Typizované projekty vyjasní co člověk nechce ...

 Čtení v leporelu

 Proti mistrovským plátnům a jedinečným skulpturám má zapálený krb jasnou výhodu – mihotavé plameny kreslí stále nové obrazy. Pokaždé trochu jiné, ale vždy magické, navozující pocit sounáležitosti a bezpečí

Jednoduchý, do bílé stěny zapuštěný krb v hlavním obytném prostoru přitahuje pozornost neobvyklou ozdobou. Ze tří stran jej lemuje předsazený tmavý dřevěný rám. Spodní část chybí. Asi proto, že obrázky z krbu jsou bez konce. „Do ohně se můžete dívat celý den a stále v něm nacházíte něco krásného,“ potvrzuje autor nápadu, architekt Jan Homola.

 Sázka na jistotu

Byli čtyři a bydleli v panelákovém tři plus jedna. Nedostatek místa a potřebného soukromí začaly nejdříve pociťovat dcery, mezi nimiž je devítiletý věkový rozdíl.

„Situaci bylo třeba řešit a když jsme se rozhodovali, zda větší byt, nebo dům, dali jsme přednost druhé variantě,“ říká naše hostitelka. „Neměli jsme přesnou představu, jak by měl dům vypadat, a tak jsem obstarala katalog typizovaných staveb. Nenašli jsme v něm sice nic, co by nám vyhovovalo, ale současně jsme si udělali jasno v tom, co nechceme.“
Další vývoj se ubíral cestou ověřené kvality – o navržení domu požádali přítele, architekta Tomáše Žaluda, který rodinu dobře zná a dovedl jí vyjít vstříc. Na jeho doporučení pak svěřili vybavení interiéru architektům Janu Homolovi a Haně Hlavaté z Ateliéru H. Podobné naladění, pochopení a důvěra dala vzniknout harmonickému celku, který je příjemný pro oko i pro bydlení. 

 Vzpomínka na budoucnost

Základní požadavek zněl: prostorný a vzdušný dům. Následující měsíc zabralo přemýšlení o počtu místností a dispozici, ze kterého vzešlo další přání - omezit počet příček v přízemí.

„V paneláku jsme měli lodžii a když jsem viděla architektův návrh, moje první otázka zněla: Kde jsou balkony? Až pak mi došlo, že v domě s terasou a zahradou jsou zbytečné,“ popisuje další tříbení názorů paní Alena.

Při projektování se počítalo s tím, že v budoucnosti možná bude potřeba rozdělit dům na dva samostatné byty. Proto jsou ve stěně dětského pokoje nad kuchyní připraveny všechny rozvody a odpady. Rekonstrukce pak může proběhnout bez rozsáhlého bourání.

Méně rozhodní byli v otázce pořízení bazénu: „Třikrát jsme si řekli, že ho postavíme a třikrát jsme to zavrhli. Teprve když už byl dům ze dvou třetin hotový, padlo definitivní rozhodnutí - ano“. To ale znamenalo vyběhávání dalšího stavebního povolení. Navíc je díky zaváhání bazén přístupný pouze ze zahrady, nebo prosklenou chodbou přes garáž. 

Původní byt si zařídili v chladných tónech. Nový dům však měl jiné rozměry, okny do něho vstupovala příroda a paní Alena si nebyla jistá, jak pojmout jeho barevné ladění. Na radu odborníků zvolila přírodní a zemité odstíny.

„Myslím, že lepší než podlehnout módním trendům je držet se osvědčených teplých barev, se kterými se ztotožní nejmladší i nejstarší generace rodiny,“ vysvětluje architekt Homola. 

Za stejně důležité považuje dodržení stylu a jednoty materiálů: „V domě této rozlohy je potřeba, aby měl člověk při procházení místnostmi pocit opakovaní jednoho prvku, pocit souvztažnosti.“

Většinu zařízení - skříňový nábytek, kuchyni, manželskou ložnici, dveře, rampy, ostění i police, které vyrobila truhlářská firma Štípek, navrhl Ateliér H z dubu mořeného do odstínu třešně. Namísto objemného, zdobeného rustikálního dubového mobiliáře, kterým nás zaplavují různé zahraniční firmy, nabízí zdejší nábytek moderní jednoduché linie, jež dávají vyniknout kráse přírodního dřeva.

  
 Celý článek naleznete v časopise Living

autor: Oldřiška Podhorcová
Foto: Jan Vágner