CBAM má první cenu, uhlík na hranicích EU přestává být teorie

ČSOB-Dealing, 16.4.2026

Uhlík na hranicích Evropské unie přestal být abstraktním pojmem. Zhruba před týdnem Evropská komise poprvé stanovila cenu CBAM certifikátu a proměnila uhlíkové vyrovnání v konkrétní náklad pro dovozce. Cena se vztahuje na dovozy do EU pro první čtvrtletí roku 2026 a i když bude zaplacena až v roce 2027, její význam je okamžitý: Evropa tím dává jasně najevo, že dovážet emise bez ceny už dál nepůjde.

CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism) je klíčovým nástrojem klimatické politiky EU zaměřeným na omezení uhlíkového úniku. Výrobci ze zemí mimo EU musí při dovozu na evropský trh nakupovat CBAM certifikáty odpovídající emisím obsaženým ve výrobcích. Cena certifikátu se odvíjí od emisních povolenek v systému ETS a pro první čtvrtletí roku 2026 byla stanovena na 75,36 EUR za tunu CO2. V roce 2026 budou ceny určovány kvartálně, od roku 2027 pak na týdenní bázi. Smyslem CBAM je vyrovnat konkurenční podmínky mezi evropskými výrobci a dovozci. Mechanismus se nyní vztahuje na železo a ocel, cement, hliník, hnojiva, elektřinu a vodík, přičemž Evropská komise má do roku 2030 posoudit jeho rozšíření na další sektory.

Bezprostředním efektem CBAM bude zvýšení nákladů dovozců, které se s vysokou pravděpodobností alespoň zčásti promítnou do cen. To znamená zdražení vstupů napříč evropským průmyslem. Nejcitelnější dopad lze očekávat v automobilovém sektoru, kde ocel, železo a hliník tvoří páteř výrobního procesu. Podobně ohrožené je strojírenství a stavebnictví – zejména přes vazbu na ocel a cement – a v neposlední řadě také potravinářství, kde hnojiva hrají klíčovou roli. Nicméně je potřeba mít na paměti, že zdražení importovaných produktů způsobí relativní snížení cen domácích produktů. Tento trend se bude s časem zesilovat. V důsledku redukce volných emisních povolenek (které zcela zmizí v roce 2034 podle balíčku Fit for 55) a růstu cen emisních povolenek budou růst i ceny CBAM certifikátu. S růstem obnovitelných zdrojů v energetickém mixu Evropy a používáním čistých technologií budou však domácím výrobcům náklady spojené s ETS naopak klesat. V ideálním světě by tak evropští výrobci neplatili za emisní náklady prakticky nic (v případě používání pouze čistých technologií) zatímco mimo-unijní výrobci by museli platit plné náklady.

CBAM má sice potenciál podporovat dekarbonizaci i domácí poptávku, nicméně zůstává nedokonalý. CBAM pokrývá základní materiály, nikoliv hotové výrobky. Čínské automobily dovezené do EU vyrobené z čínské oceli tak CBAMu nepodléhají. Rovněž mohou mimo-unijní výrobci svou „čistší“ ocel vyvážet do EU a tu „špinavější“ do ostatních zemí. Díky tomu by tak tito producenti snížili své náklady na CBAM, avšak ke snížení produkovaných emisí by nijak podstatně nedošlo.

CBAM je jasným signálem, že Evropa bere cenu uhlíku vážně. Jeho skutečný dopad na emise i konkurenceschopnost však ukáže až praktická aplikace a další rozšíření mechanismu.

Region: AN