Zkušenosti s rokem 2007 a podobnost s dnešním utahováním úvěrových trhů

Na podzim roku 2007 nesl desetiletý americký dluhopis (Treasury) 4,65 %. V současnosti je to až 5,3 %. Obětí mohou být stejně jako tehdy finanční instituce. Nicméně v tomto případě se budeme bavit zejména o sektoru menších bank v USA. Ten již v roce 2023 nadělal investorům řadu vrásek. Všichni si můžeme vzpomenout na pád Silicon Valley Bank. Ta zkrachovala v březnu 2023 a její bankrot mohutně otřásl finančními trhy. Vyšší dlouhodobé výnosy znovu zvyšují tlak na bilance menších bank, protože snižují tržní hodnotu starších dluhopisů a dalších aktiv s nižším fixním výnosem. Zároveň zdražují refinancování jejich klientů, což může postupně zhoršovat schopnost firem a realitních projektů splácet své úvěry.

Obecně nejcitlivější jsou pak instituce s velkou expozicí na komerční nemovitosti a s větším podílem dlouhodobých fixních aktiv. Když výnosy amerických dluhopisů (Treasury) rostou, cena starších dluhopisů s nižším kuponem klesá. Banka, která nakoupila například dlouhý Treasury nebo MBS při výnosu 2–3 %, vidí při růstu trhu k 5 % pokles tržní hodnoty těchto aktiv. Dokud je nemusí prodávat, jde často o nerealizovanou ztrátu; problém nastává, když zároveň čelí odlivu vkladů nebo potřebě získat dražší financování. V rámci právě tohoto mechanismu došlo před více než třemi lety k situaci, která přinutila menší americké regionální banky realizovat vysoké ztráty. Ty vedly v případě některých z nich i k jejich bankrotu.

Menší a regionální banky mají tradičně mnohem větší relativní expozici na komerční nemovitosti. Pokud výnosy dluhopisů, a tím i úrokové sazby, zůstávají vysoko, kancelářská budova nebo větší bytový projekt, který byl financovaný před několika lety za 3–4 %, se může při refinancování dostat na 6–8 % nebo výše. A právě tady se nejvíce blížíme podobnostem s rokem 2007.

Poslední růst úrokových sazeb a výnosů státních dluhopisů může tlak na segment komerčních nemovitostí dále zvýšit, protože zdražuje refinancování úvěrů, které byly v minulých letech sjednávány za výrazně nižší sazby. U projektů s nižší obsazeností nebo slabším cash flow tak může při refinancování dojít k výraznému růstu úrokových nákladů, což snižuje jejich ziskovost a zároveň tlačí dolů jejich ocenění. Pro banky to znamená vyšší riziko problémových úvěrů, nutnost restrukturalizací a v krajním případě i růst ztrát, přičemž citlivější zůstávají zejména menší a regionální banky s vyšší koncentrací úvěrů do komerčních nemovitostí. Jak s námi budou dlouho vysoké úrokové sazby, které zvyšují výnosy dluhopisů, nevím, ale růst rizikových úvěrů spojených s komerčními nemovitostmi v USA je na spadnutí. Nemusí z toho vzniknout nová bankovní krize, ale riziko problémů u části regionálních bankse tím zvyšuje – a zkušenost z roku 2007 ukazuje, že úvěrový trh může vysílat varovnésignály dlouho předtím, než je začne naplno reflektovat akciový trh.