přírodními procesy a tvary. „Fascinovala mě Jurkovičova práce s hrázděním, které na objektu vodoléčby proměnil v jeden velký ornament. Věděl jsem, že léty poničený prostor odpočívárny patřil k jeho nejlepším interiérům, a proto bylo jeho obnovení výzvou,“ upřesňuje Ing. arch. Všetečka. V barevném řešení převládá přiznané dřevo, doplněné lazurami a několika pestrými akcenty. „Zajímavostí je, že Jurkovič používal ve své době pouze lazury, které dávaly dřevu lehký barevný nádech. Při pozdějších úpravách se ale používaly spíše výraznější krycí barvy. Spousta lidí tak vnímá jeho stavby barevnější, než ve skutečnosti byly,“ uvádí Ing. arch. Petr Všetečka.

Současný nábytek v Odpočívárně je zhotoven z modřínového dřeva podle dobových černobílých fotografií. Jeho dodavatelem bylo Dřevozpracující výrobní družstvo Jaroměřice nad Rokytnou. Již v roce 1910 byl prostor Odpočívárny změněn na pánskou šatnu vložením převlékacích kabin. Tato změna souvisela s rozdělením celého objektu na pánskou a dámskou část, s čímž Jurkovičovo původní řešení nepočítalo. Ze stejného důvodu proběhlo ve 20. až 40. letech minulého století několik úprav a přístaveb objektu, při kterých zaniklo i původní schodiště. Celý interiér včetně sloupů i kabin byl přetřen bílou barvou. Při současné rekonstrukci byly přístavby odstraněny a Jurkovičovo schodiště i barevnost prostoru obnoveny. Restaurátorem většiny původních dřevěných prvků interiéru je Libor Urbánek z firmy TABERNÁKL, spol. s r.o.

Při obnově Vodoléčebného ústavu se autoři opírali o několik zdrojů. Byly to černobílé fotografie z doby dokončení objektu, s jasně čitelnou kresbou dřeva. Dále bylo k dispozici několik malířských vyobrazení a kolorovaných fotografií, na kterých převažují teplé barvy. Nechyběly ani analýzy zbytků starších barevných úprav nalezených přímo na objektu, a také dobová literatura. Denní světlo v Jurkovičových stavbách z počátku 20. století je v duchu doby celkově tlumené, k čemuž přispívá přítomnost dřeva v interiérech. Zdroje energie pro umělé osvětlení byly pouze lokální (plyn, případně na místě vyráběná elektřina). Architekt Jurkovič proto s oblibou využíval horního denního přisvětlení prostoru vysoko položenými okny. Tento motiv, připomínající bazilikální osvětlení, dodává jeho interiérům sakrální povahu.

Bydlení ve Vodoléčebném ústavu

Druhé podlaží Vodoléčebného ústavu původně tvořily také obytné prostory. Šlo o sezónní bydlení, a proto většina místností nebyla vytápěna. Tehdejší vybavení se však nedochovalo. Byt léty prošel řadou úprav a při nynější obnově byl uveden do převážně původní podoby, doplněna byla navíc koupelna. Bytové zařízení dnes tvoří dva autentické soubory nábytku vytvořeného Dušanem Jurkovičem. První soubor – obývací pokoj, byl vyroben z modřínového dřeva kolem roku 1905. Je barevně proveden v temně zeleném odstínu a pochází z nedalekých Pozlovic od folklórně orientované rodiny Haluzových. Druhý soubor – ložnice, byl vyroben Františkem Kaděrou ve Frenštátě pod Radhoštěm kolem roku 1901. Je z dubového dřeva a pochází z majetku pedagoga Adolfa Sýkory z Příbora. Byť oba soubory dělí jen několik let, lze na nich pozorovat vývoj Jurkovičovy interiérové tvorby. Ložnice je ještě inspirována tradičním venkovským nábytkem. Obývací pokoj se pak už nese ve volnějších geometrických formách, ukazujících autorův posun k modernistické estetice. Při obnově byla na stěnách tří pokojů nalezena původní secesní dekorativní výmalba – květinový pás tvořený motivy růží, pivoněk a karafiátů, který se podařilo obnovit. Byt je v rámci expozice věnován nejvýznamnějšímu z pravidelných hostů luhačovických lázní – Leoši Janáčkovi. Jeho pobyty se odehrávaly mimo jiné i v Jurkovičových stavbách.

