Yello: Rok komunitního sdílení elektřiny v praxi. Celoroční pilot ukazuje limity i reálné přínosy

Komunitní sdílení elektřiny je jedno z nejdiskutovanějších energetických témat posledního roku. Očekávání jsou velká – úspory, lepší využití přetoků i vyšší návratnost FVE. Jenže realita často vypadá jinak než modely. Jak tedy sdílení funguje v běžném provozu? Konkrétní zkušenost z reálného nasazení nabízí detailní a stále poměrně vzácný pohled na skutečnou praxi – včetně míst, kde sdílení opravdu pomáhá, i okamžiků, kdy naráží na své limity.

Společnost Yello, alternativní dodavatel energií v Česku, má po celém roce praktického testování jasno. Pilotní projekt na rodinném domě s fotovoltaikou ukázal, kde sdílení dokáže nabídnout skutečné výhody, kde naráží na fyzikální limity a jak velkou roli hraje každodenní chování spotřeby. A právě tato praktická data – často překvapivá a jinde naprosto jednoznačná – otevírají nový pohled na to, co může komunitní sdílení domácnostem opravdu přinést.

„Rok dat z reálných domácností je k nezaplacení. Teprve když vidíte konkrétní kilowatthodiny, skutečné odběry a spotřebitele, pochopíte, co sdílení dokáže a kde už prostě nepomůže. A přesně taková data jsme chtěli přinést,“ říká Michal Kulig, ředitel společnosti Yello v České republice.

Test probíhal od listopadu 2024 do října 2025. Základem byla instalace na rodinném domě – fotovoltaika o výkonu 5,32 kWp, baterie 7,2 kWh a roční spotřeba kolem 11 MWh. Do sdílení byly zapojeny další tři objekty s rozdílnými režimy spotřeby. Alokační klíče byly v zimě nastaveny takto: rodinný dům 10 %, byt s rodinou 50 %, byt seniorů 20 % a chata 20 %.

Právě rozdílné režimy odběru jednotlivých objektů ukázaly, jak zásadní je praktická soudobost výroby a spotřeby. Zima byla přirozeně slabší – celkem se nasdílelo 0,5 MWh a 0,21 MWh bylo odevzdáno zpět do distribuční sítě. Důvod byl velmi praktický: zaokrouhlování v rámci alokací při sdílení mezi více odběrných míst. Výsledná úspora tak dosáhla zhruba jednoho procenta roční platby domácnosti.

„Zimní měsíce potvrdily, že sdílení není magie. Nevyrábí se, není co sdílet. A když se přetoky rozdělují mezi více objektů, systém počítá po čtvrthodinách a přesné alokace prostě nikdy nevycházejí bez ztrát. Je to praktická zkušenost, kterou žádný teoretický model neumí přesně napodobit,“ vysvětluje Michal Kulig.

Na jaře a v létě přišlo to hlavní. Od dubna do července běžely původní alokační klíče a hned se ukázalo, že reálné chování spotřebičů v běžném provozu hraje často větší roli než matematika sdílení. Díky mnohem vyšší výrobě bylo možné nasdílet 0,37 MWh, což odpovídalo pokrytí zhruba 6 % celkové spotřeby všech objektů.

V létě se také ukázal zásadní praktický fakt: u objektů, které mají spotřebu v době slunečního svitu, docházelo k výrazně lepšímu využití sdílené energie. Seniorům v bytě sdílení pokrylo více než 22 % spotřeby, na chatě to bylo přes 11 %. Nešlo o žádnou optimalizaci – jednoduše byli v tu dobu doma, používali běžné spotřebiče a elektřinu uměli spotřebovat v okamžiku výroby.

„Právě tohle je jedna z nejdůležitějších praktických lekcí. Je jedno, jak dobře nastavíte procenta. Pokud v danou chvíli nikdo neodebírá, nepomůže ani sebechytřejší klíč. Naopak když máte objekt, kde je někdo doma přes den, rázem dokážete využít podstatně více,“ říká Michal Kulig.

Od 1. srpna proběhl klíčový test. Došlo ke změně alokací tak, že 100 % přetoků šlo pouze do jednoho odběrného místa – do bytu s rodinou. Cílem bylo zjistit, zda se tím výrazně zvýší využití výroby. Na papíře by to mělo fungovat perfektně.

V praxi se během této fáze nasdílelo 0,26 MWh, což představovalo 12,7 % spotřeby bytu. Jedno číslo, které se na první pohled tváří jako výrazné zlepšení. Jenže při porovnání s daty ostatních objektů se ukázalo, že efekt není tak jednoznačný, jak by se mohlo zdát. V létě totiž seniorům i chatě stoupla schopnost okamžitého využití elektřiny – a oba objekty tak paradoxně dokázaly své sdílené kilowatthodiny využít ještě lépe než v zimě.

Závěr? Správné sestavení skupiny objektů je v praxi mnohem důležitější než samotné rozdělování procent.

Rok měření přinesl velmi jasné závěry, které jsou důležité pro každého, kdo sdílení zvažuje nebo o něm píše. Souběh výroby a spotřeby se ukázal jako absolutně základní faktor. Alokační klíče mají mnohem menší význam, než se může zdát, zejména v létě, kdy výroba zvyšuje šanci na přesnější rozdělení.

Ukázalo se i to, že sdílení není vhodný způsob náhrady součtového měření v rámci jednoho objektu, a to ani se symetrickým střídačem. Podíl takto využité elektřiny byl v létě i v zimě pod jedním procentem.

Celkové roční přetoky činily 1,8 MWh. Aktivně se podařilo nasdílet 921 kWh, tedy něco málo přes polovinu. Roční finanční úspora dosáhla téměř 2 900 korun, což představuje přibližně 4 % celkové roční platby.

„Tři tisíce korun roční úspory nejsou žádná revoluce. Ale jsou to peníze, které přijdou bez práce – jen díky tomu, že máte FVE a někomu dalšímu můžete poslat to, co nevyužijete. Zapojení do komunitního sdílení je jednoduché, nic nestojí a pak už se o nic nemusíte starat. V tom spočívá praktická výhoda tohoto nakládání s elektřinou,“ říká Michal Kulig.

Rok praktických dat potvrdil, že komunitní sdílení má smysl, jsou-li splněny tři základní podmínky: existuje reálný přebytek z FVE, existuje odběr v době výroby a skupina objektů je poskládaná tak, že jejich spotřební návyky se vhodně doplňují. Alokační klíče nejsou zdaleka tím, čím se mohou na první pohled zdát. A sdílení neumí a ani nemá řešit technické nedostatky měření uvnitř jednoho objektu.

„Komunitní sdílení není kouzelné tlačítko. Ale je to férový způsob, jak dát smysl přetokům, které by jinak skončily bez užitku v síti. Naším cílem je pokračovat v testování a přinášet další praktická data, protože právě ta posouvají celý trh k realistickým očekáváním,“ uzavírá Michal Kulig.