Dostupné bydlení v Praze: od vize k jejímu uskutečnění

Jana Brožková, 11.12.2020

Několik předchozích textů jsem věnoval problematice městského nájemního bydlení v metropoli. Shrnul jsem jeho historii, zmapoval příčiny současné situace a nastínil jsem možnosti jeho rozvoje. Rozšiřování vlastního bytového fondu je však jen jedním z mnoha způsobů, kterými město může přispět k řešení stále naléhavější otázky dostupného bydlení. Právě jim věnuji poslední díl této série.

Několik faktů na úvod

Už z letmého pohledu na realitní inzeráty je zřejmé, že kupní i nájemní ceny pražských bytů významně převyšují finanční možnosti většiny obyvatel. Průměrný byt o rozloze 70 metrů čtverečních je dnes k mání přibližně za 7,7 milionu korun, k pronájmu pak nezřídka za více než 20 tisíc korun za měsíc.

Kromě astronomických cen bytů trápí obyvatele Prahy také jejich nedostatek. Jako hlavní problém metropole jej vnímá plných 63 % Pražanů.

Hlavní příčinou současného neuspokojivého stavu je pomalá výstavba, přičemž nejslabším článkem na cestě od stavebního záměru k jeho realizaci jsou zdlouhavá stavební řízení, jejichž délka mnohdy přesahuje deset let, což je významně déle než v jiných krajích. V důsledku nepružných povolovacích procesů se v současné době v Praze staví přibližně čtyři až šest tisíc bytových jednotek ročně, tedy přibližně o polovinu méně, než si žádá přirozený rozvoj metropole. Už nyní přitom v hlavním městě chybí nejméně 20 tisíc bytových jednotek. Pokud se tempo schvalování nezmění, budeme se v roce 2030 potýkat již se stotisícovým deficitem.

Ke zpomalení výstavby přispívá také nedostatek pracovníků ve stavebnictví, další prodlevy lze očekávat s projevem ekonomických dopadů koronavirové pandemie.

Efektivní výstavbě brání i zastaralý územní plán, jehož aktuální podoba, pocházející z roku 1999, pochopitelně nedokáže zohledňovat potřeby dynamicky se rozvíjející metropole.

Budoucnost je (nejen) v našich rukou

Přání, aby se Praha stala moderním městem, které svým obyvatelům umí poskytnout kvalitní a cenově dostupné bydlení, hojně zaznívá nejen od jejích obyvatel, ale také z řad zastupitelstva. Má-li se však stát skutečností, je nezbytné, abychom především my politici spojili síly a postupovali mnohem aktivněji než doposud.

Jak už jsem uvedl dříve, délka stavebních řízení v Praze výrazně převyšuje celostátní průměr. Z toho je zřejmé, že prodlevy vznikají na základě lokálních systémových, a tudíž odstranitelných nedostatků. S jejich identifikací by mohl pomoci audit stávajících procesů.

Administrativní podporu může město poskytnout také při spolupráci se soukromým sektorem, jehož role je pro efektivní výstavbu nezastupitelná. Soukromé subjekty disponují nejen hlubokými znalostmi svého odvětví, ale také potřebnými finančními prostředky. V této oblasti se nabízí například pomoc s vytipováváním a přípravou pozemků vhodných pro výstavu, ale také příprava metodiky a smluv pro spolupráci na společných projektech (například při poskytnutí městských pozemků pro výstavbu).

Součástí našich povinností je také pečovat o stávající bytový fond a zajišťovat jeho rozvoj – tedy urychlit opravu a rekonstrukci stávajících nemovitostí ve vlastnictví hlavního města Prahy či jednotlivých městských částí, případně odkup či pronájem již postavených objektů.

Ne všechny těžkosti spojené s bytovou výstavbou však lze nebo je vhodné řešit na úrovni města či městských částí.

Pozornost si zaslouží například otázka, jak financovat budování občanské vybavenosti – tedy školek, škol, domovů pro seniory, ale také hřišť nebo parků. Místo současného stavu, kdy se obce snaží tu více, tu méně úspěšně dohodnout podmínky jejich financování, by se mohlo určité procento DPH odvedeného z postavených bytů vracet přímo do místa jejich realizace. Domnívám se, že o změně rozpočtového určení daní bychom přinejmenším měli začít vést celospolečenskou debatu.

Jen slova nestačí

Jsem si dobře vědom toho, že prostý popis tristní skutečnosti a přemítání nad možnými východisky ke změně bytové politiky nestačí. Je nezbytné, abychom co nejdříve zahájili diskuse, které povedou k rychlé realizaci konkrétních projektů.

Jsem si také vědom, že ačkoli se neutěšená bytová situace dotýká těch nejzákladnějších lidských potřeb, její řešení je především úkolem pro odborníky. K debatám je proto třeba přizvat nejen zástupce městských institucí, ale také architekty, stavitele, akademiky či poradenské firmy – zkrátka všechny, kdo se na obratu k lepšímu mohou podílet. Věřím, že společným úsilím Prahu proměníme v město, které bude s to plnit jednu ze svých základních funkcí: dát svým obyvatelům jistotu kvalitního a dostupného bydlení. V Praze 11, kde dlouhodobě působím, jsme už začali. Zprovoznili jsme 196 bytů v novostavbě Zahrady Opatov a aktuálně rekonstruujeme dům bývalé ubytovny Sandra z roku 1984 na moderní bydlení, kde najde domov dalších 174 rodin. Změna tedy není nemožná. Jedna městská část však celospolečenský problém nevyřeší.

 

Ing. Ondřej Prokop | Úřad městské části Praha 11
místostarosta pro majetek, investice a podporu podnikání

 



Názory na článek
Na dané téma nejsou žádné názory.

Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem

Social icons
Hodnocení článku

Fotogalerie Stavba, nejlépe hodnocené fotografie



Články Stavba