Bydlení - historie bydlení, staré kultury, Egypt a Mezopotámie

Rubrika: Interiéry
Jiřina Kavková (Bydlet.cz), 21.04.2011

Za nejstarší lidské obydlí můžeme označit pouhou střechu nad hlavou, která chránila člověka před nepřízní počasí. Přitom ani tu střechu nad hlavou a další předměty pro zpříjemnění života v příbytku nebyl člověk schopen udělat dlouho. Bylo to dáno tím, že náš prapředek nebyl vybaven uzpůsobením své tělesné schránky k životu v tvrdé přírodě. Nejprve byl nucen bojovat s nedostatkem jídla, nepřízní počasí, bránil se predátorům. Teprve později, když zvládl svoji obživu a uhájil život, mohl začít vylepšovat svoje okolí a začal stavět první obydlí.

Člověk měl oproti ostatním tvorům, kteří byli lépe tělesně uzpůsobeni pro život v drsné přírodě jednu velkou výhodu - mohl dobře využívat svůj mozek. Tento dar mu postupně umožnil vytvořit vlastní kulturu. Již ve starší době kamenné člověk vytvářel nejrůznější nástroje, kterými dokázal upravovat své nejbližší okolí. Některé z úprav můžeme při troše obrazotvornosti považovat za primitivní předchůdce nábytkových předmětů.

Trvalo ještě dlouhý čas, než byly první nábytkové předměty vyráběny nezávisle na pouhých fyzických potřebách. Teprve později byl nábytek vyzdobován a zkrášlován, podle tehdejšího vkusu a invence prapředka - umělce. Více času mohl člověk věnovat zvelebování svého prostředí, které si vytvořil, až když se usadil na jednom místě.

Prvopočátky cílevědomé tvorby předmětů, které již můžeme nazvat nábytkem, jsou podle archeologických nálezů zařaditelné do období před 10.000 lety. V té době již člověk své příbytky uměl upravit a rozčlenit. Část obydlí využíval pro odpočinek, vystýlal lůžko suchými travinami a chvojím, před chladem ho chránili kožešiny. Dále zhotovil stůl a nízké sedadlo. V této době vznikl také velmi důležitý základ pro konstrukční spojování - čep.

Mezopotámie

Člověk začal vytvářet svůj první svět - vybudoval města. V jižní Mezopotámie byla již ve třetím tisíciletí př.n.l. řada městských států. Archeolog Charles Leonard Woolley ve  třicátých letech dvacátého století objevil jednu z nejstarších civilizací světa, kulturu starých Sumerů. Vykopal a odkryl město Ur, jedno z nejmocnějších měst jižní Mezopotámie mezi roky 4000 - 3000 př.n.l.

Více než tisíc let udrželi Sumerové obdivuhodnou  kulturní úroveň. Akaddská říše, Asyřané, Babyloňané a posléze i Peršané  mohli později na vyspělou  sumerskou kulturu navázat. Přebrali od sumeřanů koncepci a systém výstavby zikkuratů, chrámových staveb, paláců a domů, dokonce i tvorbu nábytkových předmětů.

Již před pěti tisíci lety mocné a bohaté horní vrstvy obyvatelstva rozvinuly překvapivou úroveň bydlení. Byla pro ně vystavěna přepychová sídla o mnoha místnostech. Rozlehlé stíněné ochozy se sloupovím a bohatou výzdobou. Při vykopávkách byly objeveny i paláce vybavené koupelnami, ze kterých se kanalizací odváděla voda. Bohužel, na nábytkové předměty se nám nedochovaly žádné konkrétní památky. Klima na březích Eufratu a Tigridu a stavby z hliněných nepálených cihel neumožnily přetrvání dřevěných předmětů. Nezbývá nám, než základní informace o tvarech nábytku vyčíst z dochovaných reliéfů, hliněných tabulek a z pečetí.

Na reliéfech zobrazený nábytek a další předměty vlastnila pouze nejbohatější špička společnosti. Životní úroveň zbývající většiny obyvatelstva byla velmi nízká. Chudí obyvatelé města se tísnili v malých domcích uplácaných z nepálených cihel. Ze stejných cihel byla i jejich lůžka. Jediným vybavením těchto příbytků byly tyto rohože z rákosu, které sloužily k vystlání lůžka, jako stůl a sedadlo, také jako vstupní dveře do obydlí.

