Protein jako nový wellness status. Co skutečně jíme a za co zbytečně platíme?

Proteinové tyčinky, jogurty, kaše i dezerty. Regály supermarketů zaplavily produkty, které slibují více bílkovin, lepší formu i zdravější životní styl. Protein se stal symbolem moderního „fit“ života. Jenže realita je složitější: ne každý „proteinový“ výrobek skutečně dává smysl a zákazníci za něj často platí víc, aniž by získali odpovídající hodnotu.

Bílkoviny jsou pro lidské tělo naprosto klíčové. Podílejí se na růstu svalové hmoty, regeneraci tkání i správném fungování metabolismu. Působí jako enzymy a hormony regulující biochemické reakce, tvoří součást imunitního systému, přenášejí látky (např. hemoglobin přenáší kyslík) a zajišťují strukturu buněk.

Potřeba bílkovin (proteinů) není pro každého stejná a závisí především na věku, tělesné hmotnosti, míře pohybové aktivity a celkových cílech (např. hubnutí, nabírání svalů). Obecně platí, že aktivnější lidé a lidé v určitých životních fázích (děti, senioři) potřebují bílkovin více .

Jinak na tom bude člověk, který většinu dne prosedí u počítače, a úplně jinak někdo, kdo pravidelně sportuje nebo chce nabrat svaly. S rostoucí aktivitou totiž roste i potřeba bílkovin. Vyšší příjem dává smysl i při hubnutí. Protein pomáhá udržet svaly a zároveň déle zasytí, takže se snáze drží kalorický deficit. Důležité je ale zmínit, že proteinové výrobky patří mezi vysoce průmyslově zpracované potraviny.

„V praxi to znamená, že například u 60kilogramové ženy se minimální doporučený příjem (tzv. RDA) pohybuje na úrovni 0,8 gramu bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti. To je však skutečně jen bazální dávka pro prevenci deficitu při sedavém způsobu života, “ vysvětluje výživová poradkyně Kristýna Honajzer.

Při aktivnějším životním stylu se doporučený příjem bílkovin u dospělého běžně zvyšuje na 1,2 až 1,5 gramu i více. Právě v tomto variabilním pásmu, kdy už běžná strava nemusí každému časově či objemově vyhovovat, vzniká prostor pro proteinové produkty. Problém není v proteinu samotném, ale v tom, jak s ním trh pracuje a komu všemu ho podsouvá.

Protein na obalu neznamená protein uvnitř

Proteinové produkty dnes působí jako zkratka ke zdravému životnímu stylu. Jenže označení „proteinový“ není tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát.

Podle Nařízení (ES) č. 1924/2006 může výrobek nést označení ‚zdroj bílkovin‘, pokud alespoň 12 % jeho energetické hodnoty pochází z bílkovin. V praxi tak často nejde o výrazně vyšší obsah bílkovin, ale jen o odlišný poměr živin, který může znamenat rozdíl jen několika gramů oproti běžné variantě.

„Každý trend má nějaký reálný základ. Problém je, když se ho chytí marketing. U proteinových výrobků není vždy jasně dané, kolik bílkovin musí obsahovat, aby se tak mohly označovat,“ vysvětluje Honajzer. Výsledkem je situace, kdy spotřebitel často zaplatí více, ale nutričně získá jen minimální rozdíl.

Tyčinka jako dezert v přestrojení

Typickým příkladem jsou proteinové tyčinky. Na první pohled působí jako ideální svačina: rychlá, praktická, „zdravá“. Realita je ale často jiná. Mnoho tyčinek obsahuje sice 10 až 20 gramů bílkovin, zároveň ale i vysoké množství cukru, tuků nebo sladidel. Kaloricky se tak mohou velmi snadno přiblížit běžným čokoládovým tyčinkám. Protein tak sám o sobě nezaručuje kvalitu produktu, klíčové je celé složení.

Podobně ambivalentní roli mají i proteinové nápoje. V určitých situacích dávají smysl, například po sportovním výkonu, kdy tělo potřebuje rychle doplnit živiny, nebo ve chvíli, kdy člověk nestíhá klasické jídlo. Dlouhodobě ale nemohou nahrazovat pestrou stravu.

Odborníci se shodují, že doplňky mají být pouze doplňkem, nikoliv základem.

„Stále více lidí se vrací k domácí přípravě jídel, kde mají plnou kontrolu nad složením i nutriční hodnotou. Zároveň ale hledají způsoby, jak si vaření zjednodušit a zapadnout do běžného dne. Právě v tom dnes hrají roli i moderní technologie, které umožňují připravit jídlo z běžných surovin rychle a bez zbytečných kompromisů,“ říká Miroslava Plánková ze společnosti Vorwerk.

Na tento trend navazují i konkrétní recepty, které ukazují, že připravit si proteinově bohaté jídlo z dostupných surovin není složité - ať už s pomocí Thermomixu, nebo bez něj.

O Týně Honajzer:

Týna Honajzer je certifikovaná nutriční koučka, trenérka a specialistka na psychologii výživy a intuitivní stravování. Je autorkou knih Neber to jídlo tak vážně I. a II. a zakladatelkou instagramového projektu @tojidlo, kde ji sleduje více než 121 tisíc lidí. Ve své praxi se zaměřuje na dlouhodobě udržitelný přístup ke stravování bez restrikcí a extrémů. Pomáhá klientům zbavit se strachu z jídla, přestat řešit čísla na váze a znovu vnímat jídlo jako přirozenou součást života – jako zdroj energie i radosti.