Vánoční zvyky s věštěním: krájení jablka, lití olova, házení pantoflem

Nejznámějším vánočním zvykem je rozkrajování jablíček. Pokud se uvnitř rozkrojeného jablka objevila hvězdička znamenalo to štěstí, kříž ale přináší smrt nebo vážnou nemoc. Podobně se věštilo i z vlašských ořechů. Zdravý vnitřek znamenal radost a štěstí, zato zkažený černý plod znamenal neštěstí a smutek, píše kniha České vánoční tradice.

Na Štědrý den se také do skořápek ořechů vkládala zapálená svíčka a pouštěly se tak na vodu jako malé lodičky. Štěstí v dalším roce se pak drželo toho, jehož lodička vydržela plout nejdéle.

Budoucnost se dala vyčíst také z lití olova. Roztavený kov se nalil do připravené nádoby s vodou. Ve vychladlém odlitku se pak hledal osud.

Dalším zvykem bylo loupání jablek svobodnými dívkami. Okrájely co nejdelší slupku, kterou pak roztočily a hodily za sebe. S trochou fantazie se ve výsledném tvaru slupky dalo vyčíst první písmeno jména jejího budoucího ženicha.

Pro vdavekchtivé dívky existoval další způsob, jak si zajistit ženicha. Která se zmocnila devíti patek z vánoček, měla mít příští rok štěstí na toho pravého. Jinde házela děvčata klacek na hrušku. Kolik pokusů k tomu, aby se klacek na stromě uchytil, po tolika letech by se měly dočkat svatby.

Na venkově také svobodná děvčata klepala na kurník. Ozval-li se první kohout, do roka se dívka vdala. Pokud se ozvala slepice, zůstala dívka svobodná.

A odkud bude dívčí milý? To dívky zjišťovaly o půlnoci pobíháním po poli a zaklínáním říkadlem. "Štěkej, štěkej pes, jde je milý dnes, ať je tu hned!" Z které strany pes zaštěkal, tím směrem žil dívčin nastávající.

Štědrodenní zvyky se netýkaly jen svobodných dívek, ale i hospodářů. Z dvanácti posolených slupek cibule věštili, jaké bude počasí každý měsíc v roce. Pokud se sůl na cibulové slupce rozpustila, přišel měsíc deštivý, pokud sůl zůstala netknutá vlhkostí, mělo přijít sucho. Dvanáct jadérek z jablka ponořených do vody zase ukázalo, kolik měsíců bude úrodných. Stačilo ráno sečíst ty, které zůstaly na dně.