Drahé bydlení mohlo Česko loni připravit až o desetitisíce dětí, které by se jinak narodily. S eurem by to zřejmě bylo ještě horší

Pokud by náklady na bydlení v Česku zůstaly na úrovni roku 2015, mohlo se loni narodit zhruba o deset až 15 tisíc dětí více. Vyplývá to z orientačního kontrafaktuálního výpočtu založeného na českém vývoji porodnosti a zahraničních studiích o vlivu cen bydlení na rozhodování domácností mít děti. Další zhoršení porodnosti by přitom mohlo nastat po případném vstupu Česka do eurozóny, pokud by nižší úrokové sazby vedly bez výrazně vyšší výstavby k dalšímu zdražení nemovitostí.

V roce 2025 se v Česku narodilo 77,6 tisíce dětí, nejméně od začátku statistického sledování v roce 1785. Úhrnná plodnost klesla na 1,28 dítěte na ženu. V roce 2015 se přitom narodilo přes 110 tisíc dětí. Roční počet narozených tak za deset let klesl o více než 33 tisíc.

Ve stejném období prudce zdražilo bydlení. Ceny bytových nemovitostí byly podle České národní banky ve druhém čtvrtletí 2024 přibližně o 120 procent výše než v roce 2015. Zhoršení dostupnosti bydlení tak patří k faktorům, které mohly český propad porodnosti významně prohloubit.

Tomu odpovídá i zahraniční literatura. Americká studie Lisy Dettlingové a Melissy Kearneyové "House Prices and Birth Rates: The Impact of the Real Estate Market on the Decision to Have a Baby" ukazuje, že růst cen nemovitostí působí rozdílně na vlastníky a nevlastníky. Vlastníkům může růst cen krátkodobě zvýšit porodnost přes majetkový efekt, zatímco nevlastníkům a prvním kupujícím porodnost snižuje, protože jim zdražuje vstup do bydlení.

Podobný výsledek nachází Cevat Giray Aksoy ve studii "Short-Term Effects of House Prices on Birth Rates" pro Anglii. Podle jeho odhadů desetiprocentní růst cen domů zvyšuje počet narození u vlastníků o 2,8 procenta, ale u nájemníků jej snižuje o 4,9 procenta. Při průměrné míře vlastnictví v Anglii vychází čistý efekt jako pokles porodnosti.

Z hlediska pevninské Evropy je obzvlášť relevantní nizozemská studie Daniëla van Wijka "House prices and fertility: Can the Dutch housing crisis explain the post-2010 fertility decline?" Ta ukazuje, že po roce 2010 klesala porodnost více v regionech, kde více rostly ceny domů. Autor uvádí, že bytová krize může vysvětlit podstatnou část nizozemského poklesu porodnosti po roce 2010.

Ještě silnější závěr nabízí nová studie Benjamina Couillarda "Build, Baby, Build: How Housing Shapes Fertility". Podle něj jsou rostoucí náklady na bydlení od roku 1990 odpovědné za zhruba 11 procent „chybějících“ dětí v USA (absolutně jde o zhruba 13 milionů nenarozených dětí) a vysvětlují 51 procent poklesu fertility mezi prvním a druhým desetiletím tohoto milénia.

Českou oporu poskytuje studie Tomáše Kosteleckého a Jany Vobecké "Housing Affordability in Czech Regions and Demographic Behaviour". Ta zkoumá české regiony po roce 1989 a uvádí, že zlepšování dostupnosti bydlení mohlo být jedním z faktorů růstu porodnosti na samém začátku tohoto tisíciletí, tedy po roce 2000.

Pokud by drahé bydlení vysvětlovalo jen čtvrtinu až třetinu poklesu počtu narozených mezi roky 2015 a 2025, znamenalo by to přibližně osm až deset tisíc dětí ročně navíc. Silnější scénář, inspirovaný Couillardovou studií, by pro Česko znamenal až kolem 16 až 17 tisíc narozených dětí navíc. Rozumný středový odhad proto činí zhruba deset až 15 tisíc dětí ročně.

Nejde o přesnou předpověď, ale o orientační vyčíslení rozsahu problému. Ukazuje, že drahé bydlení není jen sociální nebo realitní téma, ale také téma demografické a makroekonomické.

Riziko dalšího poklesu porodnosti by se mohlo zvýšit po případném vstupu Česka do eurozóny. Evropská centrální banka má nyní depozitní sazbu 2,25 procenta, zatímco základní dvoutýdenní repo sazba České národní banky činí 3,5 procenta. Přijetí eura by proto mohlo znamenat nižší sazby a levnější hypotéky.

Na první pohled by to mladým domácnostem pomohlo. Pokud by se ale zároveň nepodařilo výrazně zrychlit výstavbu, nižší sazby by se z velké části kapitalizovaly do vyšších cen nemovitostí. Levnější hypotéka sama o sobě nevytváří nové byty. Pouze zvyšuje kupní sílu domácností. Pokud je nabídka bydlení omezená, tato vyšší kupní síla se promítá do cen.

Mladé rodiny by tak mohly sice získat levnější úvěr, ale zároveň by čelily dražším bytům, vyšším požadavkům na vlastní úspory a dražšímu přechodu do většího bydlení. Právě větší byt je přitom klíčový zejména pro rozhodnutí o druhém dítěti.

Z hlediska demografie proto není rozhodující, zda budou po přijetí eura hypotéky levnější. Rozhodující je, zda se za ně bude dát koupit více skutečného bydlení. Bez rychlejší výstavby může mít levnější financování opačný efekt, než jeho zastánci předpokládají: zdražit byty, zvýšit bariéru vstupu na trh a dál snížit ochotu mladých lidí mít děti.