Sluneční lázně s dotekem vody

Jižní stranu areálu tvoří Říční a sluneční lázně, upravené k relaxaci a doteku proudící vody. U nově vzniklého venkovního průchozího biotopu zůstaly zachovány původní Jurkovičovy dřevěné převlékací kabinky. Vody je v biotopu po kotníky a můžete v něm svým nohám dopřát odpočinek a brouzdat se vodou s kamínkovým dnem. Původní b azén se tak stal interaktivní součástí relaxační zóny, kterou doplnily i lavičky, vybízející k odpočinku. Na malebném nádvoří vedle biotopu se za příznivého počasí cvičí tradiční luhačovická vzduchoplavba, obnovené zdravotní cvičení využívající pádlo jako oporu těla. Obnovení plně funkční původní plovárny zde bude možné až po vybudování nové technologie filtrace vody. V místě by měl v dohledné době vzniknout objekt s nabídkou občerstvení a vyhlídkovou terasou.

Multifunkční prostor

Poslední, severní stranu areálu zaujímají dva objekty. Prvním z nich je vstupní budova muzea s kavárnou – dříve lázeňská prádelna s kotelnou, nově propojená podzemním průchodem s Vodoléčebným ústavem. Druhým je monumentální stavba Slatinných a sirných lázní z let 1909 až 1941. „Na těchto objektech jsem oceňoval kontextuální přístup v prostředí Jurkovičových staveb, ale necítil jsem se tolik vázán jejich původní podobou,“ říká Ing. arch. Petr Všetečka. Slatinné lázně byly nejvíce poničeny, ale už od začátku byl vidět potenciál tohoto objektu a bylo jasné, že bude plně rekonstruován. Jeho využití spočívá především jako prostoru pro konání společenských akcí, výstav či koncertů. Stavebně je tento objekt, díky odstranění vnitřních nepůvodních konstrukcí, uzpůsoben jako skleník pro zimování teplomilných rostlin z lázeňského parku a technologický depozitář. Celý areál je bezbariérově zpřístupněn a parkově upraven.

S ohledem k přírodě

Udržitelnost celé stavby spočívala při její obnově v maximálním využití původní materie, a to nejen u nosných konstrukcí a památkově chráněných prvků, ale i jinak: sejmuté střešní tašky, vybourané cihly a kameny či podlahová prkna byly roztříděny, vyčištěny a znovu použity. „Tam, kde to bylo účelné a technicky možné, byly obvodové zdi doplněny vnitřním zateplením pomocí kalciumsilikátu pro zlepšení tepelně-izolační funkce. Objekty byly totiž původně pouze sezónní a tedy nevytápěné. Zatepleny jsou také stropy a podlahy,“ upřesňuje Ing. arch. Petr Všetečka. Při obnově byly využity zejména přírodní materiály, a to nejen u konstrukcí, ale i při povrchových úpravách (nátěry na bázi lněného oleje aj.). „Šetrné je také provozní řešení: vnitřní prostředí je všude bez klimatizace, ke stínění využívá textilií v oknech a přesahů střech, k ochlazení pak zahloubení nových částí do terénu. Minimalizováno je umělé osvětlení. Skleník není vytápěn, ale pouze temperován. Objem říční vody v bazénu je zmenšen a voda je cirkulována s ohledem na minimální filtraci,“ uzavírá Ing. arch. Petr Všetečka.

Střípky z minulosti

Historie tohoto místa se začala psát již roku 1710, když poddaný Mikuláš Sedlář získal od majitele panství Wolfganga Serényiho svolení k výstavbě mlýna. Mlýn, postavený na úpatí hory Jestřábí, byl poháněn vodou z řeky Horní Olšavy a rodu Sedlářů patřil 150 let až do roku 1860, kdy jej odkoupili zpět tehdejší majitelé panství Serényiové. Ti jej i s ostatním majetkem vložili v roce 1902 do první lázeňské akciové společnosti založené MUDr. Františkem Veselým. Přestavbou mlýna na Vodoléčebný ústav byl pověřen právě architekt Dušan Jurkovič. Ta proběhla velmi rychle a vodoléčba byla otevřena již pro lázeňskou sezónu 1902. Ovšem úspornost i krátká doba přestavby znamenaly zachování většiny starších konstrukcí.

