Podzimní únava a pracovní shon. Proč nám dochází energie a jak se s tím vyrovnat?

Ubývající denní světlo, rostoucí pracovní tempo a blížící se konec roku mohou na podzim výrazně ovlivnit naši energii i schopnost soustředění. Tělo i mozek se přizpůsobují kratším dnům, jinému světelnému režimu, vyšší mentální zátěži i většímu množství stresových podnětů. Jak dobře toto období zvládáme, proto závisí nejen na návycích a prostředí, ale také na individuálním nastavení a genetických predispozicích.

S postupujícím podzimem se organismus přizpůsobuje kratším dnům a ubývajícímu dennímu světlu. V praxi se to může projevit větší únavou, obtížnějším ranním vstáváním, horší náladou nebo menší chutí k pohybu. Současně se s blížícím se koncem roku často zvyšují pracovní nároky. Přibývá úkolů, uzávěrek a povinností, které vyžadují soustředění, plánování, rozhodování i zvládání stresu. Aktivuje se stresová osa a mění se také hladiny hormonů a neurotransmiterů, které souvisejí s bdělostí, pozorností a motivací.

„Podzimní únavu je vhodné vnímat také jako přirozenou reakci organismu na změny světelných podmínek a denního režimu, které ovlivňují fungování nervového i hormonálního systému,“ vysvětluje Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D., která se věnuje genetickému výzkumu v Chromozoom.

Každý to má jinak

To, jak se člověk vyrovnává s podzimní únavou a zvýšeným pracovním tempem, je velmi individuální. U někoho kratší dny téměř nic nemění, jiný může pociťovat výraznější únavu, menší motivaci nebo zhoršené soustředění. Záleží také na tom, jak vypadá jeho běžný denní režim. Lépe se obvykle daří tomu, kdo si udržuje pravidelný spánek, dostatek pohybu a pobytu na denním světle. Naopak nepravidelný režim, dlouhé pracovní dny nebo delší období zátěže mohou únavu prohlubovat.

Roli mohou hrát i genetické predispozice. Ty se mohou v různé míře podílet na individuálních rozdílech v chronotypu, potřebě a kvalitě spánku, citlivosti na jeho nedostatek, reakci na stres, schopnosti soustředění, pracovní paměti či motivaci. Genetické varianty mohou rovněž ovlivňovat procesy související se syntézou, přenosem a odbouráváním neurotransmiterů, například dopaminu. Genetika tak může částečně vysvětlovat, proč někomu vyhovuje brzké vstávání a pevný režim, zatímco jiný se s ranní tmou a náročnějším pracovním tempem vyrovnává obtížněji. Zároveň ale neplatí, že by geny určovaly výsledek napevno. Schopnost přizpůsobit se je výsledkem kombinace vrozených predispozic, prostředí a životního stylu. Významnou roli hraje pravidelnost spánku, pohyb, strava, množství denního světla, práce se stresem i dlouhodobě vytvořené návyky.

Mozek se dokáže přizpůsobit

Podzimní únavu někdy přisuzujeme pouze počasí nebo nedostatku světla. Důležitou roli ale hraje i každodenní rutina a způsob, jakým pracujeme s vlastní energií. Mozek je plastický a dokáže se poměrně rychle přizpůsobovat změnám prostředí, dennímu rytmu a opakovaným návykům. Právě v období, kdy ubývá světla a přibývá pracovních povinností, je proto důležité udržovat pravidelný režim. Pomoci může dostatek spánku, pobyt na denním světle i rozumné rozložení pracovní zátěže. V náročnějších dnech je vhodné neplánovat vše na maximum, ale nastavit si jasné priority, pracovat v kratších blocích a nepokoušet se zvládnout všechno najednou.

Častou chybou je právě snaha zvládnout v předvánočním shonu co nejvíce úkolů bez dostatečného prostoru na odpočinek. Stejně tak může únavu prohlubovat ponocování, vysoké dávky kofeinu, nepravidelná rutina nebo příliš náhlý přechod na přísně nastavený denní rytmus. „Nejlepší je respektovat přirozený cirkadiánní rytmus a změny zavádět postupně. Důležitý je pravidelný čas usínání a vstávání, dostatek ranního světla, pohyb a přiměřené rozložení mentální zátěže během dne,“ doporučuje Procházková.

S lepším pochopením vlastního nastavení může pomoci také genetický test DNA 360 Plus od Chromozoom. Přináší informace o genetických predispozicích, které souvisejí s fungováním v pracovním režimu, například s pamětí, schopností řešit problémy, soustředěním, sebekontrolou, výkonnými funkcemi, prokrastinací, impulzivitou nebo odolností vůči stresu. Výsledky mohou být praktickým vodítkem při nastavování každodenních návyků. U někoho může dávat větší smysl pevnější struktura, jasné termíny a důslednější práce s rušivými podněty, u jiného zase větší důraz na regeneraci, pauzy a rozložení zátěže.

„Největší přínos testu DNA 360 Plus vidím v tom, že umožňuje nahlédnout do vlastních genetických predispozic a lépe porozumět některým individuálním rozdílům v tom, jak přemýšlíme, soustředíme se nebo reagujeme na zátěž. Tyto informace mohou být cenným doplňujícím vodítkem při hledání pracovního režimu a návyků, které nám nejlépe vyhovují. Genetická predispozice ale není diagnóza ani neměnný osud. Pozornost, paměť, zvládání stresu nebo sklon k prokrastinaci můžeme ovlivňovat také prostředím, učením a životním stylem,” uzavírá Barbora Procházková.