Náročnější příbytky bohatějších vrstev - to byly domy obdobného charakteru, se kterými se dodnes můžeme setkat v celém Středomoří. Jedná se o typ domu, u kterého obytné místnosti obklopují nekrytý dvůr. Na dvoře se odehrávala podstatná část života domácnosti. Místnosti kolem dvora sloužily jako ložnice a spíže. Jde o princip atriových domů, které vedle sebe tvoří uzavřené bloky. Do ulice vedly zpravidla jen jedny dveře. Stejně, jako všechna města po celá tisíciletí, byla i města v Mezopotámii tísněna obrannými hradbami. Proto se již tenkrát z důvodů úspornosti místa stavělo patro, které bylo s přízemím propojené schodištěm. Do horních místností se vcházelo z verandy obíhající kolem dvora.

Významným ukazatelem civilizační úrovně každé kultury jsou její výrobní nástroje, ale také předměty každodenní potřeby. O vysoké kulturní úrovni Sumerů  svědčí i to, že Sumerové a následující kultury vytvořili prakticky všechny základní typy nábytku. Nábytek byl v Mezopotámii zpravidla vyráběn ze dřeva, jen některé části nábytkových předmětů byly kovové nebo kovovými pláty zdobené, nebo zpevněné. Běžně se již používala technologie lití do “ztraceného vosku”. Při tomto způsobu výroby byl předmět, který měl být z kovu, nejprv vymodelován z vosku a obalen hlínu. Otvorem při vypálení hlíny vosk vytekl a do vzniklé formy se nalil roztavený kov. Takto byly vyráběné drobné lidské postavy a zvířecí figurky.

Dobrého dřeva bylo v deltě toků Eufratu a Tigridu velmi málo. Jednoduše dostupné dřevo poskytovala pouze palma, která není vhodná pro náročnější práce. Teakové a ebenové dřevo se dováželo až z Indie. Zůstává překvapením, že zcela chybí záznamy o pracovních postupech při výrobě předmětů. Technologické postupy byly zřejmě výrobním tajemstvím, předávaným jen v úzkém kruhu rodiny.

V průběhu tisíciletí př. n. l. byla vyráběna náročným způsobem zpracovaná křesla, u kterých byly spoje vytvářeny čepováním a která byla vybavena i  područkami z ohýbaného dřeva. Náročné řezbářské práce se objevují na reliéfech znázorňujících nejen sedací, ale i lehací nábytek.

Úrodný půlměsíc - území rozkládající se od Perského zálivu přes dnešní Irák, Libanon, Izrael, Turecko a pobřeží Středozemního moře, nazývaný historiky kolébkou dnešní civilizace, se stal před pěti tisíci lety i kolébkou nábytkového

Starověký Egypt

Před tisíciletími vtiskla řeka Nil obyvatelům Egypta rytmus a řád. Řád, kterému se postupně přizpůsobili původní lovci a nomádi - protože zajišťoval usedlým zemědělcům jistotu pravidelných a dobrých sklizní. Úrodnost nilského pobřeží zajistila pravidelná záplava, která přinesla novou půdu. Značné části Egypťanů bylo díky tomu umožněno věnovat se výstavbě rozsáhlých sídel a cílevědomě i výrobě nábytku.

Počátky kultivovanější práce se dřevem, používání základních spojů, stejně tak jako počátky historie překližky a intarzií musíme hledat právě ve starém Egyptě. Staří Egypťané dobře ovládli spojování dřevěných částí nábytku. Jednotlivá prkna navzájem spojovali pomocí hmoždinek - dřevěných, asi centimetr silných a několik centimetrů dlouhých válečků. Tyto hmoždinky, které jsou běžně používané i v dnešních době, byly osazovány do protilehlých zaklížených otvorů. Při svých pracích používali staroegyptští nábytkáři i rybinových spojů a vymysleli rohový spoj - ozub.

Z akáciového, sykomorového, cedrového a ebenového dřeva vytvořili staří Egypťané všechny základní druhy nábytku. Přitom dobrého dřeva byl v celém povodí Nilu nedostatek. Dovážené dřevo z Přední Asie bylo vzácné, stejně tak africký eben. Dovážená dřeva byla proto používaná pouze pro výrobu královského nábytku, pro sídla velmožů a k výrobě předmětů sloužících v chrámech.

Ze vzácných dřev byli schopni staroegyptští řemeslníci vyrobit překližku, složenou až z šesti vrstev dýh. Uměli vyrobit dýhy o síle dvou milimetrů a dovedli je k sobě klížit tak dokonale, že jejich slepení drží dodnes.

