Spotřeba tepla každý měsíc na očích. Povinnost dálkových odečtů se blíží, za nesplnění hrozí pokuta až 200 tisíc korun

Dálkově odečitatelná měřidla, pravidelná data a měsíční informace pro obyvatele. Na tento režim musejí být od ledna 2027 připravené další bytové domy s ústředním vytápěním nebo společnou přípravou teplé vody. Odečet tak nově bude probíhat bez nutnosti vstupu do bytových prostor. Velká část domů už podle odborníků potřebná měřidla má, prověřit ale musí také pravidelný sběr a zpracování dat. Kdo přípravy nechá na prosinec, může narazit na vytížené montážníky a nestihnout potřebné úpravy. Za nesplnění povinnosti dálkového odečtu hrozí SVJ pokuta až 200 tisíc korun.

Povinnost vychází ze zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, kterým Česko převzalo požadavky evropské směrnice o energetické účinnosti (EED). Instalovaná měřidla a indikátory musejí být dálkově odečitatelné nejpozději do 1. ledna 2027. Od tohoto data se zároveň mění definice dálkově odečitatelného zařízení pro účely měsíčního informování podle zákona o službách. Od začátku roku 2027 půjde o zařízení, které lze odečíst bez nutnosti vstupu do jednotlivých bytů nebo nebytových prostor. Změna terminologie má především sjednotit úpravu s dalšími právními předpisy.

„Povinnost se týká měření tepla a teplé vody. U vodoměrů na studenou vodu ji zákon nestanoví, domy je ale v praxi často řeší společně, aby měly jeden systém odečtů. Pokud vlastník budovy povinnost instalace nesplní, hrozí mu podle zákona pokuta až 200 tisíc korun, a to fyzickým i právnickým osobám, tedy i společenstvím vlastníků jednotek,“ upozorňuje Josef Haumer, vedoucí oddělení služeb pro bytový fond společnosti Enbra.

S výše uvedeným souvisí také zákon č. 67/2013 Sb., o službách. Ten od roku 2024 (za předpokladu, že jsou již instalována dálkově odečitatelná zařízení), ukládá vlastníkům nemovitosti nebo SVJ povinnost poskytovat uživatelům měsíční informaci o spotřebě tepla na vytápění a společně připravované teplé vody. Do konce roku 2026 se ale netýká domů s tzv. pochůzkovým odečtem, kdy technik načítá data rádiem z chodby nebo před domem. Do 1. ledna 2027 se však měsíční informování dotkne prakticky všech domů s ústředním vytápěním nebo společnou přípravou teplé vody, protože musí mít instalovaná zařízení s dálkovým odečtem.

Velká část obytných budov je podle odborníků technicky připravena už teď. Rádiově odečitatelná měřidla a indikátory se v bytech osazují řadu let a o povinnosti se ví od jejího zakotvení do zákona. „Ve většině domů dnes nejde o výměnu měřidel v bytech, ta už bývají rádiová. Spíš rozhoduje, jestli má dům sběrnou infrastrukturu, která data automaticky předává, a zda je celý systém nastavený na pravidelné měsíční zpracování. Tam, kde se dosud odečítalo jednou ročně pochůzkou, je to v návaznosti na pravidelném informování o spotřebě zásadní rozdíl,“ říká Haumer.

Domy, které rozhodnutí zatím odkládaly, už podle něj nemají na co čekat. „Kde je potřeba měnit i starší měřidla, musí technik do každého bytu a vlastníci musí byty v domluvených termínech zpřístupnit. Doplnění sběrné infrastruktury je menší zásah, i ten se ale musí naplánovat a schválit. Pokud se na konci roku sejde velké množství zakázek najednou, termíny se prodlužují. Výbor by proto měl mít rozsah zakázky i dodavatele již odsouhlasené,“ upozorňuje Josef Haumer.

Navázat na fungující techniku bývá nejrozumnější cestou

Pokud dům už má v bytech dálkově odečitatelná měřidla a indikátory, obvykle je nemusí měnit. Často stačí doplnit sběr dat a nastavit jejich pravidelné zpracování u stávajícího dodavatele. Výměna funkční techniky jen kvůli změně systému znamená náklady navíc a další vstupy do bytů. „Klíčové je, aby celý řetězec od měřidla po vizualizaci fungoval spolehlivě,“ vysvětluje Josef Haumer.

V některých domech dodává vodoměry jedna firma, indikátory druhá a rozúčtování zajišťuje třetí. Při ročním odečtu šlo jednotlivé výstupy spojit „ručně“. Měsíční informování ale vyžaduje, aby data proudila automaticky a pravidelně. Pro dům je proto výhodou partner, který zajistí měření, sběr a zpracování dat a nakonec i rozúčtování v jednom navazujícím systému.

Měsíční informace o spotřebě: co zákon skutečně požaduje?

Podle zákona o službách se informace o zjištěné spotřebě tepla a teplé vody poskytuje za každý kalendářní měsíc a doručuje se do konce následujícího měsíce. Lhůtu ani interval delší než 25 pracovních dnů od konce období nelze ujednat. Povinnost je splněna i tehdy, když poskytovatel údaje zpřístupní dálkově, například v online portálu, a příjemce o tom prokazatelně vyrozumí. Za období, ve kterém nebylo teplo dodáváno, poskytovatel informaci doručovat nemusí. Kdo chce informace v listinné podobě, může o ně písemně požádat, náklady s tím spojené ale hradí sám. Náklady na poskytování informací nelze zahrnout do nákladů na služby, tedy je nelze rozúčtovat ve vyúčtování.

„Měsíční informace není průběžné vyúčtování. Jde o spotřebu za uplynulý měsíc zjištěnou z odečtů a upravenou stejnými korekcemi, jaké se používají při rozúčtování, například i podle polohy místností v domě,“ popisuje Haumer a dodává, že náklady v korunách se rozdělují až v ročním vyúčtování podle vyhlášky č. 269/2015 Sb.

Spotřební údaje jsou spojené s konkrétním uživatelem bytu, a vztahují se na ně proto pravidla ochrany osobních údajů (GDPR). Ta výbory znají už z ročního rozúčtování. Nově se ale data zpracovávají každý měsíc a uživatelé k nim mají dálkový přístup. „S měsíčním intervalem a online přístupem je dobré si ověřit, kdo k údajům přistupuje, kde jsou uložena a jak jsou zabezpečená,“ říká Josef Haumer.