Vyšší zdanění investičních bytů zhorší dostupnost bydlení, doplatí na to hlavně nájemníci

Investovat do rezidenčních nemovitostí patří z hlediska výnosu, rizika a likvidity k nejlepším investicím. Navíc jde o dostupné zajištění na stáří. Není proto divu, že stále více využívá volné prostředky právě do nákupu bytu. Stát však nyní stále hlasitě zvažuje, že tyto zodpovědné lidi starající se o vlastní ekonomickou situaci potrestá. Premiér i ministryně financí stále častěji mluví o zvýšení daně za takzvané investiční byty. Toto řešení by zásadním způsobem zhoršilo už tak velmi špatnou dostupnost bydlení. Zvýšenou daň by totiž zaplatili nájemníci.

Zatím jde jen o takzvané vypouštění balónků, kdy politici podobnými prohlášeními testují, co na to veřejnost. Neznáme proto žádné podrobnosti o tom, jak by takové opatření mělo vůbec vypadat. Jak vysoká by byla vyšší daň, koho přesně by se týkala? Šlo by jen o volné byty, zatímco pronajatých bytů by se to netýkalo? Nebo by vyšší daň zasáhla hlavně velké firmy s desítkami až stovkami nájemních bytů? Jasný plán ještě veřejnost neviděla.

Přesto je nutné podobné úvahy utnout hned v samém počátku. Ať už by vyšší daň vypadala jakkoliv, problém s dostupností bydlení nevyřeší. Naopak ho ještě zhorší. Vyšší daň totiž majitelé bytů promítnou do výše nájemného, doplácet tak bude nájemník.

Návrh navíc zbytečně stigmatizuje majitele bytů a dělá z nich zlé hejly, které je nutné obrat o co nejvíce peněz. Přitom jen díky soukromým vlastníkům mají stovky tisíc domácností kde bydlet. Stát spolu s obcemi se totiž v minulosti vlastních bytů hromadně zbavil a nyní je v jeho vlastnictví jen malý zlomek bytového fondu. Bytovou politiku proto nyní suplují soukromníci a obce často nemají ani dostatek bytů pro sociální případy či potřebné profese.

Stát přitom už nyní na bytové výstavbě velmi vydělává. Pokud vezmeme v potaz všechny daně a odvody, získají veřejné rozpočty zhruba pětinu celkové ceny bytu. U bytu za pět milionů korun to znamená milion korun, v případě bytu s cenovkou deset milionů korun jde o dva miliony korun. Ročně tak stát získá 25 až 35 miliard korun.

Musím také připomenout, že daň z nemovitosti je daní nespravedlivou. Jedná se totiž o typický příklad dvojího zdanění. Stát v tomto případě daní majetek, který si jeho občan pořídil z příjmů, které už zdaněny byly. Pokud nemovitost pořídil jako investiční a dále ji pronajímá, platí navíc také daň z příjmu. Tak evidentní příklad souběhu více daní jen tak nenajdeme.

Daň z nemovitosti by se tak nejenže neměla zvyšovat, ale měla by se naopak jako feudální přežitek zrušit. Nejen u takzvaných investičních bytů, ale u všech rezidenčních nemovitostí. Stát na tom nijak neprodělá, protože čtyři miliony majitelů nemovitostí tyto ušetřené peníze utratí za jiné zdaněné zboží a služby. Navíc se díky tomu o něco zlepší dostupnost bydlení.

RNDr. Evžen Korec, CSc.

generální ředitel a předseda představenstva

EKOSPOL a. s.