Tehdejší nástroje byly velmi jednoduché. Při pohledu na dokonale vyrobené předměty, nás udiví zjištění, že až do třetí dynastie využívali nábytkáři pro výrobu břitů svých nástrojů jen štípaný kámen, který nahrazoval vzácnější kovy. Kamenné čepele nástrojů byly vystřídány za bronzové až v období Střední Říše. Škrabadla, kterými byly dokončovány kvalitně opracované povrchy, byly vytvořeny z pazourku. K jemnému vybrušování ploch sloužil na drobný prášek rozdrcený křemen. Takto upravené dřevo se často napouštělo vonnými oleji.

Dělníci, kteří vyráběli nábytek byli v Egyptě zaměstnáni především v královských a chrámových dílnách. Ve specializovaných truhlářských dílnách byl vyráběn nábytek pro horní vrstvy společnosti, ale i inventář pro náboženské obřady. Velká péče byla věnována i úložným prostorům. Od drobných šperkovnic až po objemné truhlice, které byly obkládány i zlatými foliemi.

Ve starověku, zatímco vzkvétal život kolem Nilu, Eufratu a Tigridu, žili obyvatelé na mnoha ostatních místech vpravdě barbarsky.

Avšak pronikání kulturních hodnot postupovalo nezadržitelným tempem. V egyptském archivu v Tell el Amarně byly nalezeny záznamy z let 1350 př. n. l. o výměně lékařů a astrologů, dokonce i o vysílání nejzručnějších řemeslníků do vzdálených míst. Tak se postupně kultura práce a nábytkové umění stávaly vlastní i dalším a následujícím civilizacím starověku.


Zdroj:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění - vybrané kapitoly z historie

 


 

Bydlení – historie bydlení, staré kultury, Řecko >>
Bydlení - historie bydlení, staré kultury, Řím >>
Bydlení - historie bydlení, raný středověk >>
Bydlení - historie bydlení, raná gotika >>
Bydlení - historie bydlení, gotika Evropa, gotika Čechy >>
Bydlení - historie bydlení, renesance Itálie >>
Bydlení - historie bydlení, renesance Francie, renesance Španělsko >>
Bydlení - historie bydlení, renesance Německo, Anglie, Švýcarsko a Nizozemí >>
Bydlení - historie bydlení, renesance Čechy >>
Bydlení - historie bydlení, rané baroko >>
Bydlení - historie bydlení, francouzské baroko Ludvíka XIV. >>
Bydlení - historie bydlení, baroko Čechy, Anglie a severní Evropa >>
Bydlení - historie bydlení, rokoko úvod >>
Bydlení - historie bydlení, rokoko Francie >>
Bydlení - historie bydlení, rokoko Německo, Anglie, Itálie a Čechy >>
Bydlení - historie bydlení, anglický nábytek 18.století >>
Bydlení - historie bydlení, americký nábytek v počátcích kolonizace >>
Bydlení - historie bydlení, klasicismus >>
Bydlení - historie bydlení, empír. Styl vojevůdce Napoleona. >>
Bydlení - historie bydlení, biedermeier. Měšťanský sloh přiměřenosti. >>
Bydlení - historie bydlení, nábytkový fenomén Thonet a nové technologie ohýbaného dřeva >>
Bydlení - historie bydlení, druhá polovina 19. století, historismus. Sloh s předponou neo. >>
Bydlení - historie bydlení, tvůrčí hnutí Art and Craft >>
Bydlení - historie bydlení, secese. Dekorativní secesní styl není jen Alfons Mucha. >>
Bydlení - historie bydlení, moderna a kubismus, Gončár a Janák >>
Bydlení - historie bydlení, meziválečný umělecký a dynamický styl Art Deco >>
Bydlení - historie bydlení, Bauhaus, avantgardní škola a styl s důrazem na funkčnost >>
Bydlení - historie bydlení, meziválečná první Československá republika >>
Bydlení - historie bydlení, funkcionalismus; účelnost a strohost, nové principy i materiály >>
Bydlení - historie bydlení, USA před druhou světovou válkou >>
Bydlení - historie bydlení, tvorba nábytku v období druhé světové války >>
Bydlení - historie bydlení, nábytková tvorba po druhé světové válce >>
Bydlení - historie bydlení, poválečné Československo a Amerika >>
Bydlení - historie bydlení, konec 50. - 70. léta není jen Expo 58 >>
Bydlení - historie bydlení, 70. a 80. léta 20. století = abstrakce, provokace i kýč >>
Bydlení - historie bydlení, konec 20. století = postmoderna >>

Názory na článek  Bydlení - historie bydlení, staré kultury, Egypt a Mezopotámie
Na dané téma nejsou žádné názory.
Známkuj

Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem


Fotogalerie Interiéry, nejlépe hodnocené fotografie

Články Interiéry