V bezprostřední blízkosti Vodoléčebného ústavu byly hned další rok vystavěny Jurkovičovy Říční a sluneční lázně. Říční lázně navazovaly na typologii dobových veřejných plováren. Tvořil je venkovní bazén, vstupní pavilon a dvě řady převlékacích kabin na jižní a východní straně bazénu. Bazén byl napájen vodou z řeky Šťávnice přiváděnou do areálu bývalým mlýnským náhonem. Sluneční lázně tvořila vyvýšená terasa nad kabinami na východní straně bazénu, pohledově oddělena dřevěnou ohradou. Ve své době byla tato veřejná plovárna s bazénem a malebnými převlékacími kabinami velmi populární. Konaly se zde nejrůznější sportovní klání a setkávali se tady lázeňští hosté. Nejprve se muži a ženy při koupání a slunění střídali, v roce 1910 byl bazén prodloužen a rozdělen přepážkou na ženskou a mužskou část. V poválečném období byla rozšířena také část Slunečních lázní. Plovárna byla funkční až do roku 1995, kdy způsob napájení bazénu říční vodou přestal vyhovovat hygienickým předpisům. Další dvě budovy v areálu navázaly svým tvaroslovím na Jurkovičovy stavby. První z nich byla lázeňská prádelna s kotelnou z roku 1909, jejímž stavitelem je Josef Schaniak. Druhou je monumentální stavba Slatinných lázní architekta Jana Koči z roku 1909. Jejich nástavba byla zahájena v roce 1941 architektem Adolfem Vítámvásem a provoz byl rozšířen o Sirné lázně. V 50. letech byla ve svahu nad Slatinnými lázněmi postavena tělocvična tzv. Vzduchoplavby.

Zasloužené ocenění

V celém obnoveném areálu se snoubí luhačovická lázeňská tradice a typická Jurkovičova architektura s moderním pojetím trávení volného času. Jedinečnost mu dodává neopakovatelná atmosféra z doby největšího rozkvětu lázní. Cílem bylo, aby koncepce Slunečních lázní a Vodoléčebného ústavu byla v plném souladu se silou původní myšlenky. V letošním roce dokonce získala společnost Lázně Luhačovice, a.s. za projekt obnovy Slunečních lázní hl avní cenu Lázeňská inspirace 2025. Toto ocenění hodnotí nejzdařilejší inovativní přístupy, které obohacují genius loci a jedinečnou atmosféru lázeňských míst. „Netušili jsme, že vyhrajeme, ale věděli jsme, že posíláme do soutěže velmi kvalitní projekt. Je to pro nás uznání a potvrzení, že naše vize oživení Slunečních lázní byla správná,“ uvedla ředitelka Slunečních lázní Ing. Hana Felcmanová. Je jisté , že velkolepý areál Slunečních lázní se stane novým lákadlem pro návštěvu Luhačovic.

Technické údaje

Lokalita: Leoše Janáčka č. p. 97, Luhačovice

Projekt: 06/2016 až 01/2020

Realizace: 03/2021 až 04/2024

Investor: Lázně Luhačovice, a.s.

Náklady: 153,45 mil. Kč, projekt vznikl s přispěním dotace z evropských fondů (Integrovaný regionální operační program) ve výši 70 milionů

Zastavěná plocha: 1 664 m²

Obestavěný prostor: 13 995 m³

Autor: Ing. arch. Petr Všetečka / TRANSAT architekti

Spolupráce: Karel Menšík, Silvie Jagošová, Robert Václavík, Tereza Novotná, Alena Všetečková, Kajetán Všetečka, Tomáš Jiránek a Ondřej Černík (New Visit), Petr Daniel (STABIL s. r. o.), Miloš Zimula (ATEH lighting, s. r. o.), Zdeněk Macháček (STUDIO 6.15 s. r. o.), Antonín Šimčík (BeePartner a.s.), Ludmila Loucká (Nadace Leoše Janáčka)

Hlavní dodavatelé: Navláčil stavební firma, s.r.o., Dřevozpracující výrobní družstvo Jaroměřice nad Rokytnou, Tabernákl, spol. s r.o.